Proběhl opět pod jeho záštitou. Setkání se zúčastnil i pan primátor Ing. Petr
Kajnar s početnou svitou svých radních, poslankyně
Sněmovny paní PhDr. Jaroslava Wenigerová, europoslanec Ing. Evžen Tošenovský, sestra předsedkyně KPV ČR
MUDr. Naděžda Kavalírová, zástupci Junáka, Sokola, České armády a politických
stran, členové KPV z ostravské pobočky, ale i ze sousedních poboček, ostravská veřejnost
a někteří zaměstnanci radnice. Celý pořad natáčela a příští den odvysílala
televize NOE.
Pan primátor ve svém projevu zdůraznil cenu svobody a zásluhy těch, kteří
se podíleli na její obnově, paní poslankyně ocenila práci občanského sdružení
učitelů moderních dějin PANT, pan europoslanec ujistil přítomné politické vězně svým
vstřícným postojem a sestra předsedkyně pronesla milou zdravicí, při níž připomněla
zásluhy
studentů ve druhém i třetím odboji.
Program byl skvěle doprovázen častými pěveckými vstupy Ostravského dětského sboru,
řízeného panem Mgr. Milanem Chromíkem.
Slovo k dnešku
Je to možná poněkud trapné, ale ani dnes se asi nevyhnu některým problémům,
o kterých jsem zde mluvil již v minulých letech. A bohužel se nevyhnu a
ni tolik v této době omílanému tématu o volbách, kterými tento rok tak bohatě
oplýval. Určitě budu moci za vás odpovědět kladně na otázku, zda jste se jich všichni
zúčastnili. Určitě si uvědomujete, že ať dopadly jak dopadly, není vše ztraceno a že stále
se nám nabízí velká šance poučit se z minulých chyb, projít řádnou
očistou a vymést z koutů korupci, pokleslou kulturu, mediální pomlouvání a n
ečestné útoky na nepohodlné protivníky. Není
to smutné, když nejčtenějším denním periodikem se již dávno stal bulvár
a nejsledovanější televizní pořady představují plytké seriály, ne-li něco horšího?
Všechno začíná u nás občanů — voličů; zdola. A zde by měli mlčet především ti,
kteří volby ignorovali. Pravice prohrála senát. A co říkáte na malou volební
účast v druhém kole? Vítězům to nevadilo. Možná že budou konstruktivní,
pochopí nutnost provádění reforem a nebudou mařit činnost koalice. Nebo je to naivní názor?
Dobrá spolupráce by nám ale všem jenom prospěla! I k překonání krize. Ta
hospodářská snad už pomalu ustupuje, ale nepomůže to, pokud se nejdříve nepřekoná krize
morální, která je příčinou všech potíží. Hrozí nám však paradoxně
ve velké části světa také krize z n
adbytku, i když
existuje stále ještě velká sociální nerovnováha, vyplývající
z nerovnoměrného rozdělení hmotných statků a z rozdílů ve vzdělání.
Nelze však po jánošíkovsku odebírat majetek bohatým, ale vychovávat mladou generaci
k solidárnímu přístupu k těm, kteří se ne vlastní vinou dostanou
na nižší sociální úroveň. Nepomůže nám ani neustálé zvyšování
výroby k životu nepotřebného zboží.
Pokud zklamou politikové, které jsme si zvolili, můžeme je kritizovat. Demokratický systém nám
to umožňuje a dovoluje. Tím to ovšem nemusí končit. Vždy zůstává v našich rukou
možnost občansky se angažovat v nejbližším okolí, na úrovni obce apod. Máme své
rodiny, děti, vnoučata. Mluvme s nimi. Řekněme jim, jak byli zavíráni ti, kteří se postavili otevřeně
proti násilné kolektivizaci vesnice. Jak dopadli ti, kteří různým způsobem projevili svůj nesouhlas
s uchvatiteli moci po únoru 1948? Říkejme to mlad
ým lidem. Předejme jim své zkušenosti z minulosti. Své zážitky a neuskutečněné sny. Je
to vlastně naše povinnost!
Právě teď v listopadu, přesně 1. byl zahájen již šestý ročník Příběhů
bezpráví, který pořádá občanské sdružení Člověk v tísni. Stále
více škol přijímá od tohoto sdružení nabídku dokumentárních filmů
z období obou totalit minulého století a pořádá besedy s pamětníky
a svědky zločinů komunistického režimu, za něhož jsme se údajně měli lépe. Nevím, zda by
tento názor sdílely i ty stovky popravených, zastřelených na hranicích
a umučených v komunistických věznicích a koncentračních táborech
na Jáchymovsku a jinde. Nevím, jak by jásalo těch sto miliónů utracených
obětí, které mají na svědomí budovatelé zářných zítřků
a socialistického ráje na Zemi. Je na nás, abychom i tyto hrůzné události
moderních dějin připomínali zvláště vám mladým. — Četl jsem nedávno zajímavou
myšlenku, že do budoucnosti se musí kráčet pozpátku. — Nezapomínejme
na příběhy rudého bezpráví a na neobjasněné vraždy našich občanů
z období padesátých let i z doby normalizace! Nabádejme naše zákonodárce, aby
v zájmu zachování naší demokracie dokázali důrazně potírat každý extremismus.
Morální i politický. Neonacistický, ultranacionalistický i levicový
a komunistický. Zprava i zleva.
Jen tak se nám podaří vyrovnat se s minulostí, probudit a očistit svědomí
národa a bez obav pohlížet do budoucnosti vás mladších.
Jsem přesvědčen, že na tom nám všem velmi záleží.
Leo Žídek — listopad 2010