Archiv pro rubriku: Historie zločinů komunismu

připomínky zločinů komunismu

Za vyhnání kulaků padl první trest, předseda MNV dostal podmínku

Okresní soud v Olomouci potrestal dvěma lety vězení s podmíněným odkladem bývalého
předsedu místního národního výboru v Brníčku u Uničova Ladislava Nakládala.
Ten prakticky zlikvidoval soukromé hospodářství místního sedláka Jiřího Nohavičky
a celou jeho rodinu vystavil tvrdé represi.

„O spravedlnost bojuji celých dvacet let. Nedovedete si představit, co jsme kvůli tomu vytrpěli,“ řekla Jarmila
Nohavičková, která tehdy jako osmadvacetiletá musela utíkat z rodného statku se dvěma
malými dětmi.

Rodina byla v té době už bez hospodáře, sedlák a bývalý legionář Nohavička
byl odsouzen za údajné neplnění dodávek. „Nakládal se choval úlisně.
Po schůzi mi řekl, že musíme odejít mimo okres, nebo nás nechá vyvézt na naše
náklady. Držel mne při tom za ruku. Bylo mi špatně,“ popisuje Nohavičková.

Místní národní výbor nejdříve rozhodl, že statek se musí stát
součástí vznikajícího zemědělského družstva, a vzápětí 12. prosince
1951 nařídil rodině vystěhování.

„Pan Nakládal chodil po statku a osobně určoval, co si smí a nesmí vzít sebou,“
vysvětluje Petr Dyntera, který případ vyšetřoval.

Sedmaosmdesátiletý Nakládal k soudu nepřišel. Odsouzen byl za zneužití pravomoci
veřejného činitele, ale rozsudek ještě není pravomocný. „Trest je pod spodní hranicí sazby,
uplynula dlouhá doba a nebezpečnost jednání se snížila. Navíc obžalovaný neměl
jiný konflikt se zákonem,“ uvedla soudkyně Hana Machalová.

Tragédie Nohavičkovy rodiny je však jen jednou z mnoha. Bohatí sedláci zvaní kulaci byli
komunistickým režimem masově pronásledováni. Jen Úřad dokumentace a vyšetřování
zločinů komunismu prověřoval přes 600 případů. „Většinu jsme museli odložit, možní pachatelé byli
už po smrti,“ řekl ředitel úřadu Pavel Bret.

Tažení proti kulakům bylo zahájeno na základě tajné směrnice. Sedláci se ze dne
na den museli vystěhovat často na druhý konec země a represe pokračovala i tam. Jejich děti nesměly
studovat.

Zdroj: idnes.cz

Právní stanovisko

Toto stanovisko v případech srovnatelných (odmítnutí srovnatelnosti byznamenalo přijetí
závěru, že komunistický teror měl kvalitativně nižšíintenzitu než nacistický, a dokonce
i prováděný různými latinskoamerickýmivojenskými režimy!) uplatnily například
francouzský Kasační soud ve věciBarbie, Vojenský soud v Římě ve věci Priebke (1997),
Mezinárodní trestnítribunál pro bývalou Jugoslávii ve věci Furundžija (1998),
Interamerický soudpro lidská práva ve věci Barrios Altos (2001) a nejvyšší soudy Chile
(rozsudekSandoval, 2004) a Argentiny (Simón, 2005).

Amnestie ke dni 1. 1. 1990 by navíc neměla být aplikována kvůli svému článku
6 vylučujícímu z vlastního dosahu zneužívání pravomoci veřejného činitele
a trestné činy spáchané v souběhu. To, že uvedená prokurátorka byla odsouzenapro
vraždu, a ne za vraždu v souběhu se zneužíváním pravomoci veřejnéhočinitele, je
dáno promlčením trestního stíhání.

Varuji vás – nezapomínejte!

Kdo byli do těchto táborů posíláni? Byli to především lidé nepohodlí režimu,
komunistické straně a často jen některému komunistickému funkcionáři. Lidé, jimž bylo
výhodné zabavit jejich majetek, dílnu, obchod, statek a často jen dům, na který si brousil zuby  nejeden
komunistický pohlavár. Mezi prvé oběti patřili národní socialisté a lidovci, ale
i demokraté, kteří se netajili svým nesouhlasem s komunistickým režimem.

TNP v Dubí na dole Zápotocký patřil mezi nejpopulárnější díky svému veliteli
Karlu Weisovi, nositeli Řádu vítězného února. Ve skupině převezené z Pardubic byli
úředníci, učitelé, synové z velkých statků i kdysi známí sportovci.
V TNP byli výhradně lidé slušní, vesměs inteligentní a vzdělaní. Kladeňáci, když
nás potkávali cestou k lékaři v našich uniformách na zádech s nápisem 
T N P, nám dávali sílu svým úsměvy.

A v kladenské cukrárně a v jednom obchodě s ovocem, když jsme se zastavili pro zákusek ze svého kapesného na náš dotaz po ceně  jsme slyšeli odpověď: „Tyto uniformy
u nás neplatí, vyřiďte to i Vašim kolegům!!“ Vzdávám hold tomuto městu!
Žádné rudé Kladno. Kladno rostlo a roste do krásy a my jsme zde nalezli mnoho životních přátel
a nejen mezi havíři. A klidný a spokojený život. Jen komunismus se nezměnil. Varuji Vás — 
nezapomínejte!!!

Josef Lesák

Fragmenty — srpen 2009 — Zd. K.

Cyril Svoboda chce odškodnit lidi, které komunisté nenechali studovat

„Požádali mě o to lidé z Konfederace politických vězňů a z Akademického klubu
48,“ řekl MF DNES Svoboda, jak přišel na nápad odškodnit vyhozené studenty.

Právě mezi studenty byla řada těch, kteří do poslední chvíle podporovali v únoru
1948 prezidenta Edvarda Beneše, aby nepodlehl tlaku komunistů. Pětadvacátého února 1948 policejní
jednotky rozehnaly studentský průvod, který šel podpořit Beneše až na Pražský hrad.

„Odškodnění by se netýkalo celého období komunismu až do roku 1989, ale jen těch, kteří na režim doplatili v době nejtvrdších represí, v prvních pěti letech po únoru 1948,“ uvedl
lidovecký ministr.

Jak přesně by odškodnění vypadalo, o tom se podle Svobody budou muset dohodnout ministři. „Když na tom
vláda začne pracovat, neměla by to být částka, která by ty lidi urazila, ale zároveň je třeba
myslet na to, aby to bylo únosné pro státní rozpočet. Proto by ty peníze dostávali jen
přímo ti, jichž se to týká a ještě žijí, ne dědicové,“ zdůraznil Svoboda. Řádově by
se to podle něj mohlo týkat maximálně stovek lidí.

Problémy mohou být s dokazováním

Když vláda řekne ano, mohl by odškodnění dostat třeba současný místopředseda
Konfederace politických vězňů Mirko Šťastný. Z vysoké školy ho vyhodili v roce 1948, nemohl dostudovat
stavební inženýrství. Pak byl za velezradu a špionáž v procesu se skupinou kolem Milady
Horákové odsouzen na patnáct let.

Nakonec si jich odseděl deset, z toho rok v uranovém lágru na Jáchymovsku s proslulou Věží
smrti. „Je to trochu pozdě, ale pokud to schválí, tak zaplaťpánbůh za to,“ řekl MF DNES
Štastný.

Osobně by odškodnil i lidi, kteří po převzetí moci komunisty v únoru 1948 z politických
důvodů ani nemohli začít studovat, ale uznává, že by se to těžko prokazovalo.

Míní, že obtížně se budou hledat důkazy i proto, že byl někdo vyhozen z politických důvodů.
„Mohlo by se to udělat třeba tak, že by to dotyčnému, který se o nárok přihlásí, podpisem
dosvědčili tři jiní lidé,“ uvedl Mirko Šťastný.

Zdroj: Josef Kopecky, www.idnes.cz

Prokurátorka Horákové neuspěla se stížností na svůj proces

Nejvyšší soud nesouhlasil s rozhodnutím, že osmapadesát let stará justiční vražda je
promlčená.

Proces kvůli odsouzení Milady Horákové z roku 1950 začal loni v říjnu. Podnět dal
Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.

Šestaosmdesátiletá Brožová-Polednová od začátku spoluúčast na justiční vraždě
odmítá a k soudu nechodí kvůli špatnému zdravotnímu stavu.

V listopadu jí dal pražský městský soud osm let vězení. Soudce ale prohlásil, že je rozsudek
vzhledem k jejímu věku a zdraví nevykonatelný. Jedná se podle něj především
o morální odsouzení zločinu komunismu.

Následovalo překvapení v podobě rozhodnutí vrchního soudu, který vraždu Horákové
označil za promlčenou. Proti tomu ale podala dovolání nejvyšší státní zástupkyně Renata
Vesecká, která s promlčením nesouhlasila.

Advokát: Byla mladá a nezkušená prokurátorka

Nejvyšší soud s ní souhlasil a nařídil nové projednání kauzy, což
Brožová-Polednová nyní s neúspěchem napadla. Její advokát staví obhajobu klientky
na tvrzení, že v padesátých letech minulého století byla začínající
žalobkyní.

V devětadvaceti letech se prý stěží mohla v tak složitých případech vyznat a uvědomit si, že byl proces zinscenovaný. Podle současného verdiktu nejvyššího soudu ale hrála činnou úlohu a délka její praxe nehraje roli.

Bývalá žalobkyně se aktivně podílela na likvidaci politicky nepohodlných lidí. „Jedná
se o totální etické selhání, pomocí soudní moci se podílela na vraždě Milady
Horákové,“ sdělil dříve důvody rozhodnutí mluvčí NS Petr Knötig.

Z odboje do komunistického vězení

Právnička a politička Milada Horáková prožila pět let druhé světové války
v nacistickém žaláři, protože se zapojila do odboje. Po válce se stala poslankyní za národní socialisty. Z politického života odešla po únorovém komunistickém převratu
v roce 1948.

Už v následujícím roce ji ale zatkli a ve vykonstruovaném procesu ji pak soud v červnu
1950 odsoudil k trestu smrti. Podle tehdejší obžaloby připravovala jako hlava spikleneckého centra návrat
ke kapitalismu, spolupracovala s dalšími zrádci režimu a agentům imperialistických mocností
předávala důležité informace.

Zdroj: idnes.cz , jba

Související články

NS nařídil nové jednání o roli prokurátorky v procesu s Horákovou

Podle Nejvyššího soudu se Brožová-Polednová aktivně podílela na likvidaci politicky
nepohodlných lidí. „Jedná se o totální etické selhání, pomocí
soudní moci se podílela na vraždě Milady Horákové,“ popsal iDNES.cz důvody rozhodnutí
mluvčí NS Petr Knötig.

„Byla to nejnázornější forma zneužití soudního řízení proti takzvaným
třídním nepřátelům,“ uvedl podle ČTK o procesu s Horákovou soudce NS Petr Hrachovec.

Brožová-Polednová se kvůli chorobám spojeným s věkem neúčastní soudních
líčení, nepřišla ani tentokrát.

Nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká podala dovolání, protože nebyla
spokojená s verdiktem Vrchního soudu v Praze. Ten v únoru stíhání
Brožové-Polednové zastavil, protože prý měla jen okrajový podíl na odsouzení
Horákové. Vesecká ale nesouhlasila s tím, že její čin byl promlčený, a trvala na potrestání někdejší žalobkyně.

Právě o roli Brožové-Polednové v případu justiční vraždy se během dnešního
jednání soudu hovořilo nejvíce. Podle státní zástupkyně měla bývalá
prokurátorka nezanedbatelný podíl na zmanipulovaném postupu tehdejší trestní justice.

NS: Brožová-Polednová hrála činnou úlohu

„Tato mladá, začínající prokurátorka bez kloudného
vzdělání se stěží mohla orientovat v tak složitých záležitostech, aby si mohla uvědomit, že proces byl zinscenován,“ oponoval podle ČTK obhájce Vladimír Kovář.

Soud to ale odmítl a přiklonil se k názoru, že Brožová-Polednová hrála
v pětičlenném sboru prokurátorů činnou úlohu. „Pro soud je v tomto případě zcela
lhostejné, jakou měla praxi,“ uvedl Knötig.

Ústav pro studium totalitních režimů označil rozhodnutí NS jako průlomové. „Pro proces
vyrovnávaní se s minulostí je to dobrá zpráva,“ sdělil iDNES.cz ředitel instituce Pavel
Žáček.

Podle něj to potvrzuje potřebu společnosti pojmenovat konkrétní viníky, kteří se aktivně podíleli
na zločinech komunismu. „Ve věku Ludmily Brožové-Polednové nejde o to, dostat ji do vězení, ale
o stanovení její konkrétní odpovědnosti za smrt Milady Horákové jako varování
možným následovníkům,“ dodal Žáček.

Zdroj: jba, www.idnes.cz

Vrchní státní zastupitelství podá v kauze Horáková dovolání

Podle Vrchního soudu v Praze nebyla role Ludmily Brožové-Polednové v procesu s Miladou
Horákovou natolik zásadní, aby ji šlo kvalifikovat jako vraždu. Vrchní soud tak zrušil původní
rozsudek Městského soudu v Praze a její stíhání zastavil kvůli promlčení skutku.
Městský soud odsoudil Brožovou za spolupachatelství na vraždě k osmi letům vězení.

Právnička a politička Horáková byla za druhé světové války pět let vězněna, protože se zapojila do odboje proti nacistům. Po válce byla zvolena poslankyní parlamentu za národní socialisty. Po únorovém komunistickém převratu v roce 1948 odešla z politického života. Již
v následujícím roce ale byla zatčena a ve vykonstruovaném procesu pak v červnu 1950 odsouzena
k trestu smrti. Podle tehdejší obžaloby připravovala jako hlava spikleneckého centra návrat ke kapitalismu,
spolupracovala s dalšími zrádci režimu a agentům imperialistických mocností předávala
důležité informace.

Spolu s Horákovou bylo v procesu odsouzeno dalších 12 lidí: Jan Buchal, Záviš Kalandra a Oldřich Pecl stejně jako Horáková k trestu smrti, další čtyři na doživotí a pět dostalo různě
dlouhé tresty vězení. Horáková, Buchal, Kalandra a Pecl byli popraveni 27. června 1950.

Zdroj: ČTK, www.ceskenoviny.cz, 13. února 2007

Související články

Vražda Horákové je promlčena, řekl vrchní soud

Brožová-Polednová byla loni v listopadu za účast na procesu odsouzena na osm let do vězení,
přestože si soudce Petr Braun uvědomoval, že si zřejmě kvůli vysokému věku neodsedí ani jeden den.

Soudce ale považoval za důležité bývalou prokurátorku odsoudit nepodmínečně. Její advokát
se proti tomu odvolal. Odvolací soud o promlčení rozhodl už minulé pondělí, ale výsledek tajil.
Všeobecně se čekalo, že případ vrátí k dalšímu projednávání.

Radiožurnál, který o výsledku odvolání informoval jako první, získal
vyjádření jejích obhájců. Ti poukázali na to, že všechny činy tehdejších pachatelů jsou
už promlčeny. Rozhodnutí překvapilo mluvčího Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu
Jana Srba. „Soudce musel překlasifikovat vraždu, protože ta většinou za promlčenou není prohlášena,“ řekl
iDNES.cz.

Mluvčí soudu Jan Fořt nechtěl prohlášení advokáta Brožové-Polednové potvrdit.
„Ještě nám nepřišlo vyrozumění,“ oznámil iDNES.cz.

Proti rozsudku bude těžké se odvolat. Česká televize uvedla, že jedinou cestou je mimořádný
opravný prostředek.

Ludmila Brožová-Polednová se činu spolupachatelství dopustila v roce 1950, kdy kromě Milady
Horákové v politicky vykonstruovaném procesu proti odpůrcům komunistického režimu k trestu smrti
odsoudila další tři lidi. Horáková mezi nimi byla jediná popravená žena.

Nic jsem nevěděla, byla jsem mladá

Brožové-Polednové původně hrozilo patnáct let, sám žalobce ale navrhl pouze pět let vězení
s ohledem na její vysoký věk. V současnosti jí je osmdesát šest let.

Bývalá prokurátorka prostřednictvím své obhajoby tvrdila, že o zmanipulování
procesu nevěděla a věřila ve vinu odsouzených. V době soudu jí bylo 29 let. Za sebou měla rok
právnické školy pro pracující a studovala právnickou fakultu.

Soudce ale v rozsudku konstatoval, že nebyla jen pasivním svědkem událostí, ale jedním
z článků řetězu, který umožnil fyzickou likvidaci odpůrců režimu prostřednictvím justičního
aparátu. I podle tehdejšího zákona měla jako zástupce státu využít všech prostředků ke zjištění pravdy a snažit se odstranit případné nesrovnalosti.

Právě to ale podle soudu neudělala. Podle Brauna si byla vědoma toho, že o vině Horákové již
předtím rozhodly mimosoudní orgány a že celý proces má jen vyvolat dojem zákonnosti.
Z historických dokumentů například vyplynulo, že obžalovací spis konzultovali prokurátoři
s ministerstvem vnitra a poté byl předložen k politickému schválení.

Právnička a politička Horáková byla za druhé světové války pět let vězněna, protože se zapojila do odboje proti nacistům. Po válce byla zvolena poslankyní parlamentu za národní socialisty. Po únorovém komunistickém převratu v roce 1948 odešla z politického života. Již
v následujícím roce ale byla zatčena a ve vykonstruovaném procesu pak v červnu 1950 odsouzena
k trestu smrti.

Podle tehdejší obžaloby připravovala jako hlava spikleneckého centra návrat ke kapitalismu, spolupracovala
s dalšími zrádci režimu a agentům imperialistických mocností předávala důležité
informace.

Spolu s Horákovou bylo v procesu odsouzeno dalších 12 lidí: Jan Buchal, Záviš Kalandra a Oldřich Pecl stejně jako Horáková k trestu smrti, další čtyři na doživotí a pět dostalo různě
dlouhé tresty vězení. Horáková, Buchal, Kalandra a Pecl byli popraveni 27. června 1950.

Zdroj: pei, idnes.cz , ČTK

Související články:

Radu Ústavu pro studium totalitních režimů povede Kavalírová

Na příštím zasedání 18. prosince chtějí radní debatovat o jmenování
ředitele celého ústavu. Jediným kandidátem je zatím vládní zmocněnec Pavel
Žáček, který v současnosti řídí Archiv bezpečnostních složek ministerstva vnitra.

O vznik ústavu se v parlamentu přeli pravicoví poslanci s levicovou opozicí. Podle té může
nová instituce přinést politické ovlivňování výkladu dějin. Podle pravice má naopak
zpřístupnění dat tendenčnímu výkladu historie zamezit.

Ústav pro studium totalitních režimů by měl archivovat a zveřejnit data bezpečnostních složek
bývalého komunistického Československa. Má se také věnovat období nacistické okupace.
Jedním z prvních počinů Ústavu je časopis Paměť a dějiny, instituce má také vlastní
webové stránky www.ustrcr.cz.

Zd. K. 

Prokurátorka se odvolá proti rozsudku za proces s Horákovou

O nesouhlasu s verdiktem Městského soudu v Praze a o odvolání prokurátorky
k vyšší instanci informovala advokátka Zdeňka Havlíková, která Polednovou zastupuje.

„Lhůta na podání odvolání je osm dní. Rozsudek jsme obdrželi minulý týden a odvolání podáme,“ řekla Havlíková. Nechtěla však upřesnit, čím hodlá soud
o nevině své klientky přesvědčit.

Brožová-Polednová dosud v obhajobě tvrdila, že o zmanipulování procesu nevěděla. Osobně se přelíčení neúčastnila kvůli špatnému zdraví, je jí 86 let. To by ji mohlo omluvit
z případného nástupu do vězení.

Soudce Petr Braun její argumentaci neuvěřil. Podle něj nevyužila všech prostředků ke zjištění pravdy a věděla,
že proces je vykonstruovaný. Byla jedním z aktivních článků řetězu, který umožnil fyzickou
likvidaci odpůrců režimu, zdůvodnil rozsudek.

Proces s Horákovou označil Braun za justiční vraždu.

Milada Horáková pracovala v protinacistickém odboji a strávila pět let v německém
vězení. Po válce zastupovala v parlamentu národní socialisty, po únoru 1948 však
z politiky odešla. O rok později ji komunisté zatkli.

Když Brožová-Polednová v soudcovském taláru vstoupila do síně s Miladu Horákovou,
měla za sebou pouhý rok studia práv.

Tehdejší obžaloba vinila Horákovou z přípravy kapitalistického převratu, spolupráce se zrádci režimu a špionáže ve prospěch imperialistických mocností. V zinscenovaném procesu byla
odsouzena k smrti a 27. června 1950 brzy ráno popravena.

Zdroj: Jan Wirnitzer, www.idnes.cz, 10. prosince 2007

Související články: