Dnes, po více než padesáti letech od těchto událostí můžeme pracovat s archiváliemi,
které byly zpracovány při vyšetřování StB, použít soudní materiály i jiné
prameny. Uvedené písemnosti však musíme z hlediska vypovídací hodnoty posuzovat
s největší mírou kritiky a neomezovat se pouze na ně. Nenahraditelným zdrojem informací
zůstávají svědectví žijících pamětníků. Z tohoto důvodu se obracíme na vás, na politické vězně, kteří byli v roce 1951 vyšetřováni StB v Jihlavě a v Praze.
Pokud jste byli v tomto roce vyšetřováni, případně jste měli možnost setkat se s výše
uvedenými kněžími, sdělte nám, prosím, své svědectví. Podstatné nejsou pouze informace
o těchto třech kněžích, ale také svědectví o krutých vyšetřovacích metodách
v té době užívaných. Je pochopitelné, že mnozí z vás již nebudou chtít
vzpomínat na tyto bolestné chvíle svého života, přesto vás o tuto pomoc prosíme.
Věříme, že také vaše šetření může značnou měrou pomoci k vyrovnání se s minulostí.

Přijmete-li naši výzvu, obraťte se, prosím, na některý z kontaktů — Biskupství
brněnské, Diecézní církevní soud, Petrov 5, 601 43 Brno, tel.: 543 237 051, nebo na e-mail: ruzicka@biskupství.cz, mobil: 774 531 055.

Děkujeme za odvahu a ochotu své svědectví sdělit.

S pozdravem — Jan Růžička, moderátor kanonizačních řízení.

P.S. Své sdělení můžete také předat na ústředí KPV v Praze, k rukám bratra Lea
Žídka.

Zdroj: ZdK.

I letos si školy mohou vybrat zdarma jeden film z nabídky
dokumentárních snímků přibližujících moderní československé dějiny. Pro tento
ročník jsme — i z důvodu nárůstu populistických a neonacistických aktivit,
ke kterému v poslední době dochází — rozšířili nabídku o téma
holocaustu.

Zapojené školy získají, tak jako každý rok, řadu bonusových materiálů.

Po skončení akce obdrží všechny zapojené školy sadu Příběhy bezpráví — Za železnou oponou
a knihu Příběhy bezpráví —
Příběhy vzdoru. Každá zapojená škola navíc získá k objednanému
snímku navíc bonusové DVD s krátkým filmem Reflexe
o událostech z roku 1989. Dalším doplňujícím matariálem, který školy
získají na vyžádání, je sestřih z ultranacionalistických
a neonacistických demonstrací.

Podmínkou pro zapojení do projektu Příběhy bezpráví je
uspořádání projekce filmu z letošní
nabídky a následné debaty během listopadu 2009. DVD s vybraným filmem bude školám
zasláno zdarma poštou koncem října. Organizace projekce a debaty spočívá již
na jednotlivých pedagozích. Pro snazší zvládnutí této akce najdete na našem webu
v sekci Jak připravit projekci s besedou různé rady
a doporučení. Celá akce zabere 2 až 3 vyučovací hodiny.

Zdroj: www.jedensvetnaskolach.cz

Účinkovali v dopodrobna zrekonstruovaném soudním procesu s nevinnou obětí násilné
zemědělské kolektivizace — statkářkou Marií Švejdovou. Tato žena se “provinila“ tím,
že násilné kolektivizaci čelila s neochvějnou statečností. Používala svůj zdravý rozum
a nenechala se nikdy přesvědčit kolektivizační propagandou.

Související odkaz:

•  Studenti
  práv odsoudili „kulačku“. Rekonstruovali proces z 50. let (Mf Dnes — video) 

Dokumentární film Pavla Křemena sleduje nejen divadelní rekonstrukci soudního procesu, ale také
reakce studentů práv, kteří postupně tehdejší zrůdnou soudní mašinérii na vlastní
kůži poznávají. V dokumentu uvidíme také historika práv Jana Kuklíka, historika
vězeňství Aleše Kýra, dceru paní Švejdové Jarmilu Martínkovou, ale také Lucii Juřičkovou,
která Marii Švejdovou v divadelní rekonstrukci přesvědčivě ztvárnila.

Režisérovi Pavlu Křemenovi se v dokumentu podařilo působivě zachytit osud neobyčejně statečné ženy,
které komunistický režim mnohonásobně ublížil.

O její skutečnou a úplnou morální rehabilitaci se kupodivu museli pokusit až studenti,
kteří si v jejím příběhu zahráli. Marie Švejdová byla totiž v roce
1990 v rehabilitačním řízení částečně očištěna, ale zůstal jí takzvaný
„zbytkový trest“ za urážku tehdejších komunistických činitelů.

Z deníku Marie Švejdové je zřejmé, že se ve vězení nevzdávala a stále
usilovala o obnovení svého procesu. Napsala si do něj: „Trvám na provedení obnovy
a nechci ztratit naději, že se najde někdo spravedlivý, kdo se ujme člověka celý život těžce
pracujícího.“

Zdroj: www.ceskatelevize.cz

Má vůbec cenu, aby Brožová-Polednová musela v tak vysokém věku do vězení, kam ji
posílá soudce Petr Braun? Politický vězeň z padesátých let Jan Pospíšil, jemuž
Polednová navrhla dvacetiletý kriminál za špionáž a velezradu, o tom nepochybuje.

„Že ji lidé mohou podle fotografií sešlé babičky litovat? Já bych vám tu babičku přál
vidět v plné síle. Jako prokurátorka byla agresivní, křičela na mne, že jsem zrádce, a ani jako
žena si nebrala servítky. A nebyl jsem zdaleka jediný, vůči komu se paní Polednová takhle chovala a komu navrhovala mnohaleté tresty,“ vzpomíná Pospíšil (93). Na dvacet let žaláře byl odsouzen
proto, že pomohl poválečnému ministru Stránskému utéct na Západ.

Polednová je prvním představitelem stalinských represí, který si půjde po pádu totality za své zločiny sednout za mříže.

Paradox je v tom, že například prokurátor a soudce Karel Vaš si užívá stáří
v jednom z pražských penzionů. Vaš navíc jako bývalý
voják československého armádního sboru v Sovětském svazu pobírá
bezmála jednadvacetitisícový důchod.

Chybí politická vůle

„Šest let pro paní Polednovou je uměřený trest. Avšak Karel Vaš, který soudil vůbec první proces
s československými letci RAF a poslal na popraviště i generála Heliodora Píku, je nesrovnatelně
větším zločincem. A přesto je na svobodě,“ diví se historik Pavel Paleček. Jen on sám dohledal
v archivech devět prokázaných trestů smrti, které Vaš pomáhal zinscenovat.

Soudce Luboš Vlasák, jenž před osmi lety odsoudil Vaše k šesti letům vězení (avšak vrchní soud označil
Píkovu justiční vraždu za promlčenou), MF DNES potvrdil, že z trestního „spisu navíc
vyplývaly velmi podezřelé skutečnosti, na nichž se Vaš podílel“.

„Lidem se nemusí verdikt vrchního soudu, který Vaše osvobodil, líbit, ale to je také vše, co
s tím můžeme dělat. O vině rozhodují nezávislé soudy,“ dodává Vlasák.
Přesto si i dnes stojí za svým tehdejším rozsudkem, podle něhož měl jít Vaš, tak jako nyní
Brožová-Polednová, na šest let za mříže.

Advokát chystá další žádost

Političtí vězni i historici viní zejména politiky z toho, že strůjci stalinských
masových represí nebyli nikdy potrestáni. „Nikdy nebyla a stále není politická vůle se s totalitními zločiny vypořádat. Politici o tom jen hovoří, takže kromě líbivých
proklamací se nic neděje,“ říká historik Paleček.

Totéž si myslí i politický vězeň Jan Pospíšil. A dodává: „Víte, kdo
na to doplatí? Mladá generace. Kdo se totiž nepoučí z chyb, tak je opakuje.“

Advokát Polednové Vladimír Kovář bojoval i v pondělí o oddálení trestu
klientky. Není prý schopna sama chodit ani jet autobusem. Do věznice proto sama nedorazí, počká si na eskortu. Kovář navíc připravuje další žádost o odklad trestu kvůli chatrnému zdraví
Polednové. Soudce Petr Braun však chce, aby novou lékařskou zprávu předložila až ve věznici.

Zdroj: www.idnes.cz

• Hosté: Ondřej Liška, ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR
• Šimon Pánek, ředitel společnosti Člověk v tísni
• Karel Strachota, ředitel vzdělávacího programu Jeden svět na školách společnosti
  Člověk v tísni
• František Šedivý, místopředseda Konfederace politických vězňů
• Petr Šimíček, učitel na Gymnáziu Olgy Havlové, Ostrava — Poruba

„Naše dosavadní zkušenosti potvrzují, že období po roce 1945 je ve výuce
dlouhodobě opomíjené, mnoho žáků se ve škole o komunistickém Československu nedozví
téměř nic. V rámci projektu Příběhy bezpráví poskytujeme školám filmy
a doprovodné publikace, které využívají učitelé na téměř 1300 školách.
Každoročně v listopadu probíhají projekce filmů a následné debaty s hosty, především
s pamětníky, kteří se stali obětí komunistického bezpráví,“ uvádí
Karel Strachota, ředitel programu Jeden svět na školách. „Nedávnou výzvu odborné skupiny
školství ÚV KSČM považujeme za zřetelnou snahu o ovlivnění výuky
a omezování svobody žáků i pedagogů.“

Podrobnější tisková zpráva a další materiály vydávané
v rámci projektu Příběhy bezpráví, budou k dispozici na tiskové konferenci

Více informací poskytne:

Karel Strachota, ředitel programu Jeden Svět na školách Email: karel.strachota (at) jedensvet.cz Telefon: 777 787 930

Stejně jako v předchozích ročnících získá každá škola, která
se do projektu přihlásí a během listopadu uspořádá projekci filmu a
následnou debatu s hostem, film o moderních československých
dějinách zdarma pro trvalé užívání.  

V letošním roce nabízíme školám dokumentární
i hrané filmy a zcela nově jsme zařadili i dva trezorové snímky. Seznam
filmů z letošní nabídky se synopsemi a krátkými ukázkami najdete zde. Všechny zapojené školy navíc dostanou
DVD Nedemokratické režimy obsahující dva
dokumentární filmy (Severní Korea, Barma) a didaktické materiály. Projekce těchto
filmů, kterými mohou pedagogové na projekt navázat, by měly vést ke zvýšení zájmu
o aktuální otázky a k diskuzi o naší odpovědnosti vůči občanům
nedemokratických zemí.  

V listopadu se uskuteční i celá řada doprovodných akcí. Jednou z nich
je výstava nazvaná Příběhy
bezpráví — cesta ke svobodě, která se bude konat od 31. října do 17. listopadu 2008 pod
sochou sv. Václava na Václavském náměstí v Praze a symbolicky připomene různé formy
vzdoru proti komunistickému režimu. Ve stejné době bude v Lidových novinách vycházet
seriál článků tematicky korespondující s touto výstavou.  

Studenti středních škol se budou moci zapojit do literární soutěže na téma
Znárodněno. V jejím rámci budou ve svém okolí vyhledávat stavby,
které komunistický režim zabavil, a pátrat po jejich osudech i osudech původních majitelů.  

Projekt Příběhy bezpráví — měsíc filmu na školách je otevřen všem
základním a středním školám, které se do něj mohou zapojit vyplněním elektronické přihlášky. 
 

Na začátku školního roku proběhne plošná rozesílka informačního letáku do českých
škol, již nyní lze leták prohlédnout zde.

Leták si můžete si také vytisknout po stránkách zde.  

Případné dotazy směřujte na e-mailovou adresu info@pribehybezpravi.cz.  

Projekt byl podpořen odborem informování o evropských záležitostech Úřadu vlády
České republiky.

Leták Příběhy bezpráví 2008 si stáhněte přímo v Článku na webu jedensvetnaskolach.cz .

Do Prahy vylákal mladou maminku s dítětem korespondenční lístek s bezelstnou výzvou, aby
se dostavila na pracovní úřad a osobně potvrdila, zda bude čerpat mateřskou dovolenou, nebo se vrátí do Textilní tvorby na Příkopy. Tam pracovala jako úřednice a manekýnka.

Zprvu neviditelní estébáci usoudili, že bude vhodnější sebrat ji na rušných Příkopech, a tak ji nasměrovali do Textilní tvorby. Následovala scéna, kterou znají i ti, co ji neprožili:
pevný stisk kolem ramen, tlumené oznámení do ucha: „Teď pojedete s námi, nic se vám
nestane, jen se potřebujeme na něco zeptat.“

„Bezpalec, Petrovic, Švejda, Lockhart …,“ burácela stejná jména stále dokola.

Otec Milušky Havlůjové už byl zavřený, možná jedno dvě jména zaslechla, ale teď se soustředila jen na pláč dítěte z vedlejší místnosti. „Toho už neuvidíš, půjde na převýchovu, svině
jedna!“ Najednou bylo ticho. Co když Tomáška opravdu odnesli, jak jí vyhrožovali? Kolik uplynulo času, hodina, dvě,
tři. Netušila. „Když nám to tady podepíšete a nikomu neřeknete, kde jste byla, syna vám
vrátíme.“ V tu chvíli by podepsala i ortel smrti.

Celý příběh včetně fotografií najdete v článku:

• Život na vězeňském molu
   

Redakce Zd.K.

Databáze zahrnuje celkem 309 protokolů, které obsahují záznamy zhruba o 140.000 lidech. Podle
ředitele archivu Ladislava Bukovszkého je hlavním důvodem zpřístupnění záznamů snaha
o maximální transparentnost. S problémem archivů předlistopadových bezpečnostních složek
je spjata řada afér. 

V protokolech se nacházejí údaje o osobách, o něž se zajímaly součásti
kontrarozvědky po celém Československu. „Mohla to být prověřovaná osoba, mohl to být
spolupracovník,“ uvedl zástupce ředitele archivu Martin Pulec. Kromě pomocných protokolů existoval
také centrální registr VKR v Praze. Pulec doplnil, že v brzké době by měly být zveřejněny
všechny registrační a archivní protokoly.

Pomocné protokoly vznikaly na expoziturách kontrarozvědky. Když expozitury získaly spolupracovníka nebo
údaj o prověřované osobě, zaevidovaly informace do protokolu. Současně údaj nahlásily na centrálu.

V seznamu najdete Snítilého

Nejstarší ze zveřejněných protokolů pochází z roku 1954, nejmladší je z roku 1989. Jednotlivé osoby lze v databázi vyhledávat podle jejich příjmení. Databáze mimo jiné
potvrzuje dřívější informaci médií, že v protokolech jsou dvě zmínky o poslanci a bývalém členovi ČSSD Evženu Snítilém.

Snítilý byl veden pod krycím jménem Roman, z dokumentu na internetu se ale nedá jednoznačně
určit, zda byl spolupracovníkem, nebo evidovanou osobou kontrarozvědky. Deník Právo na jaře napsal, že Snítilý byl při spolupráci s kontrarozvědky v pozici, kterou lze označit za agenta. Poslanec se bránil tím, že má negativní lustrační osvědčení.

Archiv se při zveřejňování protokolů nechal částečně inspirovat bratislavským Ústavem paměti
národa, který na Slovensku zkoumá zločiny fašismu a komunismu. Ten na internetu už dříve
zpřístupnil záznamy vojenské kontrarozvědky ze slovenských archivů.

Vojenská kontrarozvědka měla za minulého režimu vytvořit z armády poslušný nástroj
politické moci. Mezi její hlavní úkoly patřilo odhalování aktivit západních
tajných služeb, velezrady, teroru, diverze, nepřátelské propagandy či příprav zběhnutí.
Soustřeďovala nejen zpravodajské, ale i policejní pravomoci.

Zdroj: www.ihned.cz, ČTK