Vážené sestry a bratři,
takřka po třiceti letech aktivního členství v Konfederaci politických vězňů (dále KPV) a po krátkém působení v K 231 v roce 1968 stojím před závažným rozhodnutím a úmyslem ukončit v brzké době své členství v KPV.
Řekl jsem to již v minulém roce, ale mohu tak učinit teprve v těchto měsících, ale nejpozději do konce roku, poněvadž uplynutím mandátu statutárního zástupce této organizace jsem již také zproštěn odpovědnosti, kterou jsem doposud vůči vám pociťoval a kvůli níž jsem nevystoupil už dříve.Rád bych se tedy s vámi tímto prohlášením zavčas rozloučil, shrnul poslední závažné události v KPV, načrtl současnou smutnou a neutěšenou situaci spolku a poděkoval všem, s nimiž doposud spolupracuji nebo jsem dříve přišel do styku.
Jsem si také vědom svých chyb, kterých jsem se ne ze zlé vůle dopustil, nebo byl složitými okolnostmi donucen je vykonat, když jsem se musel v některých případech jasně rozhodnout a pak třeba i zvolit menší zlo. Těm, kteří nedokážou přijmout toto mé vysvětlení, se znovu omlouvám. Vím, že nelze vždy všem vyhovět a vyhnout se střetům.
Podepsal jsem také žádost, aby byla ukončena činnost KPV. Hlavní důvody této snahy více členů KPV jsou známy již dlouhá léta – funkční neschopnost velkého počtu poboček (některé už dokonce zanikly), stáří, upoutání na lůžko, nemoci a vymírání politických vězňů. Patří sem i umění včas odejít a provést to se ctí. Později přibyly i jiné důvody, které vzápětí také zmíním. Proti návrhu na ukončení činnosti se tvrdě a neadekvátně postavila řada odpůrců. Může být vyjádření názoru a jeho rozumné odůvodnění považováno za zločin a označováno jako zrada? Je to v pořádku, když kvůli tomu propukne taková vřava a nesmírně zaujatá reakce? Když se po neplatných sněmech v roce 2018 zvedne taková prudká vlna nenávisti a zloby? Když již od roku 2016 jsou podávány žaloby a probíhají nekonečná soudní řízení? Je to vůbec normální a dá se pochopit, že se političtí vězni a účastníci třetího odboje mezi sebou soudí? Není to jednou z hlavních příčin rozháranosti a katastrofální krize v KPV?
To vše je doprovázeno verbálními i fyzickými výpady, osočováním, ponižováním, dehonestací, sprostými pomluvami, nevyžadovaným fotografováním a natáčením na schůzích, bezohledností a popíráním slušnosti v mezilidských vztazích. Naše vnitřní problémy jsou sdělovány i nečlenům a předkládány veřejnosti.
Na základě jedné žaloby byla soudně zablokována možnost předání Národní kulturní památky Rudé věže smrti Národnímu památkovému ústavu. Její další osud zůstává neznámý. Už v minulém roce tam mohla být zahájena výstavba Mezinárodního muzea otrockých prací! Zatím se musí hradit stavební škody, které tam časem vznikají.
Ani se to nedá všechno pochopit, ale taková je, bohužel, realita.
Došlo i k obsazení kanceláří ústředí KPV a moci se ujal soudem stanovený opatrovník z řad odpůrců původního vedení KPV, s nimiž má teď určovat další směřování organizace. Nejedná se zde o jasný střet zájmů?
Chápu, že mnozí z vás, vážené sestry a bratři, nevíte vše, co se odehrávalo v KPV v posledních letech. Jak bouřlivě probíhala zasedání Rady a s čím se muselo vedení KPV neustále vyrovnávat.
Vím, že vám není lhostejné, zda bude Konfederace zachována nebo zanikne. Již před mnoha lety bylo navrhováno řešení – založit náhradní organizaci, např. Klub přátel politických vězňů. Návrh neprošel. Likvidační komise s již zemřelým bratrem Zdeňkem Křivkou z brněnské pobočky byla zavržena. Lépe dopadla nám blízká organizace petepáků – VTNP-PTP. Dodnes přetrvávají jejich menší uskupení, ale budou zřejmě asi také vymírat a časem zaniknou. Svou proměnu dokázali po dohodě provést s rozumem a bez ostudy.
I vy všichni máte dnes možnost podle svého svědomí se svobodně rozhodnout, zda zůstanete členy nynější Konfederace a uvěříte těm, kteří ji nyní ovládají a přetvářejí ke svému obrazu.
Záleží jen na vás, komu dáte svou důvěru a zda se spokojíte s Konfederací v takovém stavu, v jakém se nyní nachází. Argumenty jejich nových vedoucích činitelů jsou a budou velmi silné a útoky se budou ještě stupňovat. Objevují se také vyhrůžky dalších žalob. Ani všechny letos plánované akce již nelze uskutečnit.
Je to možná moje poslední prohlášení za mého členství v KPV. Uvedl jsem je také proto, abych odůvodnil svůj odchod z Konfederace.
Přesto všechno, o čem zde píši, neodcházím v hněvu a s nenávistí či lítostí, že jsem Konfederaci obětoval velkou část svého života. Dokážu i odpustit. Po rozchodu s Konfederací se budu se vším snadněji vyrovnávat. Má služba Konfederaci měla určitě svůj smysl a také jsem při tom i mnoho získal. Znovu vám za to děkuji.
Pokud mi zdraví dovolí, budu jako doposud i nadále vystupovat ve styku s veřejností (zvláště s mladými lidmi na besedách) proti totalitnímu i jinému zlu.
Vám všem přeji mnoho zdaru, správnou volbu a klidnější roky života. Snad si to zasloužíme.
Sbohem.
Leo Žídek
Srpen 2019