Bylo to poslední veřejné vystoupení generála Rudolfa Pernického.
My, co jsme ho znali osobně, budeme na ?Rudu? vzpomínat s úctou a respektem, který si za svůj příkladný život zasluhuje.
ČEST JEHO PAMÁTCE
Poslední rozloučení s generálem Rudolfem Pernickým bude v pondělí 2. ledna 2006 ve 12,oo hodin v obřadní síni Strašnického krematoria v Praze.
V pondělí 2. ledna jsme se rozloučili navždy s našim bratrem, prvnín předsedou a čestným předsedou Konfederace politických vězňů ČRS a následně ČR. Rozloučení se zúčastnilo asi sto hostů a hlavně bývalých muklů. Mezi hosty byli zástupci obou sněmoven, Ústavního soudu, ministři a další. Rozloučili se smuteční řečníci za Válečné veterány, za KPV — předsedkyně Naděžda Kavalírová, generál Radovan Procházka, generál Sedláček. četnou salvou, večerkou a státní hymnou obřad skončil. Rakev s ostatny generála Rudolfa Prenického byla uložena do hrobu na Olšanech v blízkosti jiných českých velikánů. Rudolfe ! odpočívej v pokoji!
Kdo byl generál mjr. Ing. Rudolf Pernický
Rudolf Pernický se narodil 1. července 1915 v Krhové u Valašského Meziříčí. V roce 1938 ukončil studia na Vojenské akademii v Hranicích, současně jako absolventu VŠV mu byl přiznán titul Ing.
V roce 1939 odešel přes Polsko do Francie a později do československé zahraniční vojenské jednotky. S ní zamířil v červnu 1940 do Velké Británie, kde v letech 1942 až 1944 cvičil československé parašutisty. Koncem války vedl parašutistický výsadek TUNGSTEN, který operoval v Protektorátu Čechy a Morava. 1.listopadu 1948 jsem zatčen a odsouzen Státním soudem v Praze ke 20ti letům žaláře, odnětí hodnosti a titulů, ztrátě vyznamenání a občanských práv na 10 let. Ze sňatku, který uzavřel v září 1947, se 15.5.1949 narodil syn. Z trestu jsem byl propuštěn, jako tisíce jiných, na amnestii 11.5.1960. Během vězení pracoval skoro 8 let jako lamač v uranových dolech na Hor. Slavkově, v Jáchymově a Příbrami.
Po peripetiích s komunistickým režimem byl v roce 1990 povýšen do hodnosti plukovníka a o pouhý rok později se stal generálem ve výslužbě.
Od roku 1990 byl prvním předsedou Konfederace politických vězňů — ČSR a posléze byl jmenován jejím čestným předsedou.
Vyznamenání
- v roce 1945 (po válce) — 2× váleč. kříž 1939—45;
- medaile za chrabrost;
- medaile za zásluhy 1. a 2. tř.;
- pamětní medaile se štítkem F, VB; 8.5. 1991 udělen Řád M. R. Štefánika III. tř.;
- v r. 1999 Záslužný kříž ministra obrany 3. stupně
- a další tři pamětní medaile, v r. 2005 — Řád Bílého lva