Ambicí těchto institucí není jen zopakovat známé skutečnosti o průběhu invaze pěti
států Varšavské smlouvy, ale prezentovat také nové poznatky a zjištění o vojenském
obsazení Československa v noci z 20. na 21. 8. 1968. K tomu poslouží i dosud
nezveřejněné snímky v Rakousku žijící nizozemské fotografky Okky Offerhaus, které
v roce 2011 získal Národní archiv.

Výstava se koná od 29. 10. do 15. 11. 2013 v Muzeu Českého
a slovenského exilu v Brně, Štefánikova 22, a poté počátkem prosince pokračuje
na Univerzitě obrany, Kounicova 44.

Zd. K.

Výstava je součástí dlouhodobého výstavního projektu, jehož první část,
zachycující 50. léta 20. století, byla veřejnosti představena na podzim roku
2009 v pražském Strahovském klášteře a poté putovala po českých a moravských
diecézích. V letech 2011—2012 rozšířil autorský tým její časový
záběr o léta šedesátá až osmdesátá a profiloval ji také jako podnět
k zamyšlení  nad úlohou duchovních tradic v životě národa. Takto byla poprvé uvedena
v listopadu loňského roku na Papežské univerzitě Svatého Kříže v Římě.

Velehradská prezentace představuje závěrečný díl tohoto projektu a je nejen mou povinností, ale
především ctí poděkovat touto cestou svým obětavým spolupracovníkům, archivářům,
historikům, kněžím, řeholníkům a řádovým sestrám, všem, kteří byli ochotni pomoci, všem,
kteří výstavu podpořili. Je zejména jejich zásluhou, že se podařilo tento výstavní projekt
realizovat na vysoké odborné úrovni a zároveň i občanským a neziskovým způsobem.

Vladimíra Vaníčková — kurátorka výstavy

Zdroj: Zd.K.

Podařilo se zpracovat výstavu „Diktatura versus naděje“ o pronásledování
římskokatolické církve v Československu v letech 1948 — 1989, která bude slavnostně
otevřena 26. listopadu na Papežské univerzitě Svatého Kříže v Římě (pro veřejnost bude
otevřena od 27. 11. 2012 do 31. 1. 2013).

Výstavu pořádá Velvyslanectví ČR u Svatého stolce spolu s Archivem Kanceláře
prezidenta republiky a ÚSTR. Čestné záštity jí udělili Tarcisio kardinál Bertone,
státní sekretář Svatého stolce, Miroslava Němcová, předsedkyně Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR, Dominik kardinál Duka, arcibiskup pražský a primas český, a  prof. Jiří
Drahoš, předseda Akademie věd ČR.

Zdroj: Vladimíra Vaníčková, kurátorka výstavy, Archiv KPR

Vstupní tablo výstavy v českém a italském jazyce:

Kliknutím se tablo zobrazí ve formátu PDF

Výstava byla instalována mj. v Plzni, Českých Budějovicích a v Olomouci a ve dnech 1.—30.
června ji lze zhlédnout také v Brně, v kostele sv. Jakuba. Poté bude přes prázdniny
umístěna v Památníku Vojna u Příbrami a v září se přesune do Liberce.

Výstava hovoří k návštěvníkům v dějinných souvislostech s důrazem na jednotlivé lidské osudy a přibližuje jednak hlavní rysy proticírkevního boje komunistického
státu, mocenské nástroje i konkrétní metody užívané k likvidaci
duchovního života společnosti, jednak způsoby, jak církev těmto tlakům čelila.

Připomíná nejen osudy významných osobností, ale i méně známá fakta ze života jednotlivých kněží, řeholníků, řádových sester a laiků, kteří se stali terčem
komunistické perzekuce a patří k jedněm z prvních novodobých „vězňů
svědomí“. Expozice se zároveň dotýká dopadu rozkladných represivních metod
Státní bezpečnosti na církevní komunity, mezi něž rovněž patřilo získávání
tajných spolupracovníků z kněžských řad.

Ačkoli se tato etapa novověkých českých dějin týkala velkého množství lidí a zanechala
mnoho morálních a materiálních škod, nebyla veřejností po roce 1990 ještě
komplexnějším způsobem vyhodnocena a doceněna. Výstava tak mapuje bílá místa v našich
novodobých dějinách, zveřejňuje dosud nepublikované dokumenty z českých archivů
i soukromých sbírek a je využitelná i pro doplnění výuky dějepisu.

Výstava se stala putovní, a to nejen v České republice, ale možnost zhlédnout ji měli
například i naši krajané v USA, Kanadě či Brazílii. Mimo jiné byla  instalována letos
v únoru také v Senátu ČR v rámci Mezinárodního festivalu proti totalitě MENE
TEKEL, na jaře pak ve Vědecké a studijní knihovně v Hradci Králové
a ve Valdštejnském zámku v Jičíně.

Akce se koná  pod záštitou předsedkyně KPV ČR MUDr.
Naděždy Kavalírové  a primátora
Českých Budějovic Mgr. Juraje Thomy, který se také zúčastnil 13. října
2009 společně s dalšími osobnostmi Českých Budějovic slavnostní vernisáže. Expozici
dvaatřiceti panelů vhodně doplnilo květinové aranžmá Soukromě střední floristické školy z Hradce
Králové. Tato škola se již tradičně zúčastňuje obdobných akcí europoslance Oldřicha
Vlasáka a jejich nádherné vazby květin každého vždy zaujmou.  Sváteční
atmosféru umocnilo také vystoupení členky Filharmonie Hradec Králové japonské houslistky 
Megumi Tokosumi, která zahrála Dvořákovy a Mozartovy skladby, na závěr pak staré
japonské písně.  

Výstava, jejímž  autorem je  brněnský fotograf a výtvarník Jan
Kratochvíl,  připomíná totalitu komunistického režimu. Obsahuje výmluvné 
svědectví o systému, který pošlapal svobodu občanů. Je také výrazem
poděkování přímým účastníkům III. odboje v Československu — lidem, kteří
záhy rozpoznali ohrožení základních hodnot svobodného světa nastupujícím
komunistickým režimem a dokázali se mu postavit.

„Nacismus, fašismus a komunismus jsou totalitní režimy nám veskrze známé. Pro
nás Středoevropany představuje komunismus nejhorší zkušenost s totalitní mocí. Za činnost
proti komunistickému režimu bylo od února 1948 do listopadu 1989 odsouzeno
na 250 000 osob, 241 politických vězňů bylo popraveno a mnoho mužů a žen zemřelo
ve věznicích, koncentračních táborech a také na hranicích státu při pokusech
o emigraci. V táborech nucených prací bylo bez soudu dle zákona 247/48 uvězněno více než
80 000 lidí, velká skupina mužů sloužila vojenskou službu u tzv. pomocných technických
praporů (PTP). Brutálních trestů se dočkali i ti, kteří za 2. světové války
za svobodu bojovali, ale většinou na nesprávné „světové straně“, a zvláště ti,
kteří se postavili komunistické moci  v aktivním odporu.

Přestože nás historie varuje, komunistické myšlenky a chování jsou zde v České
republice stále silně zakořeněny. Proč vůbec ten stálý apel? Proč komunismus nenechat být a zapudit
tuto nepříjemnou vizitku lidstva? Protože hrozba komunismu je dnes více než aktuální,“ uvedl Oldřich
Vlasák ve svém úvodním projevu. Připomněl, že poslanci Evropského parlamentu
počátkem dubna 2009 přijali společné usnesení o svědomí Evropy a totalitě, v němž
žádají, aby byl 23. srpen vyhlášen Evropským dnem obětí všech totalitních
a autoritářských režimů.

„Evropa nebude sjednocena, dokud nebude schopna nahlížet na svoji historii jednotně, neuzná nacismus,
stalinismus a fašistické a komunistické režimy za společné dědictví a nepovede
otevřenou a důkladnou diskusi o jejich zločinech v minulém století,“ zdůraznil europoslanec Oldřich
Vlasák.

S jeho slovy se ztotožnil také primátor Českých Budějovic Juraj Thoma. Rád přijal
nabídku zaštítit tuto výstavu, neboť i podle něj je  nezbytné vynaložit iniciativu,
a především vzbudit zájem široké veřejnosti o tuto stinnou stránku naší
nedávné minulosti.  S pořadatelem výstavy Oldřichem Vlasákem se shodli na tom,
že je nutné poskytnout co nejvíce prostoru lidem, kteří se nebáli otevřeně proti
komunistickému režimu vystoupit a kteří jsou ve svých výpovědích přímým
důkazem jeho krutosti a antihumánnosti. A právě k tomu mohou sloužit takovéto expozice.  Proto
také ředitelka Jihočeské vědecké knihovny PhDr. Květa Cempírková uvítala tuto výstavu
v jejich objektu a věří, že ji zhlédne  velký počet návštěvníků,
zejména pak škol. Ty již projevily zájem hned v první den konání akce a před
vernisáží se na výstavě vystřídalo několik desítek středoškoláků.

V nejbližších dnech se do Českých Budějovic chystá také skupina členů Konfederace
politických vězňů ČR v čele s jejich opětovně zvolenou předsedkyní Naděždou Kavalírovou. 
Vedení knihovny  v této souvislosti plánuje pro veřejnost besedu s představiteli KPV
ČR.     

Oldřich Vlasák: „V těchto dnech si připomínáme již 20. výročí
od pádu komunismu pod náporem protestujících občanů nejen v naší republice, ale
i v další státech bývalého východního bloku. Dovolte, abych zmínil několik
důležitých událostí roku 1989, které provázely pád totalitního režimu
ve střední a východní  Evropě.  

Únor-duben: rozhovory u kulatého stolu mezi polskou komunistickou stranou a hnutím Solidarita

Březen: Okolo osmdesáti tisíc lidí  se shromáždilo v Budapešti, aby protestovali
za demokracii. Vzniká kulatý stůl s opozicí.

4. a 18. června: Hnutí Solidarita vítězí  v prvních polosvobodných
volbách v Polsku

27. června: Rakouský a maďarský  ministr zahraničí společně 
přestříhávají ostnatý  drát na hranici

23. srpna: Vzniká Lidský řetěz v Pobaltí

11. září: 13 tisíc východoněmeckých turistů  překračuje maďarskou hranici
do Rakouska a také  v dalších  dnech je  odvážejí vlaky z naší
republiky  přes NDR do NSR

9. října: V Lipsku protestují  lidé v ulicích za demokracii

9. listopadu: Pád Berlínské zdi a o dva dny později   začali lidé
rozebírat nenáviděnou zeď

17. listopadu: Sametová revoluce v Československu

25. prosince: Rumunský diktátor Nicolae Ceausescu je popraven

Na závěr výčtu událostí si ještě  připomeňme rozpad Sovětského svazu v roce
1991.“

Eva Veselá — České Budějovice 14. října 2009 — Zd. K.

Výstava se koná pod záštitou arcibiskupa pražského a primase českého Miloslava kardinála
Vlka a pod patronátem Konfederace politických vězňů ČR.

Více informací naleznete na webových stránkách výstavy.

Vernisáže se zúčastní reprezentace Konfederace politických vězňů ČR, bývalé
spoluvězeňkyně a řada významných hostů. Programem bude provázet herečka Debora Štolbová.

Výstava se koná u příležitosti letošních nedožitých osmdesátin Dagmar
Šimkové, autorky pozoruhodné knihy „Byly jsme tam taky“, která je doposud nejsilnější
výpovědí o životě v československých ženských komunistických věznicích.

Dagmar Šimková v nich strávila čtrnáct let.

Návštěvníci výstavy, která bude otevřena do 28. září 2009,
dostávají poprvé příležitost seznámit se s celým životním příběhem
Dagmar Šimkové. Dozvědí se o jejím dětství v Písku, kde její otec,
bankéř Jaroslav Šimek, nechal pro rodinu postavit vilu. Nahlédnou do času jejího mládí, kdy si
oblíbila step, tanec, jazz a angličtinu. Dozvědí se o jejím zatčení v roce 1952,
odsouzení za „protistátní činnost“ a letech strávených ve vězení,
z kterého vyšla až v roce 1966. V části věnované věznění dávají autoři
výstavy Pavlína Formánková a David Žaloudek prostor i jejím spoluvězeňkyním,
například univerzitní profesorce Růženě Vackové, skautské aktivistce Dagmar Skálové,
spisovatelce Nině Svobodové, učitelce (a mamince spisovatele Jana Zábrany) Jiřině Zábranové.
A přibližují i její život v australském exilu, kam odešla po okupaci Československa
v roce 1968. Zde Dagmar Šimková vystudovala dvě vysoké školy, udělala si kurz pro manekýnky
a kaskadérky, naučila se techniku výroby smaltovaných obrazů, s nimiž se zúčastnila
desítek výstav, pracovala jako terapeutka ve věznici a napsala knihu „Byly jsme tam taky“, kterou
vydala v torontském nakladatelství Sixty Eight Piblishers manželů Škvoreckých a zvítězila
s ní v četbě a na pokračování na Rádiu Svobodná Evropa. Po roce
1989 přijela několikrát do Československa.

Dne 24. února 1995 Dagmar Šimková podlehla v australském Perthu rakovině.

Výstavu, která představuje fotografie, dopisy i vězeňské dokumenty, z nichž většina nebyla dosud
publikována, si mohou návštěvníci prohlédnout na symbolickém místě —
v písecké kavárně Bílá růže, kam Dagmar Šimková v dobách svého
mládí chodila tancovat a kam se, jak píše ve své knížce, chystala i v den, kdy ji
zatkla Státní bezpečnost.

Vedení hotelu v čele s ředitelkou Evou Marešovou umožnilo organizátorům výstavy prezentovat
významnou píseckou osobnost Dagmar Šimkovou v důstojném prostředí reflektujícím
autenticitu a dobovou atmosféru. Odkaz statečné politické vězeňkyně a mimořádné
umělkyně tak souzní s geniem loci malebného města nad Otavou.

Autoři výstavy: Pavlína Formánková a David Žaloudek

Dramaturgická spolupráce: Daniela Řeřichová

Grafické zpracování: Milan Marenčák

Odborná spolupráce: Národní archiv, Archiv Univerzity Karlovy, Archiv bezpečnostních
složek