Aby takové otázky vůbec měly smysl, musíme v té době svoji republiku ještě mít.
Samozřejmé to není.

Pokušení využít současných potíží v Evropě k radikální centralizaci
kontinentu a k dalšímu oslabení suverenity historických evropských států —
potíží, které by bez chybně koncipovaného zavedení společné evropské měny
v této podobě nevznikly — je veliké a už neskrývané.

Jak bude při svém stoletém výročí naše republika vypadat, není snadné odhadnout.
Kdybychom extrapolovali dnešní ekonomické a politické trendy, kdybychom vycházeli jen z našich
současných pocitů, kdybychom za určující považovali zlobu, závist a agresivitu, kterou vidíme
a slyšíme dnes už spíše v internetových než hospodských diskusích, kdybychom nenaslouchali
i těm, kteří nenaříkají a jsou naopak hrdí na to, co jsme za poslední dvě desetiletí
vykonali, a kteří k tomu s plným životním nasazením přispívali
a přispívají, na tuto oslavu bychom se těšit nemohli.

Přesto věřím, že důvod oslavovat naši státnost je a bude. Předpokladem k tomu je pravdivě porozumět
situaci, v níž se nacházíme. Dívat se na ni bez přehnaného pesimismu a malověrnosti, ale
i bez růžových brýlí. Zejména však bez lhostejnosti a rezignace, které ničemu nepomohou.
Přestaňme svůj dnešek pouze hanit, pomlouvat a shazovat. Nepřistupujme na módní klišé, že čím
nemilosrdněji všechno kritizujeme, tím se sami stáváme lepšími. Na sebe a na svět kolem se dívejme se střízlivou civilností — s naší, v minulosti tak charakteristickou
národní vlastností.

Nemalou část naší veřejnosti dnes ovládají pocity nespokojenosti, i když
navzdory všem problémům, které máme, žijeme — jak se opakovaně snažím
připomínat — v materiálně nejúspěšnějším období našich dějin. Data
za Evropu říkají, že je u nás nejnižší i procento lidí žijících pod
hranicí chudoby. Přesto se — ač jsme jako celek nikdy nebyli tak bohatí — některým
z nás dobře nežije. Současná hospodářská stagnace, provázená v principu
správnou a chvályhodnou snahou vlády stabilizovat veřejné finance a brzdit nárůst
státního dluhu, vede k tomu, že se životní úroveň některých našich spoluobčanů
snižuje.

Nezpůsobili to však ti, kteří jim nyní něco berou, ale ti, kteří jim předtím nezodpovědně
dávali. Čím vyšší a chatrnější byl základ, z něhož nyní musí jednotlivci
či celé sociální skupiny slevovat, tím vyšší je jejich pocit frustrace. Není to nic
nečekaného, nic, co bychom nepředvídali, před čím bychom mnozí nevarovali.

Nedávné krajské a senátní volby se ukázaly být přesvědčivým
indikátorem pocitů našich spoluobčanů. Ti dali politikům jasné sdělení. Řekli jim, že se současné
vládě nedaří přesvědčit veřejnost o správnosti své politiky. Média se vládě sice
pomáhat nesnažila, ale jenom na ně se vymlouvat nelze. Problém je hlubší.

Ekonomický a sociální systém, postavený nikoli na reálném výkonu
ekonomiky, ale na zadlužování a rozdávání bohatství pořízeného na dluh,
dříve či později musel narazit — v celém západním světě, i u nás.

Snad nám tento náraz konečně otevřel dlouhou dobu zavřené či přivřené oči. Za téměř
deset let ve funkci prezidenta republiky mi byly k podpisu předloženy desítky či spíše stovky zákonů,
které přispívaly k našemu zadlužování a k nárůstu moci úřadů všeho druhu.
Jen malou část z nich jsem vrátil Poslanecké sněmovně k novému projednání —
většinou bez efektu.

Týkalo se to jak vlád levice, tak těch, v nichž dominovaly strany, které byly nebo se pokládaly za středopravé. Stále větší spoutávání našeho života už nepřehledným počtem
zákonů, příkazů a nařízení nás demotivuje a činí méně
svobodnými. Navíc většinou nejsou projevem skutečné vůle voličů. Prostřednictvím médií se daří prosazovat zájmy malých, ale mocných — a často i mezinárodně propojených
— nátlakových a lobystických skupin, schovaných v různě pojmenovaných
nevládních organizacích. Exemplárním případem jejich úspěchu je to, co se událo
kolem tzv. obnovitelných zdrojů energie, kdy naše zákony umožnily ničím neospravedlnitelné zisky těm,
kteří se při přípravě těchto zákonů dokázali rychleji zorientovat, nebo si je dokonce ušili sobě na míru.

Tyto zisky nejsou efektem mimořádné účinnosti těchto energetických zdrojů, ale efektem
státních dotací, které daňoví poplatníci splácejí vysokými daněmi
a spotřebitelé vysokými cenami energie, potravin a dalších komodit. Pozitivní nejsou ani dopady na životní prostředí, kvůli kterému se to vše údajně dělalo. Stovky miliard eur, dolarů i korun už
byly vyhozeny — nikoli do větru, ale do zcela konkrétních kapes těchto navenek „idealistických“
skupin a hnutí, nebo těch, kdo z jejich aktivit profitují.

I když v poslední době stále mluvíme o úsporných opatřeních, naše
žití na dluh pokračuje a narůstá. Nevyhneme se nezbytnosti očistit státní finance
a snížit náklady na celkový chod státu na všech jeho úrovních
a náš složitý a drahý státní aparát redukovat. Případy
úspěšných řešení známe. Když jsem počátkem října zde na Pražském hradě
přijímal předsedu slovinského parlamentu, řekl mi, že jejich letos sestavená vláda snížila počet
ministerstev z 19 na 12. Pokusme se o něco podobného a nezůstaňme jen u toho.

I když je to politicky nesmírně složité, do realistických rozměrů je nutné
vrátit i náš sociální systém. Znamená to omezit stále
narůstající takzvané mandatorní, neboli zákony předurčené výdaje státu, tedy
peníze, které státním rozpočtem jen procházejí a vláda o nich vůbec
nerozhoduje. Hledat zdroje pro jejich financování ve vyšším zdanění firem a jednotlivců efekt
nepřináší a ekonomické a finanční problémy to jen prohlubuje.

Náš stát slábne a současně bobtná. Namísto malého
silného státu nás obepíná stále mohutnější obruč stále slabšího
státu. Stát, jeho zákony, instituce i představitelé, přestává být —
zvláště pro mladší generace — autoritou a respektovanou hodnotou. Vše, co je se státem spojeno, je dnes
a denně zpochybňováno a zesměšňováno médii a na ně napojenými
intelektuálskými a lobystickými skupinami lidí, kteří nejsou svázáni žitím
a každodenní poctivou prací v produktivní sféře ekonomiky, a proto na to mají čas
a prostředky. Slabý stát jim k tomu dává obrovskou příležitost.

Politikové — a všichni, kterým budoucnost naší země není lhostejná — těmto
tlakům musí umět a především chtít čelit. Pokud to neuděláme rychle, budeme konfrontováni
s dvojím nebezpečím: s úplnou ztrátou občanské loajality, a tedy
s lhostejností občanů ke svému státu na straně jedné a s výbuchy
individuálního násilí a extremismu na straně druhé. Jde o dvě strany téže
mince.

Samozřejmě nejde jen o věci hospodářské. Jde i o naši odvahu vypořádat se s popíráním a vysmíváním se staletí utvářeným hodnotovým
kořenům naší civilizace. Dokud opět nezačneme nazývat věci pravými jmény, hodnoty hodnotami, pahodnoty
pahodnotami, normu normou a extrém extrémem, budou naše pocity nejistoty narůstat. Také proto se dnes mnoho
lidí obává vyjádřit svůj názor na různé velmi sporné společenské jevy.
Také proto opět raději mlčí, skloní hlavu, myslí si své a svůj skutečný názor
řeknou nanejvýše potichu doma. Také proto se mnohým zdá, že se vrací, co už jsme zažili.

Demokracie je tím vším — nejen v naší zemi, ale v celé Evropě —
ohrožována. Je smutné, že narůstá laxnost vůči oslabování tohoto nezastupitelného
předpokladu lidské svobody.

V dnešní slavnostní den tyto věci nepřipomínám proto, abych přispíval
k vytváření či prohlubování špatné nálady, která před 15 lety zneklidnila
a dnes znovu zneklidňuje naši veřejnost. Můj záměr je opačný. Zkusme si navzájem dodat odvahy — ale
nikoli k tomu, abychom co nejhlasitěji křičeli, co nejurážlivěji napadali druhé, co nejopovržlivěji se vyjadřovali o vlastní zemi. Dodejme si odvahy, abychom ukázali, že jsme schopni své problémy
řešit.

Nedejme si vnutit představu, že se o své věci neumíme postarat, neboť nikdo
jiný nemá motiv starat se o ně lépe než my sami. A navíc jsme to již mnohokráte
prokázali.

Nedejme si vnutit představu, že někde daleko za našimi hranicemi sedí tisíce
nadnárodních úředníků a politiků, kteří přemýšlejí jen o tom, jak
nám pomoci, abychom se mohli mít lépe, krásněji a bezstarostněji. Co neuděláme, o co se nepostaráme, co si s dostatečnou mírou sebevědomí nevyjednáme či nevybojujeme, to mít nebudeme.
Nečekejme na novodobého mesiáše ani na peníze z evropských fondů.

Nedejme si vnutit představu, že je naše domácí politika tak špatná, že musí přijít různá nedemokratická hnutí, občanské „výzvy“, či
„osvícení jedinci“, aby naši zemi vedli a řídili. Bez demokratické politiky to není
možné.

V nejbližších měsících a letech nás nečekají jednoduché
a klidné časy. Je na nás, zda tímto obdobím projdeme oslabeni či posíleni. Nejsme velmoc, ale
také ne malá bezvýznamná země. Více než deset milionů lidí ve státě
s tisíciletou tradicí — to je obrovská síla. Pokud silou chce být. Síla, která
v našich předcích osvědčila svou schopnost čelit těžkostem. Patřím k těm, kteří tomuto odkazu
věří a ze všech sil se ho snaží uchovat, naplňovat a předat dalším generacím. Optimismus mi
dodává vědomí, že takových je nás v naší vlasti mnoho.“

Prezident udělil státní vyznamenání

U příležitosti řádového dne 28. října 2012 se prezident republiky Václav Klaus
rozhodl ocenit vynikající občanské zásluhy o budování svobodné demokratické
společnosti, vynikající výsledky práce, zásluhy o obranu vlasti, hrdinské
a výjimečné činy některých významných osobností a udělit či propůjčit jim
státní vyznamenání České republiky.

Prezident republiky propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka Leopoldu Färberovi za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva.

Leopold Färber pochází ze smíšené židovsko-křesťanské rodiny. Za války velká
část jeho blízkých  zahynula v koncentračních táborech, on sám jako chlapec dělal
spojku domácím odbojářům a zachránil řadu lidí. Po válce se nesmířil
s novou totalitou a založil ilegální odbojovou skupinu. Za letákovou akci byl v roce
1948 odsouzen na 16 let žaláře. Po podmínečném propuštění v roce 1958 pracoval jako
dělník a aktivně působil v disentu. Věnoval se především dokumentaci odbojového hnutí
proti nacismu a komunismu a shromáždil unikátní sbírku svědectví, písemných
a zvukových dokumentů, které jsou neocenitelným pramenem pro studium našich nedávných dějin.
Je stále činný v Konfederaci politických vězňů.

Prezident republiky propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka pplk. Jaromíru Jarmarovi za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva.

Pplk. Jaromír Jarmara sloužil v době převzetí moci komunisty v roce 1948 jako pohraničník. Jako
věřící člověk komunismus odmítal a byl napojen na vojenskou odbojovou skupinu Praha — Žatec,
která připravovala ozbrojené akce proti režimu. V roce 1948 byl zatčen a u soudu mu původně
navržený trest smrti byl změněn na doživotí. Deset let strávil na Borech, v Leopoldově a ve Valdicích. Pronásledována byla na svobodě také  jeho manželka.  I po propuštění
byl režimem všemožně perzekvován. Přes svůj vysoký věk je stále aktivním členem Konfederace
politických vězňů.

Prezident republiky propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka JUDr. Josefu Plockovi za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva.

JUDr. Josef Plocek zakusil pronásledování oběma totalitami, které v uplynulém století
ovládly naši zemi. Během německé okupace byl jako student  vyloučen z gymnázia a po válce
jej komunistický režim za spolupráci na odeslání dopisu o stavu tehdejšího
církevního a náboženského života u nás do Vatikánu zatkl a odsoudil
jako „vatikánského špióna“ k 13 letům žaláře. Prošel věznicemi a uranovými
doly na Slavkovsku, Jáchymovsku a Příbramsku. I po amnestii v roce 1960 byl nucen žít pod
trvalým dohledem STB a byl všemožně pronásledován. Je stále aktivním členem Konfederace
politických vězňů.

Prezident republiky propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka RNDr. Hubertu Procházkovi, CSc.
za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva.

RNDr. Hubert Procházka byl jako student gymnázia členem ilegální skautské protikomunistické
odbojové skupiny, která vydávala a distribuovala ilegální tiskoviny. Pomáhal udržovat
písemnou komunikaci mezi vězněnými duchovními a obsluhoval radiové spojení pro americké
agenty. V roce 1952 byl zatčen a odsouzen k 11letému trestu vězení za velezradu
a špionáž. Věznění a práce v uranových dolech  se podepsaly na jeho zdraví. Je
místopředsedou Konfederace politických vězňů. Zasloužil se o přiznání zdravotního rizika pro
bývalé politické vězně oběti uranových dolů. Od roku 2006 zastupuje KPV ČR
v Mezinárodní asociaci bývalých politických vězňů a obětí komunismu.

Prezident republiky propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka Drahomíře Strouhalové za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva.

Drahomíra Strouhalová se jako dvacetiletá zapojila  do protikomunistického odboje.
V roce 1950 byla zatčena a za ukrývání osob prchajících na Západ
a spolupráci s odbojovou skupinou napojenou na britskou tajnou službu byla odsouzena na 15 let vězení.
Zlomit ji nedokázalo ani osm let, které v žalářích do svého propuštění strávila.
V roce 1968 se stala členkou K-231 a po roce 1989 aktivní členkou Konfederace politických
vězňů. Její veřejná aktivita přispívá k zachování a šíření odkazu
protikomunistického odboje v naší společnosti

Václav Klaus, Vladislavský sál, Pražský hrad, 28. října 2012 — zdroj —
internet — Zd. K.

Účastníci takzvaného třetího odboje dostanou podle zákona, předložené poslanci
vládní koalice, peněžité ocenění 100.000 korun, pozůstalí manželé po nich pak
poloviční částku. V případě, že by měli odbojáři důchod nižší než průměrný,
bude jim na průměrný dorovnán. Zákon má začít platit symbolicky 17. listopadu.

Zdroj internet — Zd. K.

„Dovolte abychom vás na tomto setkání pozdravili za Konfederaci politických vězňů
České republiky. S mnohými z vás,nebo s vašimi příbuznými  jsme byli
ve věznicích a koncentračních táborech minulého komunistického režimu.

Sešli jsme se tu, abychom si připomínali trpkou a
krutou minulost selského stavu a hlavně abychom nezapomínali
a nezapomněli na ty, kteří komunistickou minulost prožili a přežili. Rolníci a sedláci,
nazýváni hanlivě „kulaci“, to byla silná a početná vrstva obyvatel, která byla
i se svými rodinami nenávistně perzekuována a pronásledována a dodnes nejsou zbytky
nespravedlnosti na lidech a jejich majetku beze zbytku spravedlivě a poctivě vyrovnány.

Selská jízda byla ve své době tělovýchovná organizace agrární strany ČSR
od roku 1924 — 1938 působila zejména na úseku branné výchovy vesnické
mládeže. Po 2. světové válce nebyla obnovena a proto krátce působila ilegálně.
O Selské jízdě víme, že vznikala už kolem roku 1900, v druhé polovině
20. století prakticky zanikla a její činnost byla obnovena až v roce 1992.

Ve východních Čechách to byla původně Janákova selská jízda.

Byly pokusy o obnovení činnosti po druhé světové válce, ale Ministerstvo vnitra, vedené
komunistickým ministrem Noskem se snažilo akce Selských jízd a sportovních akcí potlačit.
Proto v roce 1947 byly tvrdě potlačovány akce  Selské jízdy zde v Nechanicích.

Teprve po soudním uznání spolku měly být 5. a 6. července 1947 u Nechanic
pořádány jezdecké závody. Ministerstvo vnitra však akci policejně překazilo. Pořadatele těsně před
akcí uvěznilo, obec a přístupové cesty obsadilo ozbrojenými policejními jednotkami. Diváci
i účastníci závodů, kteří přijeli na pozvání z celé republiky,
se nakonec museli rozejít. Později se téměř tajně zúčastnilo 15 jezdců v krojích jako
součást několikatisícového průvodu slavnosti dožínek 24. srpna u Nahořan.
Příslušníci StB se snažili donutit jezdce ke svlečení krojů, ale nakonec nepochodili.
Účastníci byli zatím pouze zaznamenáni do evidence nepohodlných. Podobné akce byly
organizovány v Černilově, Chlumci nad Cidlinou a jinde. Na Kunětické Hoře se sešlo na slavnosti
lidové strany přes 50 tisíc rolníků. Komunistický nátlak a Nechanická aféra
byly zde poslanci ze všech ostatních stran kritizovány, ale vnitro nemělo zatím dost sil
k násilí.

To vše bylo jakousi zkouškou na únorový převrat.

Tím také skončila sláva Selské jízdy. Děti sedláků musely nastoupit do továren,
aby se tak zpřetrhala „pouta s rodnou hroudou“. Důsledky komunistické činnosti jsou zřetelné
i nyní. Po navrácení pozemků a nemovitostí u nás jen mizivé procento
bývalých zemědělců znovu hospodaří. Na Hradecku se sice Selská jízda částečně
znovu vzkřísila, ale dnes už nejsou ti mladší a správně zapálen lidé! V rodinných
kronikách jsou zmínky o pořádání dožínek a jiné akce, dnes už nevíme
kdo je organizoval, ale byly potlačovány a ani nevíme podle písemností jaké byly
případné represe.

Ještě jednou děkujeme za pozvání a přejeme vám a vašim rodům znovu návrat
do bývalé slávy vašeho hospodaření a vašich Selských jízd.“

Následovaly zdravice a projevy pana Karla Schwarzenberga, starosty Selských jízd pana
Ing. Petříka, starosty města Nechanice pana Jiřího Pechara, zástupce Českého svazu PTP Růžičky.
Následně byl památník slavnostně vysvěcen místním knězem. Slavnostní
setkání bylo ukončeno českou státní hymnou.červen 2010-Zd. K.

Slavnostní setkání se zúčastnila delegace KPV ČR s předsedkyní MUDr. Naděždou
Kavalírovou.

Setkání proběhlo podle programu: Zahájení hymnami ČR a SR.

Úvodní projev přednesl Anton Srholec — predseda KPVS.

Keď sme pred 20 rokmi založili KPVS neopovážil som sa ani len snívať o tom, že sa dožijem
20 výročia jej existencie a že mi bude dopriate prezentovať bohatú žatvu tejto jedinečnej,
fantastickejorganizácie.Komunizmus padol, ale komunisti prežili v mnohých štruktúrach a snažili sa
tváriť, ako by sa nič nestalo. Politických vazňov, ako živú pamať zločinov komunizmu neprivítali
s nadšením. Na začiatku sme stáli pred pokušením stať sa politickou stranou. Formu nadstraníckeho
Občianskeho združenia sme si zvolili aj z pokory, lebo vačšina z nás sme nemali možnosť študovať na vysokých školách, eště menej politológiu, či právo. Ale hlavne preto, aby sme to more utrpenia
40 ročného komunistického teroru nepredali za politickú moc a za privilégia.KPVS je výberovou
organizáciou. Má 1500 členov. Sú to bývalí politickí vazni, odvlečení do bývalého Sov.Zvazu, obete PTP, Akcie R, Akcie B, zlikvidovaných skautov, podnikateľov, takzvaných kulakov a svedkovia šikanovania, nespravodlivosti a násilia, ich deti a rodinní príslušníci. Názorom sú
to povačšine kresťania a demokrati.KPVS ako živá pamať národa s vysokým morálnym kreditom nesie,
svedčí a dokumentuje najkrutejšie prenasledovanie v našich dejinách. Pravdivé skutočnosti a konkrétné príbehy ako šperky ukladá do pamati slovenského národa. Vykonává aj
službu prevencie. Svedčí o tom, že sloboda bola poctivo a draho zaplatená a ako memoria passionis varuje pred
novými skrytými formami násilia, klamstiev a teroru, ktoré ohrozujú súčasnú demokraciu a slobodu.KPVS sa hlási ku kresťanským hodnotám, ktoré inšpirovali skoro celý protikomunistický
odboj na Slovensku. Kresťanská viera posilňovala prenasledovaných a dávala nádej mučedníkom. Voči
církevným inštitúciám vačšina našich členov zaujímá postoj úctivý,
lojálny,alekritický.Utrpenie obetí komunizmu je nespochybniteľné. I keď nie je možné
nájsť a potrestať vinníkov, obete musia ostať zjavné, zaevidované, ako dokazy o slávnej a hrdinskej epoche našich dejín , keď bolo popravených viac ako 150 nevinných ludí, viac ako 70 000 žien a mužov vo vazení, viac ako 400 ludí zastrelených na hrniciach, a dnes už ťažko pochopiteľňé
vlnyhrozy,strachuateroru.KPVS za 20 rokov svojej činnosti postavila týmto obetiam dva veľké pomníky.
Jeden na Ružinovskom cintoríne, druhý pod Devínskym bralom a desiatky menších pomníkov a pamatnýchtabúlˇ.Spolu s vydavateľstvom Michala Vaška a ÚPN vydala mnoho kníh, spomeniem len Zločiny
komunizmu, dva diely Triednych nepriateľov, Svetlo z hlbín Jáchymovských lágrov, čo je preložené
do nemčiny a do angličtiny, publikovala množstvo prác, štúdií a filmových dokumentov. Časopis Naše
Svedectvo je jedinečným dokazom toho, že aj o prežitom utrpení
jemožnépísaťpokojneabezhnevu.Vykúpimesaibatvorbou.Úzko spolupracujeme so sesterskou českou
Konfederáciou. Zúčastňujeme sa na ich akciách, ako je Jáchymov, Hostýn, MeneTekel a iné. KPVS
usporiada každoročne asi 10 seminárov, ktorésúprístupnéajširšejverejnosti.Vysoko si
ceníme prácu ÚPN Jána Langoša a vďačně a radi spolupracujeme.Na našich 22 pobočkách po celom
Slovensku máme sekciu detí, hlavne Dcér KPVS, ktoré preberajú zodpovednosť za prežité. Komisia
právnikov pri KPVS vypracovala návrh zákona na čiastočné odškodné vo forme príplatku
k dochodku všetkých ešte žijúcích politických vazňov.Členovia KPVS často informujú
v médiách o prežitých hrozách komunizmu, čo by mnohí politickí a kultúrni
činitelia radšej zamlčali. Pri spomienke na 20 výročie pádu železnej opony sme rozprávali v našich
médiách , dokonce aj v rakúskom rozhlase a veľa razy vo vysielaní
preSlovákov,žijúcichvRakúsku.Mnohí naši členovia ako kresťania a demokrati sa angažujú
v politickom zápase o viac pravdy, spravodlivosti a slobody v našej krajine. Hrdí a s úctou si
spomínáme na zosnulých predsedov, ako bol Neuwirth, Pittner, Paulíny. Na mučedníkov, ako
Javorský a Langoš, ktorých záhadná a tragická smrť ostává neobjasnená. Na celé litanie našich zosnulých vzácnýchčlenovačleniekpocelomSlovensku.KPVS je spoločenstvo
živých svedkov, poznamenaných zločinmi, ktoré poznajú nie z literaury, či z médií,
ale z prvej ruky. Z vlastnej skúsenosti. Svedkovia, ktorí sa nechvália zásluhami, či
privilégiami, ale ludí, ktorí aj v súčasnej dobe chránia morálku, právo a demo-kraciu. Pre budúcnosť sú zdrojom inšpirácie, príkladom statočnosti a odvahy k prekonávaniu
prekážok v zápase o stále vyššiu formu našej národnej aj osobnej existencie. Chcem sa poďakovať
láskavej a dobrej božej Ruke za ten zázrak, že pred 20 rokmi padol dúfajme že posledný totalitný
režim v Evrope, za modlitby, obete a vernosť statočných. Všetkým vám, ktorým na srdci leží
dobro všetkých obyvateľov našej vlasti.Osobitné poďakovanie patrí Magistrátu za túto miestnosť,
Doprastavu, ktorý nám poskytuje prístrešie, kde móžeme žiť a pracovať, Hans Seidel Stifftung a mnohým našim sponzorom, všetkým našim obetavým členkám a členom, delegátom, ktorí často
nezištne pracujú na cieloch Konfederácie a všetkým vám, ktorým utrpenie aj iných nie je
ľahostajné.KPVS želám do daľších rokov božie požehnanie a veľa úspechov.Bratislava, Marec 2010. Anton
Srholec — predseda KPVS.

Následoval projev předsedkyně KPV ČR N. Kavalírové

Muklovskou píseň přenesla A. Čermáková, následoval projev Karola Noskoviče — Dvacet roků KPVS,
následně předával pamětní medaile předseda KPVS zástupcům KPV ČR a členům KPVS, R. Dobiáš
prezentoval z knihy „Básnici za mřižemi“. Program byl doplněn přednesem básní a zpěvem pana
Juraje Hurného.

Zd. K. —  březen 2010.

Prezident zároveň politickým vězňům poděkoval za jejich statečnost a období komunismu označil
za neobhajitelnou tragédii.

„Moc bych si přál, abyste svou aktivitou přispěli i ke kultivaci naší politické scény
a abyste uměli naznačit, kdo z politiků hrůzu a nepřijatelnost komunismu autenticky cítí a kdo
se na politické scéně různými svými siláckými výroky jen
předvádí,“ řekl Klaus.

Předsedkyně KPV Naděžda Kavalírová na setkání zdůraznila, že političtí vězni kvůli
ideálům první československé republiky, obraně víry a vlastnímu přesvědčení
úplně obětovali vlastní zájmy a někteří položili v boji za svobodu i svůj život.
Nově nabytá svoboda je podle ní darem, který je třeba chránit. „Radikální změny,
které v průběhu posledního dvacetiletí nastaly, musíme podporovat. Jakékoliv jiné postoje
jsou nemorální,“ prohlásila. Připomněla ale také, že političtí vězni i dvacet let
po pádu komunistického režimu čekají na jasné morální odsouzení zločinů
totality.

„Političtí vězni věří, že beztrestnost zločinů proti lidskosti, kterých se dopouštěli
představitelé socialistické justice od soudců až do posledních dozorců, bude veřejným
morálním odsouzením jasně označena, aby dnešní zastánci minulého režimu nemohli tvrdit,
že se vlastně nic špatného v padesátých letech ani později nedělo. Jedním odsouzením
bývalé prokurátorky (Ludmily) Brožové-Polednové nelze tyto křivdy zlikvidovat,“ řekla
Kavalírová. Bývalá dělnická prokurátorka Brožová-Polednová si
odpykává šestiletý trest za podíl na justiční vraždě demokratické političky Milady
Horákové.

Klaus pád komunismu a polistopadový vývoj nedávno hodnotil také při přednášce
na konzervativním washingtonském institutu Cato. Podle Hospodářských novin tam mimo jiné řekl,
že komunismus nebyl poražen, ale prostě se sesypal. Nepřesné jsou podle něj interpretace konce komunismu,
které přeceňují roli jedinců. „Nejsem šťastný z interpretací, založených
na zavádějícím, velmi názorově zaujatém vyprávění příběhů, které
nebere v potaz širší rámec,“ řekl podle HN Klaus.

Zdroj: ČTK, 30.9.2009 — Zd. K.

Související odkaz:

• Fotogalerie Slavnostní shromáždění k 20. výročí založení KPV ČR

Na přípravě se podílely zainteresované posádky Armády ČR, místní složky
Integrovaného záchranného systému a Hasičského záchranného sboru, pobočka Svazu
důstojníků a praporčíků, Asociácia UN-V SLOVAKIA, Združenie zberatelov historických vozidiel
Slovenskej republiky- národný orgán F.I.V.A,   53. brigáda pasivních systémů
a elektronického boje generála Heliodora Píky,  řada sdružení pečujících
o odkaz vojenských tradic, historikové, pamětníci, soukromí sběratelé, váleční
veteráni.

V neděli 21. června 2009 byla u vchodu do věznice Plzeň-Bory  odhalena pamětní
deska, připomínající 60. výročí popravy divizního generála Heliodora
Píky. Pietního aktu se zúčastnila ministryně spravedlnosti ČR JUDr. Daniela Kovářová,
z pověření ministra obrany generálmajor Ing. Jiří Halaška, velvyslanec Slovenské republiky
v ČR Petr Brňo, generální ředitel Vězeňské služby ČR plk. Luděk Kula, ředitel Vojenského
historického ústavu plk. Aleš Knížek, náměstek primátora města Plzně Ing. Petr
Náhlík, předseda plzeňské pobočky KPV ČR Ing. Jaroslav Cuhra, ředitel věznice plk. Petr Folk
a další významní hosté.

V dalších dnech projekt pokračoval v součinnosti s městy Tábor, Chýnov, Sezimovo
Ústí, Planá nad Lužnicí a Soběslav.

V úterý 23.6. se v Klokotech v kostele Panny Marie uskutečnila ekumenická
bohoslužba za padlé, popravené a umučené vojáky Československé armády,
kterou celebroval pater Martin Sedloň.

Téhož dne odpoledne proběhla na Jihočeská univerzitě v Táboře
vernisáž výstavy o odkazu generála Heliodora Píky a vernisáž
žákovských a studentských výtvarných prací na téma historie a současnost
naší armády. Ceny vítězům výtvarné soutěže předala místostarostka Mgr. Zuzana
Pečmanová a předseda táborské pobočky KPV pan Miroslav Růžička, který se velmi ochotně
a obětavě účastnil besed, probíhajících v rámci promítání filmů.
Vždy v dopoledních hodinách zhlédly školní děti dokumenty a  oceněné
audiovizuální snímky soutěže „Totalita očima dětí“.  

Až do 26. června byly ve večerních časech bezplatně promítány dokumentární
a hrané filmy pro širokou veřejnost.     

V sobotu 27. 6. 2009 na letišti Všechov /Tábor/ byl projekt završen programem „Den česko
— slovenských vojáků“.

Od dopoledních hodin návštěvníci obdivovali více než padesát exponátů vojenské
techniky, kterou reprezentovaly historické kluby nejen z Čech, ale velké zastoupení patřilo
Sdružení sběratelů historických vozidel Slovenské republiky. Díky Vojenskému historickému
ústavu mohli diváci spatřit na vlastní oči jízdu legendárního tanku Merkava. Kromě
dynamických ukázek unikátních exponátů a celé řady zajímavých aktivit zde
složky hasičských záchranných sborů předvedly vyprošťování osob z havarovaných vozidel
i hašení požáru. K atraktivitě programu patřily dramatické lety dvouplošníků stejně jako
velkolepá přehlídka historických a soudobých vozidel doprovázená zasvěceným
komentářem ing. Petra Jiráska. Návštěvníci, zejména rodiny s dětmi, ocenili nejen mnoho
pozoruhodných informací o typech vozidel a formách pozemního i vzdušného boje během
první i druhé světové války, ale také možnost dotknout se mimořádných
exemplářů, opečovávaných nadšenými sběrateli a muzejníky, svézt se na nich
nebo vyzkoušet střelbu či jiné interaktivní programy.

Hlavní slavnostní úvod provedl plukovník generálního štábu Mgr. Petr
Milčický, velitel 53. brigády pasivních systémů a elektronického boje generála
Heliodora Píky, místostarostka Tábora Mgr. Zuzana Pečmanová a přidělenec obrany Velvyslanectví
Slovenské republiky ČR plk. Alexander Sidorják. K významných hostům patřila mj. delegace Ministerstva
obrany a Ministerstva spravedlnosti, ředitel krajského vojenského velitelství České Budějovice plk.
Vladimír Pešek, ředitel VHÚ plk. Mgr. Aleš Knížek, plk. Alexander Lehner a další osobnosti.
K přátelské atmosféře přispěli svým dílem organizátoři, erudovaní
sběratelé i zvídaví návštěvníci, kteří odcházeli obohaceni o nové
poznatky z naší dramatické vojenské historie. Laskavou tvář nastavilo v povodňovém
týdnu mimořádně i slunce, jakoby i ono vzdávalo čest památce velkého vojevůdce
a vlastence generála Heliodora Píky.

Zdroj: d.ř.- červen 2009

Díky občanskému sdružení Mladá občanská platforma a Konfederaci politických vězňů,
kteří získali licenci pro promítání v České republice byla  hradecká
premiéra filmu již  18. 3. 2009 v kině Centrál.

Myslím si, že pravdu znát musíme, abychom se z ní mohli poučit…

 Dokument přináší důkazy, že K. Marx a B. Engels byli tvůrci tzv. revolučního holocaustu
a označuje je za zakladatele politické genocidy — cílené likvidace vybraných skupin obyvatel
pro vítězství revoluce a třídního boje. Film popisuje, jak během let 1929 —
1934 zemřelo jen na Ukrajině téměř 10 milionů obyvatel, z toho v důsledku cíleného
hladomoru, v roce 1932 — 33 na 7 milionů. Záměrná likvidace obyvatel, pod dozorem
a aktivní účasti sovětských ozbrojených složek, byla z příkazu J. V. Stalina zajistit
„uklidnění politické situace na Ukrajině“. Zcela běžné bylo zabíjení obyvatel podle
kvót a starších dětí. Film se také věnuje  nástupu A. Hitlera k moci
v Německu, popisuje tajné dohody  J. V. Stalina s A. Hitlerem, mimo jiné i na rozdělení
Evropy ( okupace a rozdělení Polska, sovětský útok na Finsko ), a odhaluje dosud neznámou
spolupráci nacistické SS, Gestapa a sovětské NKVD — při výměně informací,
dodávání surovin nacistům, výcviku, a dokonce při likvidaci Židů, které sovětští
komunisté vydali nacistům… Sověti také pomáhali navádět nacistické bombardéry
na  Polsko, a dobové dokumenty dokládají i společný hold hákovému
kříži a podepsanou dohodu o plánovaném rozdělení Evropy… 

Chtěl bych říci, že si nesmírně vážím všech vojáků východních
i západních armád, kteří bojovali proti fašismu. Vážím si i obyčejných
lidí, kteří měli odvahu a postavili se okupantům. Mnozí zaplatili cenu nejvyšší. Na ně
budu vždy vzpomínat a jejich památku budu ctít…Jsem ale  také přesvědčen,
že musíme znát pravdu o naší vlastní historii. Je faktem, že mocenské dohody
velmocí o rozdělení osvobozeného světa měly přímé dopady i na naší zemi
a umožnily nástup komunistické strany k moci a následnou mnoha desetiletí
trvající totalitu.

 Při této příležitosti musím zmínit i slova Karla Havlíčka Borovského,
který  před nebezpečím  komunismu varoval dokonce již před více než 150 lety, kdy napsal, cituji:
„komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, …takové
učení jest nanejvýš bláznovské a že se mohlo vyrojit jen z hlav několika pomatených
lidí…“ Domnívám se, že jednostranná interpretace dějin je vždy špatná. Hledejme
pravdu v diskusi a v důkazech, ne v ideologii… Jsem přesvědčen, že toto moje varování je
i nyní aktuální, komunisté zůstávají stále stejní…

Dokument bude pro veřejnost — pro velký zájem — promítán v kině
Centrál  ještě jednou, a to  27. května 2009 od 20,00 hod. 

Děkuji Vám za pozornost…

Hradec králové — Výročí osvobození — 8. květen 2009 — Masarykovo
náměstí

Zdroj: Zd.K.

Vyjádřili jsme maximální znepokojení nad současnou stranickou politikou, která působí
v Poslanecké sněmovně a vyjádřili jsme hluboké přesvědčení o tom, že toto, včetně
vyvolané nedůvěry vládě, naší zemi neprospívá, podle nás zásadně ji
poškodilo.

Poděkoval nám za důvěru, kterou jsme pro něho a jeho vládu vyjadřovali a doufá, že v budoucnosti se naše
vzájemné vztahy nezmění.

Za KPV byli přítomni — předsedkyně N. Kavalírová, místopředsedové F. Šedivý, Zd.
Kovařík, J. Málek, členové předsednictva Č. Čejka, J. Podpěra a L. Žídek.

16. duben 2009 — Zd. K.

Prezident Václav Klaus v pátek povýšil devadesátiletého generálporučíka a čestného předsedu Československé obce legionářské Tomáše Sedláčka do hodnosti
armádního generála. Spolu s ním bude in memoriam do hodnosti brigádního generála
povýšen i plukovník Josef Bryks. Obě jmenování souvisí s Dnem válečných
veteránů, který si ČR připomněla tento týden.

Povýšení veteránů v důchodovém věku umožnila až letošní novela zákona
o válečných veteránech. Sedláček a Bryks jsou po roce 2000 prvními podobným způsobem
povýšenými veterány. Ministerstvo obrany v současnosti eviduje 16 žijících veteránů
v generálských hodnostech.

Dodnes vitální Tomáš Sedláček odešel po okupaci Československa bojovat proti fašistickému
Německu do zahraničí, postupně do Francie, Velké Británie a Sovětského svazu. Válčil
v Karpatech i při Slovenském národním povstání.

V 50. letech byl komunistickým režimem v politicky motivovaném procesu odsouzen za velezradu a špionáž
k 20 letům vězení, mimo jiné byl nasazen v příbramských uranových dolech. Po listopadu
1989 byl rehabilitován a dnes je čestným předsedou legionářské obce.

Plukovník Bryks zemřel už v roce 1957 ve vězeňské nemocnici v Ostrově nad Ohří. Uvězněn
byl ihned po komunistickém převratu v roce 1948. Za druhé světové války bojoval v řadách
britského letectva RAF, byl sestřelen a z německého zajetí se celkem pětkrát neúspěšně
pokusil o útěk.

Autoři:  ČT — listopad 2008

přepis — Zd. K.