Vážení zástupci poboček KPV,
než přistoupíme k volné rozpravě o našich problémech, chtěl bych vám sdělit několik velmi závažných poznámek. Vydržte ještě chvíli. Zvláštní pozornost věnujte především závěru.
Teď už určitě víte, že začátkem tohoto měsíce byla ústředními orgány KPV podána žádost o ukončení činnosti Konfederace. V této souvislosti by měl být také stanoven opatrovník, který by určoval, jak by měl tento akt probíhat. Podrobnosti samozřejmě ještě neznáme, ale vycházejme z toho, že celý proces by měl být uskutečněn do konce tohoto roku, takže chceme již teď vypracovat plán, podle něhož se budou moci také pobočky připravit na ukončení své činnosti. Všechny pobočky budeme v průběhu dalších měsíců informovat, jak by v tom měly postupovat. Samozřejmě v souladu se spolkovými zákony a podle rozhodnutí příslušných orgánů. Pokud se dozvíme další podrobnosti, budeme vám je předávat; nemá tedy zatím cenu dožadovat se okamžitých informací, když je ani my ještě přesně neznáme. Odpovídáme takto na všechny naléhavé a někdy i skrytě provokující současné dotazy některých členů na budoucnost Konfederace.
Znovu vám také připomínáme, že základním motivem pro ukončení činnosti KPV ČR je již dlouholetá a stále se zhoršující nefunkčnost spolku. Probíhá neustále přirozený úbytek členů hlavně z řad politických vězňů, kteří jsou páteří této organizace, třebaže jsou již v menšině. Velká část členů KPV je hendikepována zdravotně, mnozí jsou již dokonce imobilní, což má vliv na minimální účast na společných akcích KPV. Menší pobočky se rozpadají také pro nedostatek členů, kteří by měli pobočky vést a spravovat.
Úvaha o ukončení činnosti probíhá v našich řadách již řadu let. Probíralo se to již před sněmem z roku 2013! Nejde tedy o nic nového.
Přesto dnes k rozhodnutí ukončit činnost KPV zaujímají někteří členové příliš neúměrná emotivní stanoviska a chtějí KPV stůj co stůj zachovat.
Z těchto projevů vznikají další problémy, které v posledních letech vyústily v prudké názorové šarvátky, napadání druhých (i fyzicky!) a urážení. Došlo dokonce i k stěží pochopitelné a žalostné situaci, že se političtí vězni uchylují k soudním žalobám! Poslední ústní žaloba oponentů obviňuje některé členy z ústředí KPV z defraudace třiceti milionů Kč. Obáváme se, že takové neuvážené a neprokazatelné obviňování nemá daleko ke přímo zločinným záměrům likvidovat své odpůrce všemi prostředky.
Kde je naše jednota a svornost? Kde jsou dřívější bratrské vzájemné vztahy mezi těmi, které spojuje společné utrpení z doby komunistického režimu? Kde je dobré jméno a morální autorita naší organizace před veřejností, když její vnitřní problémy se uveřejňují ve sdělovacích prostředcích?
Konfederace je dnes natolik znemožněná, že ji může zachránit pouze její rozpuštění. Všechny dosavadní nevraživosti, spory, obviňování a soudy by se pak staly bezpředmětnými. Určitě by to mělo vliv i na naše zdraví a na klidnější závěr našich životů. Proč se tomuto řešení tak houževnatě odporuje?
Nikomu také nic nebrání, aby se svými přívrženci založil případně jinou organizaci s novými stanovami, s rozšířeným výběrem členů a i s novým vedením.
V současnosti je však třeba ustat v KPV se všemi rozvratnými aktivitami dnešní opozice. Není možné vytvářet paralelně jiné vedení a narušovat práci stávajícího vedení, které chce se vší zodpovědností uskutečnit všechny letos plánované akce KPV. Není možné řešit současnou krizovou situaci v KPV násilně a diktátem prosazovat rozkladné názory a úmysly oponentů. Neustálé vyhledávaní chyb, vymýšlení soudních kauz, nedůvěra, slídění a kladení překážek jen zhoršuje již tak neudržitelnou situaci v naší organizaci. Konečné kroky vedoucí k ukončení činnosti KPV by měly být prováděny s rozvahou a v pokoji.
Všem nám to bude velmi líto, ale každé jiné řešení by nebylo důsledné ani spravedlivé. Nastaly by opět další problémy. A to si určitě nikdo z nás nepřeje.
Tolik k dnešní situaci v Konfederaci.
A teď vyslovím poněkud jiný závěr než byste očekávali. Rád bych vám řekl, že v tom našem vzájemném řešení tak bolestných problémů máme ještě jednu naději! Že máme teď velkou příležitost, a pokud bychom ji použili, dalo by se ještě něco napravit! Možná, že je to velmi odvážný návrh, který teď pronesu, ale mně to nedá! Vždyť přece nejsme na tom tak zle, abychom se nedokázali vzchopit a ukázat své lepší my! To, co se mezi námi stalo v posledních letech a co stále přetrvává, se již smazat nedá a stěží na to někdy zapomeneme, ale něco se udělat dá. Můžeme sobě i veřejnosti, která je, bohužel, o našich neshodách informována, ukázat, že političtí vězni nejsou tak špatní, jak se to dnes jeví, ale umí se i překonat a ukázat své kvality. Vždyť jsme přece byli považováni za elitu národa! Veřejnost by to určitě ocenila!
O co tedy jde? Pokud dojde k procesu ukončení činnosti a rozpouštění Konfederace, pokusme se rozejít s rozvahou a v pokoji. Už teď zastavme všechny rozkladné akce a připravujme se na důstojnější rozchod! Nic si nevyčítejme a navzájem se neobviňujme. Neřešme, kdo to vše zavinil! To by nikam nevedlo! Zůstaňme lidmi a rozejděme se raději podáním rukou než se zaťatými pěstmi. Co by nám to pomohlo?
Přátelé, sestry a bratři, nepohne to s vámi? Nebo máme nad sebou zlámat hůl? To by byla velká škoda a naše obrovská prohra. Můžeme si něco takového dovolit, když jsme někteří již na sklonku svého života? Možná, že bychom se měli méně zabývat jen sami sebou a starým myšlením, vždyť jsou i jiné možnosti jak pokračovat dál jiným způsobem a v jiných seskupeních. Přitom naplňovat své pravé poslání – boj proti totalitnímu zlu. Moc vás prosím, zauvažujte o tom. A děkuji vám všem, kdo jste mne pochopili.
Pokud máte zájem, přejdeme nyní k dialogu. Dokažme, že se lze domlouvat i na úrovni.
Prosím, kdo začne?
Leo Žídek
P. S.: A jak to dopadlo? Zatím beznadějně. Místo dialogu proběhla další velmi hlasitá hádka.
L. Ž.