V květnu 2013 si připomínáme významné životní výročí jezuitského
knězeP. doc. PhDr. Karel Říha. Své neuvěřitelné devadesátiny oslavuje zcela nenápadně ve stínunašeho poutního místa, kde působí od 1. 9. 1998.

Pochází z Radkova v okrese Žďár nad Sázavou, kde se narodil 11. května 1923. Dojezuitského řádu vstoupil 5. listopadu 1946. Kněžské svěcení přijal 29. 8. 1967 v německém Görlitzu. Od roku 1968 absolvoval v cizině plné jezuitské studium až
k doktorátu z filozofie v Innsbrucku (1972). Působil v rakouském a italském exilu jako
duchovní správce, jako prefekt a druhý spirituál české teologické koleje Nepomucenum
v Římě a jako spolupracovník Vatikánského rozhlasu. Po svém návratu do vlasti
vedl v letech 1990 až 1997 Katedru filozofie na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity
Palackého v Olomouci, kde byl 12. 11. 1997 jmenován docentem pro obor dějiny filozofie. Habilitoval se prací Identita a relevance. V roce 2001 byl emeritován.AD MULTOS ANNOS!

Josef Pala (Zd. K.)

K rodinným gratulantům se připojuje redakce Zpravodaje, web stránek KPV a celá Konfederace politických
vězňů.

Všichni ji přejeme hodně dlouhé zdraví a pohodu v kruhu nejbližších příbuzným a známých.Nedivíme se, že osobně jí přišli kromě jiných pozdravit k úctyhodnému věku,
také představitelé města.

Blahopřejeme.

Zdroj: Zd. K.

III. odboj:

Miloslav Nerad (1921)

Vyznamenání se uděluje za odvahu projevenou v boji za svobodu a demokracii.

Po komunistickém puči v únoru 1948 zhotovoval a rozšiřoval protikomunistické letáky. Byl zatčen
a vyšetřován. Po propuštění na prezidentskou amnestii založil ilegální skupinu Náš domov, ale již
v listopadu 1949 uprchl před hrozícím zatčením do Německa. Zde začal v americké zóně
spolupracovat se zpravodajskou organizací gen. Františka Moravce a gen. Sergeje Ingra. V dubnu 1951 byl vyslán
zpět do ČSR, kde byl však 5. května 1951 zatčen StB a následně Státním soudem odsouzen za špionáž
a velezradu k 20 odnětí svobody (věznice Pankrác, Bory, Leopoldov, Bytíz a Opava). V srpnu
1964 byl podmíněně propuštěn. V roce 1968 se stal členem K-231. V současnosti působí
v předsednictvu Konfederace politických vězňů ČR. Je členem etické komise České republiky pro
ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu.

Zdroj: MO — říjen 2012 — Zd. K.

Velmi neobyčejný život gen. Tomáše Sedláčka si můžete přečíst na Wikipedii:

• Tomáš Sedláček
  (voják)

ZD.K.

Zdeněk Kašpar od prosince roku 1989, kdy byla  i s jeho úsilím založena pobočka KPV obětavě
pracoval a pomáhal ostatním členům KPV pro navrácení majetků, které byly komunisty
v padesátých letech, na základě rozsudků zabaveny — ukradeny — komunistickými
funkcionáři. Takto pracoval i v ústřední zemědělské komisi KPV,  a s jeho
obětavou práci mohly být některé majetky — hlavně zemědělské usedlosti vráceny
původním majitelům.

V Hradci Králové velice pomohl pro výstavbu a pro odhalení pomníku
„Obětem komunismu“ před hlavním nádražím. V bratru Zdeňkovi Kašparovi ztrácíme
obětavého a spolehlivého člověka — bratra, který byl vždy ochoten pomoci druhým, bratrům
a sestrám v KPV.

Čest jeho památce — Zd. Kovařík  — předseda pobočky

Jeho srdce nevydrželo odloučení od svého bratra Zdeňka. Zdravotní stav Františka se prudce zhoršil,
takže musel být hospitalizován a nakonec umístěn v léčebně v nemocnici Milosrdných
bratrů v Brně, kde zemřel. V jeho osobě nám odešel obětavý člověk, který více než
20 let svého života věnoval práci pro KPV  její členy — v brněnské pobočce. Tak jako
jeho bratr Zdeněk zůstane i František v našich myslích a nebude nikdy zapomenut. 

V Brně dne 9. července 2012. Výbor pobočky Brno.

Jeho ilegální práce spočívala v tom, že dělal spojku mezi bratrem Františkem a jeho
ilegální skupinou v Praze. Většinu materiálů předával v pražském hotelu Regina. Jeho
bratr zbraně obstarávat mohl, ale svízelnější byl jejich transport do Prahy. Jednou převážel Vojtěch
Klečka těžký kufr údajného droždí, jeden z cestujících esesáků mu dokonce
s kufrem pomohl. Když Vojtěch Klečka kufr v Praze otevřel, zjistil, že je plný zásobníků do sten-gunů.

V roce 1943 se sešel s bratrem v Praze. Za války byly jejich cíle společné. Nikdo z nich
netušil, že jejich cest se zcela rozejdou a každý se ocitne na opačné straně barikády. Každý se ocitl ve vězení, jenže každý v jiném. Po únoru 1948 převáděl lidi přes hranice, se rovněž, jak
se stal agentem chodcem, jak jednou stopnul osobní auto tatraplán, v němž seděl sám šéf
kontrarozvědky Jindřich Veselý. Přitom na klíně měl složený samopal. Tehdy ovšem nevěděl, kdo Jindřich
Veselý je. Jeho komplic, domnívaje se, že Vojtěch Klečka je za hranicemi tuto story vypověděl při jednom
z výslechů. Vojtěch Klečka byl dopaden na Hlavním nádraží 17. června 1949. A odsouzen na doživotí. Prošel mnoha vězeními a koncentračními tábory jáchymovských dolů. Propuštěn byl
6. září 1963.

Vojtěch Klečka je připraven vždy pomáhat potřebným, pomáhal také svému příteli genmjr.
Rudolfu Pernickému v době, kdy byl tento velmi těžce nemocný a pomáhal mu až do jeho posledních
dnů.

Za redakci zveřejnil ZdK.

Předmětem našeho zájmu jsou zejména pamětníci socialistické diktatury v Československu,
uvědomujeme si však, že politické věznění je globální fenomén. V rámci projektu již
vznikly dvě knihy, proběhly na dvě desítky  konferencí, mezinárodních workshopů a přednášek.
Systematicky vytváříme  také archiv rozhovorů přístupný v Centru orální
historie při Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR v. v. i. V současnosti se občanské sdružení vydalo
i do vod studentského filmového dokumentu — vznikl tak dokumentární portrét Karly
Charvátové, který měl premiéru 17. listopadu 2011.

Projekt Političtí vězni.cz začal fungovat v roce 2008 jako neformální iniciativa několika studentů a studentek českých vysokých škol, kteří do té doby samostatně pracovali na svých studijních
záměrech o politických vězních. Při studiu jsme využívali vzpomínek politických vězňů
a vězeňkyň z 50. let zaznamenaných s využitím metodologických postupů orální historie. Na počátku projektu stál především pocit, že naši političtí vězni představují nesmírně
poutavé, a přitom nezaslouženě opomíjené téma. Později se ukázalo, že zájem o osudy a „paměť politických vězňů“ narůstá, příběhů je nahráváno značné
množství, doposud však nešlo o ucelené akademické projekty, ale spíše práce jednotlivců či
díla rázu publicistického a nesystematického. V rámci svých omezených
možností jsme se proto pokusili tuto mezeru zaplnit.

Rychle se zmenšující skupina žijících pamětníků nás doslova vybízela
k práci, která měla bohatství vzpomínek uchovat a zpřístupnit badatelům a zájemcům
(nejen) o téma politicky motivovaného věznění v komunistickém Československu a zahraničí.
Jak říká jedno přísloví: „Každý starý člověk, který zemře, je jako knihovna,
která shoří.“ Dalším motivem byla i obava, že by rozhovory pracně nahrané pro
bakalářské a diplomové práce skončily jen jako další položka v univerzitních
knihovnách čekající na skartaci.

Jak jsme zmínili, hlásíme se k metodě orální historie praktikované v souladu
s Etickým kodexem České asociace orální historie, které jsme řádnými členy.
Individuální vzpomínky pamětníků jsou dle našeho názoru důležité už proto, že mnohé
informace vztahující se k podmínkám věznění a osudům lidí v komunistických
pracovních táborech písemné prameny (produkované především represivním aparátem)
vůbec nezachytily. Jedním ze zásadních cílů orální historie je nabídnout
čtenáři co nejbohatší pohled na mnohavrstevné historické procesy, které nelze snadno uzavřít
do škatulky jedné pravdy. Vzpomínky politických vězňů přinášejí důležitou perspektivu pro
pochopení fungování socialistické diktatury, nikoliv však perspektivu jedinou, a měly by zapadnout do mozaiky
vzpomínek lidí nejrůznějších povolání, stranické či náboženské
příslušnosti a osudů. K pochopení pohledů politických vězňů mohou přispět i námi
zachycené vzpomínky a rozšířit paletu autentických vzpomínek na tuto citlivou dobu.

V minulosti jsme  uskutečnili řadu mezinárodních aktivit. Grantová agentura Evropské komise
nám v roce 2009 umožnila vydání anglické publikace „Czechoslovak Political Prisoners —
Life Stories of 5 Male and 5 Female Victims of Stalinism“. Ta byla následována studentskou konferencí
„Životní příběhy obětí stalinismu“ a mezinárodním workshopem „Life in the
Stalinist Labor Camps“ uspořádaném v Praze a na bývalém lágru Vojna. Akcí se účastnilo několik desítek studentů  z celé Evropy, kteří se setkali s našimi
pamětníky a navzájem hledali porozumění a konsenzus v otázkách politického
věznění. Díky záštitě České asociace orální historie a podpoře Úřadu vlády
České republiky jsme následně vydali českou knihu „Českoslovenští političtí vězni“,
obsahující vybrané rozhovory a několik analytických kapitol. Obě knihy jsou zdarma k dispozici na naší internetové stránce www.politictivezni.cz, kterou
neustále rozvíjíme.

Valná většina naší práce je zcela dobrovolnická, bez nároku na honorář.
Nákladnější projekty jako je vydání publikace či natočení a postprodukce filmu je hrazeno
z veřejných grantů nebo z peněz soukromých dárců. Právě jednotlivcům, kteří
nás podporují libovolnými finančními dary (vždy proti řádně uzavřené darovací
smlouvě) vděčíme za možnost publikovat a produkovat díla, která by bez jejich podpory nikdy nevznikla.

Po několika letech práce jsme se v roce 2010 rozhodli vytvořit formální strukturu v podobě 
občanského sdružení Političtí vězni.cz, které vystupuje jako suverénní badatelská
entita. Jeho první velkou aktivitou se stal právě dokument o osudech znásilněné politické
vězeňkyně Karly Charvátové.

Dokumentární portrét K.Ch.

Nízkonákladový dokument s názvem „K.Ch.“mapuje životní příběh paní
Karly Charvátové (rozené Grollové), který v sobě odráží krutost
nedemokratických režimů 20. století, mezi něž několik desetiletí patřilo i Československo. Mladá
žena, která doufala, že po skončení 2. světové války bude žít plný a šťastný život
v obnovené ČSR, byla v roce 1948 zatčena a uvězněna. Etablující se „lidově-demokratický“ režim ji z ideových důvodů uvrhl již po několika měsících
své existence do vězeňské cely. Studentce pražské Právnické fakulty Univerzity Karlovy tehdy bylo
23 let. Po propuštění byla nucena trvale čelit nepříznivé sociální situaci, když spolu se sestrou a nemocnou matkou shromáždily měsíční příjem, který sotva stačil na pokrytí zcela
základních životních potřeb.

Příběh má však ještě další rozměr. V plzeňské vyšetřovací vazbě StB paní
Charvátová otěhotněla po znásilnění dozorcem. Dceru, která se jí v roce
1949 narodila, se rozhodla dát k adopci a znovu se s ní setkala až po padesáti letech. Jelikož dcera
paní Charvátové v dokumentu rovněž vystupuje, film nabízí pohledy obou žen na tyto
citlivé záležitosti. Oba pohledy překvapivě nemají konfrontační charakter, nýbrž vedou
diváky k zamyšlení, jakým extrémním situacím mohou být lidé ve svém
životě vystaveni. Dokument „K.Ch.“ tak není nutně vázán na období „totality“, může
se objevit kdekoliv, kde lidé přistoupí (či jsou nuceni přistoupit) na vládu bezpráví.

„Vy jste jednou pro nás nepřítel, čili když se s Vámi něco stane, na tom nám
nezáleží. Ten muž je vinen proto, že se snížil k tomu, že si něco zadal s politickým
vězněm,“ cituje ve filmu hlavní protagonistka, paní Charvátová, soudce vojenského soudu,
který pojmenoval její „bezcennost“ v očích komunistického režimu. Dlužno dodat, že pachatel — dozorce SNB — odešel od soudu s podmínečným trestem a do věznice za znásilnění mladé studentky nikdy nenastoupil.

„Naším záměrem je podnítit širší debatu na některá dosud méně frekventovaná
témata spojená s nedávnou historií — kupříkladu na problematiku žen -politických
vězeňkyň, která je aktuální i v kontextu nedemokratických států současnosti,“
upozorňuje předseda dobrovolnického sdružení Političtí vězni.cz dr. Tomáš Bouška. Sdružení
Političtí vězni.cz nyní usiluje o výrobu DVD a metodického manuálu pro vyučující,
kteří by dokument chtěli využít při výuce soudobých dějin. Mladí tvůrci mají za to, že životní příběh paní Karly Charvátové otevírá otázky, o nichž by
čeští i zahraniční studenti měli zájem diskutovat a tuto příležitost je jim třeba neustále
nabízet. Proto pořádají sbírku na distribuci filmu do českých škol. Pokud byste je chtěli podpořit,
kontaktujte je na emailové adrese: kch (at) politicalprisoners.eu.

Rozhovor s paní Karlou Charvátovou naleznete na webu: http://www.politictivezni.cz/karla-charvatova.html

Zd. K.

Odbojáři mají nárok na odznak, až stotisícové odškodnění a případně
i dorovnání důchodu na průměr. Ocenění dnes obdrželo celkem 23 účastníků odboje,
z toho čtyři ministr udělil in memoriam rodinným příslušníkům zesnulých odbojářů.

autor: Michal Krumphanzl, zdroj: ČTK

Související články, fotografie, videa

• ČT 24 (video je dole pod
  článkem)
• iDnes.cz —
  Stát ocenil odboj proti komunistům. Na Mašíny tentokrát nedošlo
• Denik.cz -Vondra
  ocenil první odbojáře proti totalitě podle nového zákona
• Rozhlas — Účastníci třetího odboje
  se po 22 letech dočkají docenění 

Ocenění dnes dostal například Čestmír Čejka, kterého soud za jeho odbojovou činnost poslal
na 17 let do vězení.

Mezi oceněnými je i sedm žen, například Daniela Křeménková, která pro potřeby odboje
získala vysílačku. Přes 60 let čekala na odškodnění také Hana Truncová, která
po únorovém převratu stejně jako Sláma převáděla odpůrce komunismu přes hranice. „My jsme si
to nebezpečí ani tak neuvědomovali, chtěli jsme proti totalitě něco udělat,“ řekla ČT.

autor: ČT24, zdroj: ČT24 — Zd. K.

———————————

Na základě § 6 zákona č. 262/2011 Sb. o účastnících odboje a odporu
proti komunismu se osvědčení, pamětní dekret ministra obrany a odznak uděluje:

1. Panu Josefu Bobkovi

za zabezpečování tisku různých druhů protikomunistických letáků, jež se zaměřovaly
na podporu konání svobodných voleb v Československu, kritiku kolektivizace venkova
a  některých opatření režimu. Jmenovaný byl odsouzen pro trestné činy sdružování
proti republice a neoznámení trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody
v trvání 1 roku.

2. Panu Jaroslavu Cimlovi

za aktivní působení v odbojové skupině, která bojovala proti totalitnímu režimu
v období od léta 1948 do června 1950. Jejich odbojová činnost spočívala
ve shromažďování a přechovávaní zbraní, v neúspěšném pokusu
o přepadení muničního skladu podnikové milice a snahy o zastrašení místních
členů KSČ a propagátorů kolektivizace vesnice. Jmenovaný byl odsouzen za zločin velezrady na 20 let
odnětí svobody nepodmíněně.

3. Panu Čestmírovi Čejkovi

za odbojovou činnost v rámci skupiny „Eduard“. Pan Čestmír Čejka byl jako jeden
ze zakládajících členů protikomunistické organizace odsouzen k 17letému trestu
odnětí svobody.  Po propuštění nadále veřejně vystupoval proti totalitnímu režimu, za což
byl v roce 1962 odsouzen k dalšímu trestu odnětí svobody v trvání 1 roku.
Jmenovaný byl odsouzen pro trestné činy velezrady a vyzvědačství k trestu odnětí svobody
na 17 let nepodmíněně.

4. Panu Přemyslovi Fialkovi

za publicistickou činnost zaměřenou na obnovu svobody a demokracie. Pan Přemysl Fialka v 80. letech dokumentoval
pro účely nezávislé publicistiky v Československu zejména porušování lidských
práv ze strany totalitního režimu a aktivity disentu. Jmenovaný byl za tyto aktivity
mnohokrát zadržen a vyslýchán.

5. Panu Pavlu Horákovi

Za výrobu a rozšiřování letáků povzbuzujících spoluobčany ke svobodnému
projevu a odporu proti totalitní moci. Jmenovaný byl za svoji iniciativu odsouzen na 18 měsíců
odnětí svobody.

6. Panu Antonínovi Hudskému

za veřejné vyjadřování politických a společenských postojů kritizujících
poměry v komunistickém Československu a podpis petice Charta 77, za které byl odsouzen k odnětí
svobody v trvání jednoho roku. Jmenovaný byl odsouzen pro trestný čin pobuřování
k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců.

7. Panu Zdeňkovi Janíkovi

za založení a aktivní působení v odbojové skupině ANNA, která v letech
1949—1951 upozorňovala na nesvobodné poměry v Československu především výrobou
a distribucí letáků a poškozováním propagačních tabulí KSČ. Jmenovaný byl
odsouzen za trestný čin podvracení republiky k trestu odnětí svobody na 2 a půl roku.

8. Paní Růženě Kamarádové

za nesouhlas s totalitním režimem vyjádřený krátce po smrti Edvarda Beneše tiskem letáků
s protikomunistickým textem. Důsledkem projeveného pevného morálního postoje
a osobní statečnosti byla odsouzena za trestný čin příprav úkladů o republiku
k těžkému žaláři na 7 let.

9. Panu Alfrédu Kocábovi

za dlouhodobou a soustavnou protikomunistickou činnost. Pan Alfréd Kocáb byl v 60. letech jedním
z iniciátorů duchovního hnutí „Nová orientace“, které kritizovalo cenzuru,
nátlak StB na duchovní a dělení studentů podle třídního původu. V roce 1976 byl
jedním z prvních signatářů Charty 77 a v dubnu 1978 stál při založení
Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, v jehož rámci pracoval až do konce období
nesvobody.

10. Panu Jiřímu Kostúrovi

za více než dvacetiletou odbojovou činnost spočívající především v redakci
a autorství článků ilegálního undergroundového časopisu „VOKNO“ a organizaci
nezávislých kulturních akcí a koncertů zakázaných hudebních skupin.

11. Panu Zdeňkovi Kovaříkovi

za spoluzaložení a aktivní působení v odbojové skupině, která bojovala
za účelem obnovení svobody a demokracie proti komunistickému režimu mj. shromažďováním
zbraní, sabotážemi, pokusy o zastrašení funkcionářů KSČ a rozšiřováním
letáků. Jmenovaný byl odsouzen za trestný čin vyzvědačství v délce trvání
11 let.

Jmenovanému se současně na základě § 5 zákona č. 262/2011 Sb.
přiznává postavení válečného veterána.

12. Paní Daniele Křeménkové

za významnou spolupráci s ilegální organizací, která byla napojená na agenty
americké C.I.C. Paní Daniela Křeménková získala pro potřeby odboje vysílací stanici.
Dále pomáhala při převádění lidí ohrožených režimem za hranice do Spolkové
republiky Německo. V neposlední řadě pak agentům C.I.C. předávala informace zpravodajského charakteru.
Jmenovaná byla odsouzena za trestný čin vyzvědačství na 12 let.

Jmenované se současně na základě § 5 zákona č. 262/2011 Sb. přiznává
postavení válečného veterána.

13. Paní Marii Rút Křížkové

za dlouhodobou aktivní činnost proti komunistickému režimu v Československu, která spočívala
například ve výkonu funkce mluvčí Charty 77, ve spolupráci s Výborem na obranu
nespravedlivě stíhaných či podpisu manifestu Hnutí za občanskou svobodu.

14. Panu Milanu Kubesovi

za publicistickou aktivitu v německém exilu v různých českých a německých
tiskovinách a působení v rámci Rádia Svobodná Evropa. Pan Kubes měl dále
významný podíl na distribuci exilové literatury a technického zařízení pro
samizdat do tehdejší Československé republiky.

15. Panu Vlastimíru Maierovi

za odbojovou činnost bránící nastupujícímu komunistickému režimu v Československu. Pan
Vlastimír Maier spolu s Karlem Geschnattelem vyrobil a rozšířil dvě série protirežimních
letáků. Dále si opatřili střelné zbraně a prováděli ozbrojené a maskované přepady
s cílem vyhledat a zastrašit místní funkcionáře KSČ. Jmenovaný byl odsouzen
za trestný čin velezrady a sabotáže na 15 let.

16. Paní Květě Markové

za spoluzaložení brněnského „Dubček-klubu“ a aktivní působení v tomto klubu
i mimo něj, které spočívalo v opakovaném rozmnožování a distribuci
ilegálních tiskovin a letáků, které měly např. pravdivě informovat veřejnost
o postupující normalizaci a cenzuře, politických procesech 50. a 60 let
a nedemokratických volbách. Jmenovaná byla odsouzena za podvracení republiky na 3 roky.

17. Panu Vieroslavu Slámovi

za spolupráci s kurýry britské zpravodajské služby IS v letech 1950—1952, která
spočívala zejména v poskytování informací strategického charakteru,
ukrývání pronásledovaných osob, získání vysílací stanice
a pomoci při převádění osob přes hranice do exilu. Jmenovaný byl odsouzen na 25 let.

Jmenovanému se současně na základě § 5 zákona č. 262/2011 Sb.
přiznává postavení válečného veterána.

18. Paní Haně Truncové

za působení v protikomunistické ilegální skupině, které spočívalo v tisku
a rozšiřování protirežimních letáků. Paní Hana Truncová dále pomáhala při
emigraci osob, kterým hrozila perzekuce kvůli jejich náboženskému přesvědčení. Falšovala dokumenty
a předávala agenturní zprávy do zahraničí. Jmenovaná byla odsouzena pro trestný čin
velezrady a vyzvědačství k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce
13 let.

19. Paní Heleně Buryanové

za aktivní odbojovou činnost proti totalitnímu režimu a působení ve skupině, která
pomáhala agentům americké C.I.C. Františku Kocyanovi a Josefu Ostruzskému. Paní Buriánová
od jara 1949 do svého zatčení v zimě 1951 předávala kurýrům tajné služby
demokratického státu depeše a informace zpravodajského charakteru. Jmenovaná byla odsouzena společně
s 23 dalšími obviněnými k 11 letům odnětí svobody.

Ocenění převezme dcera paní Buryanové Dagmar Sadowská

 

IN MEMORIAM

01. Panu Josefu Ehrenbergerovi

za rozmnožování a rozšiřování pastýřských listů, papežských encyklik
a dalších textů, jež mj. kriticky komentovaly vztah církve a státu, politické dění
v totalitním Československu a omezování náboženské svobody komunistickým režimem.
Pan Josef Ehrenberger se v rámci skupiny podílel dále na koncepci
a vydávání  katolického samizdatového časopisu, který kritizoval marxistickou
ideologii a informoval o církevních událostech.   Jmenovaný byl odsouzen
za trestný čin sdružování proti republice na 4 roky.  

Ocenění převezme pozůstalá manželka paní Eva Ehrenbergerová.

02. Paní Františce Hejtmánkové

za poskytování úkrytu a pomoci kurýrům britské zpravodajské služby, za což byla
odsouzena k pěti letům odnětí svobody pro vyzvědačství.

OBĚ Ocenění převezme pozůstalá dcera paní Eliška Slámová.

03. Panu Václavu Hejtmánkovi

za poskytování úkrytu a pomoci kurýrům britské zpravodajské služby, za což byl
odsouzen k deseti letům odnětí svobody pro vyzvědačství.

Ocenění převezme pozůstalá dcera paní Eliška Slámová.

04. Panu Jiřímu Pražákovi

za práci pro ilegální skupinu na Jihlavsku, která spočívala
v získávání vojenských, hospodářských a politických informací pro
kurýry zahraničních tajných služeb. Dále za rozšiřování letáků
s protikomunistickým obsahem. Jmenovaný byl odsouzen za spolčení za účelem
vyzrazení státního tajemství na 25 let.

Ocenění převezme pozůstalá manželka paní Jiřina Pražáková

Zd. K.

Velmi napínavý a zajímavý životní příběh pana Grosmana si můžete poslechnout
i přečíst v následujících odkazech.

• Životopis, audionahrávka, fotografie najdete v odkazu v jeho medailonku Paměti národa
• jeho příběh prezentovaly také Příběhy
  bezpráví (PDF, str. 6) v rámci projektu jedensvetnaskolach.cz

Foto z projektu Mene Tekel od Simona Freye:

Vložil: Zdeněk Kovařík a Michal Kuchta