Obhajoba normalizace ze strany ústavu pro studium totality může skončit i rehabilitací seriálu
o majoru Zemanovi. Myslí si to předák někdejších politických vězňů Leo
Žídek.
Osmdesátiletý místopředseda Konfederace politických vězňů Leo Žídek byl zatčen v roce
1952 a o rok později odsouzen v procesu s údajnou protistátní skupinou. Soud ho poslal
na osm let do vězení za plánování ilegálního přechodu hranic, sedm let
z tohoto trestu strávil v uranových dolech. Po propuštění musel pracovat jako dlaždič
a patřičné uplatnění nemohl najít ani za normalizace, kdy pracoval jako zásobovač.
Jak hodnotíte změny ve složení rady Ústavu pro studium totalitních režimů
(ÚSTR)?
Jako drastickou čistku, kterou provedl levicí ovládaný Senát. Obávám se ale, že jde
jen o předzvěst něčeho horšího.
Čeho?
Nyní chce ústav začít obhajovat období normalizace jako docela neškodnou dobu, v níž se
každý z nás mohl do jisté míry realizovat. Tohle zpolitizování všeobecné
nostalgie po údajně bezstarostné době je jen přípravou pro poklidné převzetí moci
sociálními demokraty a komunisty. Ústav chce „analyzovat život obyčejného člověka za
normalizace“, aby se ukázalo, že nám za normalizace nebylo až tak zle. Velká část
národa tento názor ráda přijme, zvlášť když už se nebude tolik mluvit o samotné podstatě
normalizace: o pronásledování ze strany StB, náboženské nesvobodě, nemožnosti cestovat
a soukromě podnikat či svobodně demonstrovat proti režimu.
Myslíte, že po příštích volbách může z ústavu zaznít, že ostudný
normalizační seriál Třicet případů majora Zemana vlastně není tak špatný a historicky je
docela pravdivý?
To se docela dobře může stát.
A nezvedne proti majoru Zemanovi hlas alespoň jeho jmenovec a nyní prezident Miloš Zeman?
Myslím, že ne, protože má také máslo na hlavě. Za pražského jara vstoupil
do KSČ, ovšem po sovětské okupaci v srpnu 1968 rozhodně nehodil legitimaci KSČ pod pásy
sovětských tanků. Místo toho docela dlouho vyčkával, co se stane.
Při nedávné návštěvě Rakouska označil Zeman sudetské Němce za kolaboranty
s nacistickým režimem, pro které byl poválečný odsun nevyhnutelný, neboť Československo by je
muselo popravit jako vlastizrádce. Za normalizace ale také většina Čechů a Moravanů souhlasila
se sovětskou okupací a tím kolaborovala s Brežněvovým režimem. Neměla by tedy tato většina
nyní žít někde na Sibiři a ve vlasti zůstat jen hrstka čestných, která
nekolaborovala?
Miloš Zeman by k těm čestným určitě nepatřil.
Kdyby tedy Zeman nebyl v roce 1970 při čistkách ve straně z partaje vyloučen, zůstal by
v ní po celou dobu normalizace?
Určitě ano. Kdyby chtěl z KSČ vystoupit na protest proti sovětské okupaci a nastupující
normalizaci, měl na to od srpna 1968 do roku 1970 dost času.
Také z tohoto důvodu Konfederace politických vězňů nyní odmítá prezidentu Zemanovi podat
návrhy na vyznamenání zasloužilých účastníků třetího odboje. Vás ale
pravidelně na vyznamenání navrhuje přímo Senát, přijal byste medaili od Miloše
Zemana?
Udělal bych vše proto, abych nemusel. Požádal bych Senát, aby návrh na mé vyznamenání
stáhl.
Možná už Zemana svými názory v médiích natolik rozčilujete, že by
vás stejně nevyznamenal.
To je také možné.
Hovořil jste o situaci v ústavu přímo s některými novými členy rady?
Nová ředitelka Pavla Foglová na schůzku, kterou jsme s ní měli v Senátu, nepřišla.
Dorazili ale Michal Uhl a Lukáš Jelínek, kteří se zaklínali slovy, že ústav
musí zůstat nepolitickou a neideologickou institucí.
Věříte jim?
Nevěřím. Naopak, ústav je poprvé ve své existenci politizován, když Senát
ovládaný ČSSD a KSČ prosadil levicovou radu ústavu. Ta už vyjádřila doporučení, aby se
historikové ústavu nezabývali jen Archivem bezpečnostních složek, ale hledali i nové pohledy
na období normalizace. Z vystoupení Petrušky Šustrové mám dokonce dojem, že normalizaci snad
ani nepovažuje za totalitu. Jenže ta doba byla pořád stejnou totalitou jako v padesátých letech, režim
jen nepotřeboval popravovat a posílat lidi do lágrů, protože drtivá většina národa byla
s režimem a poměry smířena na věčné časy. A těch pár protestujících nebyl
problém uvěznit a pohlídat.
Nový člen rady Michal Uhl je synem Petra Uhla, významného disidenta právě z časů normalizace.
Proč by měl obhajovat dobu, během které byl jeho otec vězněn neuvěřitelných devět roků?
Problém je hlubší, než se zdá. Spočívá už ve složení disentu
za normalizace, kdy se do opozice nahrnulo velké množství bývalých komunistů
z padesátých a šedesátých let. To byla velká chyba disentu! Těmto lidem nikdy nešlo
o zbourání režimu, jen o jeho proměnu k obrazu svému. A také rodina Uhlů uvažuje
přesně takto.
Jak konkrétně může nová rada a nové vedení ústavu škodit demokracii?
Jednoduše. Podívejte se, koho už KSČ nominovala do rad krajských vlád. Zatím je ale možné,
aby si novináři mohli v Archivu bezpečnostních složek, který spravuje ÚSTR, prověřit, kdo jsou ti
lidé zač. Kdo byl estébák a tak dále. Přístup do Archivu bezpečnostních složek
ale může být brzy zkomplikován, možná i znemožněn. Aby nemohla být kompromitována vláda
ČSSD s KSČ, která tu po volbách asi vznikne. K moci, do pozic různých náměstků
ministrů a tak dále, se totiž dostane velké množství někdejších středních kádrů
komunistické strany, o kterých mnoho nevíme. Bez přístupu k archivům se to ani
nedozvíme.
Konfederace politických vězňů už prý byla na pokraji rozpuštění, jenže skandální
proměny v ÚSTR prý konfederaci přinutily ještě vytrvat…
Konfederace už má pouhých 1500 členů, přitom nás bylo přes 20 tisíc.
Vymíráme, každý týden chodím po pohřbech. Nějakých aktivních kroků je schopna jen
asi desetina členů konfederace. Dění kolem ústavu pro studium totality nás ale vyprovokovalo.
Nevzdáváme to. Člověk musí udělat maximum, dokud může. Je třeba ještě jít do boje!
Foto: archiv
Zdroj: www.tyden.cz