Podporujeme všechny iniciativy, vedoucí k upevnění naší demokracie, svědčíme o temném období komunistického režimu u nás po druhé světové válce a upozorňujeme na nebezpečí, které nám hrozí v současnosti ze strany extremistických politických seskupení.
Považujeme za nutné připomenout několik milníků z historie Vaší strany. V roce 1921 se od Vás odtrhla nově vzniklá komunistická strana. Pamatujeme si dobře na zradu Zdeňka Fierlingra v roce 1948 a násilné sloučení Vaší strany se stranou komunistickou.
Komunisté byli vždy i Vašimi nepřáteli. Sám Stalin považoval a prohlašoval sociální demokracii za velkého nepřítele.
Měli jste své význačné a silné osobnosti a nositele idejí. Několik Vám jich připomeneme: prof. Zdeněk Peška, poslanec Vojtěch Dundr, Pavel Hasterlík, František Halas, Jiří Kubelík, Václav Sýkora, Zdeněk Bechyně, Václav Majer, Bohumil Laušman a dlouhá řada dalších, kteří také prošli komunistickými kriminály. Velkou osobností zůstává Vlastimil Tusar.
Udivuje nás, že se dnes tak lacino zříkáte vlastních principů a své identity, když se ústy svých představitelů již otevřeně hlásíte ke spolupráci s komunisty, kvůli nimž bylo v padesátých letech pozavíráno a tvrdě perzekvováno tolik poctivých a statečných sociálních demokratů. Dodnes někteří žijí a jsou i členy Konfederace politických vězňů. Obracíme se především také na ně, aby Vám sdělili své bolestné zkušenosti s komunismem a aby Vás uchránili před zhoubným a rozkladným vlivem komunistů. Vždyť domlouvání se s nimi nemůže nikdy dobře dopadnout. Vždy Vás ovládnou a převálcují.
Možná že ve spolupráci s nimi získáte rychle moc, ale ztratíte stejně rychle i vlastní tvář.
Připomeneme Vám některé části projevu bývalého předsedy Sněmovny a člena předsednictva Vaší strany pana Lubomíra Zaorálka na letošním setkání politických vězňů v červnu na Žofíně: „Můj otec byl sociální demokrat, ale do roku 1948, kdy odmítl si vzít komunistickou legitimaci. V padesátých letech ho postavili před soud pro rozvracení republiky. … Pro mého otce to byl těžký život a pro mnohé z Vás, pro mnohé z těch, kteří tady už dnes nejsou, jsou to tisíce, sta tisíce tragických osudů, které Vy těmi setkáními připomínáte nejenom sobě, ale také nám. Pro mě to je zatraceně vážná věc. Já nejsem v politice proto, abych tohle zradil, abych na svého otce zapomněl. Nezlobte se na mě, že to musím takhle říct. Já jsem sociální demokrat, pro mě není prázdná věc ta masarykovská kontinuita zápasu o svobodu a demokracii, já jsem také její součástí, chtěl bych být jako sociální demokrat součástí toho Vašeho zápasu. … Podívejte, já když jsem šel do voleb v tom devadesátém roce poprvé a měl jsem radost, že lze jít do voleb v této zemi, tak jsem říkal: ‚Porazme komunisty v zápase, máme demokracii a předveďme jim, že je porazíme.‘ …a já Vám tvrdím, že sociální demokracie … je součástí sociální demokracie evropské a že komunistická strana je anachronismus, který nemá šanci … i pro nás je svoboda a demokracie zcela zásadní demokratický program a já Vám slibuji, že z toho nesejdeme a v tom slibuji, že toto dodržíme.“
Lze to za Vás říct lépe?
Naděžda Kavalírová — předsedkyně KPV
Leo Žídek — politická komise KPV
V Praze dne 14. září 2006