Výstavbu OTK, zkušební provoz a trvalý provoz zajišťovali pouze vězni, kteří byli nejdříve převáženi z tábora BRATRSTVÍ a VYKMANOV — C? a postupně byl jimi obsazen první ubytovací objekt a uvedena do provozu kuchyň a ostatní objekty tábora — L?. Technologické, zpracovatelské a expediční objekty byly dokončeny v listopadu roku 1950. Do této doby byla postavena — Věž? (7), do které byl zabudován výtahový systém — vrátek — pro do-pravu materiálů k následnému dělení pro odebírání vzorků rud, postaven objekt pro — velký drtič?, objekt — malé drobilky č.2.? (6) u věže. Následoval objekt — velké drobilkyč.3 (13) u vstupního skladu chudé rudy — překladní dvůr (14), objekt expedičního skladu barelů (8) , objekty expedičních betono-vých bunkrů pro souhrnné ukládání volně ložené uranové — ?chudé? -rudy (15), kompletní kolejiště — vnitřní vlečky (9) se třemi páry drážních kolejí. Pak následovala instalace technologického zařízení do jednotlivých objektů drobilky č. 2 a č. 3. Toto se z počátku sestávalo z technologicky nutných — drtičů? pro rozmělnění uranových rud na poža-dovanou drobnou strukturu (granuláty do 5 mm) , přenosných dopravních pásových transportérů. Ba-rely s upravenou a vytříděnou rudou byly primitivně plněny lopatou, na potřebnou váhu dotloukány palicemi a otvory barelů byly zavářeny. Expedice byla zpočátku prováděna jen nákladními auty. Se zvyšováním výroby byly už v březnu 1951 přistavovány železniční vagóny, sestavené v transportní vlak — Věrtušku? a tak začala pravidelná přeprava mezi OTK — VYKMANOV a Čierná při Čope. V této překládací stanici byly barely vykládány a následně překládány do ruských širokorozchodných vagónů, tak jako volně uložený smolincový materiál. Počátkem roku 1951 byli převezení vězňové z táborů BRATRSTVÍ a tábora — C? v počtu cca 100 vězňů, který byl postupně zvýšen v březnu 1951 na základní stav nejméně 150 vězňů. V průběhu roku 1951 byl postaven další obytný barák (vězňové ho museli postavit sami po vlastních pracovních směnách v tzv. brigádách) a tak se stav vězňů, pracujících v závodě OTK VYKMANOV — L? zvýšil na průměrný stav 300 vězňů.
OTK VYKMANOV — Technologický popis a schema
1. Místopisný a technologický popis.
1.1 Umístění: Plocha A — TNP — L? — VYKMANOV II. Plocha B — OTK VYKMANOV Plocha C — TNP — C? — VYKMANOV I. 1.2 Popis budov (schema č. 1): 1 — Vjezd + vrátnice 2 — Vstupní mezisklad pro smolinec a silně zrudnělou horninu 3 — Radiometrické stanice 1?3 4 — Mezisklad před boxy 5 — Skladovací boxy pro neupravenou silně zrudnělou horninu 6 — Drobílka č.2 — mezisklad a zpracování smolince a vzorků silně zrudnělé horniny 7 — Věž — prvotní úprava silně zrudnělé horniny 8 — Expediční sklad pro upravený smolinec a silně zrudnělou horninu 9 — Vlečka ČSD 10 — Objekt kanceláří a laboratoří (zaměstnanci pouze Rusové) 11 — Umývárna 12 — Provozní dílna 13 — Drobílka č.3 — zpracování vzorků chudé rudy 14 — Vstupní sklad chudé rudy 15 — Expediční sklad chudé rudy
DOPLNIT LETECKÝM FOTO SMÍNKEM !!!!! schema č. 1 TÁBOR A ÚPRAVNA — VYKMANOV II. — L? v období 1951 — 1953
strážní věž Oplocení mezi táborem VYKMANOV © a VYKMANOV OTK — ?L? strážní věž
Plocha — B — OTK — VYKMANOV
14 — záložní ukládka chudé rudy
radiometrická stanice 3.3 kolejiště pro nakládku vozíků
průjezdná komunikace
14 — vstupní sklad chudé rudy
umývárna provozní dílna
vrátnice — 10 — -1? průjezdná komunikace laboratoř a kanceláře vjezd do drobilka č. 2 závodu
příjem smolince dopravní pás kolejničky s vozíky skladovací bunkry velký drtič 3.2 radiometrie
trafo
průjezdná komunikace
vstup do tábora — L?
vjezd do tábora
nová korekce stará korekce
Plocha A — TNP — L? VYKMANOV WC
umývárna
Vstupní branka škrabárna brambor skleník z velitelství zahrada
strážní věž oplocení + dřevěný plot + osvětlený koridor + příkop + signální plot se světlicemi strážní věž
vjezd ČSD a seřazovací — kolejiště 3 koleje s vyhýbkami
1.3 Prvotní zpracování smolince
Prvotní zpracování smolince se provádělo v drobílce č.2 (6) a spočívalo v opakovaném drcení a oddě-lování drobné frakce granulátu, menší než 0,5 cm, na nátřasném separačním sítu. Výsledná frakce pak byla vysypána na hromadu a lopatami ručně pětkrát přehazována — homogenizována. Homogenní gra-nulát byl lopatami ručně plněn do dřevěných vyplechovaných bedniček 45×45×45 cm, v nichž se smo-linec odesílal do SSSR. Hmotnost bedniček byla cca 140 + 15 kg. Za 1 směnu se zpracovávaly 1?3 t smolince.. Celý pracovní postup se prováděl v jednom pracovním prostoru o rozměrech asi 10×15 m bez nuceného větrání, materiál se zpracovával za sucha a při jeho drcení, sítování a ručním přehazová-ní vznikalo množství prachu. V části pracovního prostoru byly před zpracováním složeny bedýnky s neupraveným smolincem a s neupravenými vzorky z věže. V drobílce č. 2 při zpracování smolince a vzorků z věže pracovalo průměrně 8 vězňů v každé směně, nepřetržitě ve třech směnách.
Technologie zpracování smolince objekt — 6 — drobila č. 2:
Schema č. 2.
skládání bedýnek z jednotlivých šachet
LEGENDA dopravník separační síto SKLAD — jednotlivé boxy pro ukládání bedýnek se smolince z jednotlivých šachet Následné vysypávání bedýnek velký drtič DOPRAVNÍK — gumový dopravník, ručně separační přenášený podle potřeby síto SEPARAČNÍ SÍTA — litinová síta s třasáky pro postupné dělení materiálu malý drtič DRTIČE — litinové plátové desky pro drcení materiálu
VZORKOVÁNÍ — podílové odběry zpracovaného dopravník materiálu
PLNĚNÍ BARELŮ — ruční nasýpání materiálu do kruhové a homolové barelů na požadovanou váhu ruční přehazování — min. 7×
ZNAČENÍ A VÍČKOVÁNÍ BARELŮ — každý odběr vzorků barel byl označen pořadovým číslem, laboratoř váha, místo těžby, datum zpracování
plnění barelů EXPEDICE — odvezení barelů do expedičního skladu barelů — 8 — a následné nakládání do vagónů a odvoz do SSSR vážení značení a víčkování a doplňování barelů barelů KULOVÝ MLÝN — pro jemný vzorek laboratoře
popis směru ručního zpracování smolincového substrátu
1.4 Zpracování vzorků silně zrudnělé horniny.
Vzorky silně zrudnělé horniny, oddělované na děličkách ve věži, byly v drobílce č.2 (6) před zpraco-váním skladovány, mlety na prach v kulovém mlýně a předávány do laboratoří (10). Po analýze se vzorek naplnil do zvlášť označeného barelu a přidal se k příslušné šarži do expedičního skladu (8). 1.5 Prvotní zpracování silně zrudnělé horniny
Silně zrudnělá hornina byla převážena v dřevěných bedničkách 45×45×45 cm nákladními auty z třídíren rudy u šachet a v úpravně skládána ručně do vstupního meziskladu (2). Odtud byly bedničky jednotlivě na vozících po kolejničkách posílány přes radiometrické stanice č. 1?3 (3), kde byla změře-na jejich radioaktivita, do meziskladu před boxy (4). Bedničky se smolincem byly převáženy přímo do meziskladu v drobílce č. 2 (6). Do jednotlivých boxů meziskladu se shora sypala každá bednička jedné šarže silně zrudnělé horniny tak, aby celková hmotnost šarže byla 30?50 t. Box byl betonová kobka o velikosti cca 2×4×2,5 m, za-puštěná částečně pod úrovní terénu, nevětraná, osvětlená el. světlem a opatřená sklopnými vraty smě-rem ke středu, kudy probíhal dopravníkový pás (V1). Na každé straně pásu bylo 20?25 boxů (?). Z boxů se radioaktívní materiál nakládal ručně uhelnými lopatami na dopravníkový pás (V1) a po něm se přepravoval kontinuálně do násypky deskového drtiče (granulátoru) (V7), umístěného v 1. patře věže, kde se při recyklaci materiálu postupně drtil až na frakci menší než 0,5 cm. Rozdrcený materiál se od drtiče napouštěl do důlního vozíku (V2), který se vrátkem (V3) vytáhl do 7. patra věže a jeho obsah se vysypal do násypky nátřasného síta (V4), na kterém se z granulátu postupně oddělovala po-žadovaná frakce menší než 0,5 cm. Ta byla dále vedena potrubím (V6/1) přes 4 páry mechanických válcových děliček (V5) v patrech 2. až 5. do násypky třasáku (V8), na kterém se vibračním pohybem plnily plechové barely, v nichž se zrudnělá hornina expedovala do SSSR. Barely o r= 20 cm a výšce 40 cm se plnily na minimální hmotnost 60 kg, kontrolovanou na váze (V10). Po dosažení požadované hmotnosti se barely uzavíraly (?falcovaly?) plechovým víčkem s vyraženým číslem šarže a s pořado-vým číslem barelu v šarži (V11). Uzavřené barely se vozily na skladových vozících — rudlech — do expedičního skladu, kde se (podle šarží) skladovaly ve třech vrstvách nad sebou. Ze skladu se obdob-ným způsobem překládaly do železničních vagónů o nosnosti 20 — 25 tun, přistavených na vlečce ČSD (9). Zásoba nových barelů byla skladována na volných plochách kolem věže. Frakce se zrnem větším než 0,5 cm se od nátřasného síta (V4) vracely samospádem recyklačním po-trubím (V6/2) zpět do násypky drtiče (V7), v níž se mísily s dosud nedrceným materiálem, byly opa-kovaně drceny a vracely se zpět na nátřasné síto (V4). Tento proces se opakoval tak dlouho, až vše-chen materiál měl menší zrno než 0,5 cm. Na děličkách (5) se postupným oddělováním získal průměrný vzorek šarže, který se sbíral vzorkova-cím potrubím (V9). Vzorky šarží se předávaly ke zpracování do drobílky č.2 (6) a odtud do laboratoří (10) k analýze.
Úpravy procesu:
- třasák (V8) byl instalován až na jaře 1952, do té doby se granulát, napuštěný do barelů, zhutňoval na předepsanou hmotnost min. 60 kg/barel ručně natloukáním velkými kladivy,
- v první fázi provozu (asi do r. 1953) byl hlavnímu drtiči (V7) v 1. patře věže předřazen ještě po mocný drtič pro před úpravu velkých kusů horniny v místě křížení obou částí dopravního pásu (V1), vedoucího z boxů do násypky granulátoru (V7). Po jeho zrušení byl hlavní drtič zesílen a upraven.
V provozu věže se pracovalo nepřetržitě ve třech směnách, v každé směně asi 40 vězňů. Věž měla mezi přízemím a 7. patrem průchozí schodiště pro obsluhu, převážně pevná okna a nebyla vybavena nuceným větráním. Veškerá silně zrudnělá hornina se zpracovávala za sucha, tj. při její při-rozené vlhkosti, která závisela na druhu šachty, roční době a době skladování neupraveného materiálu v boxech.
Expediční sklad (8) měl plochu asi 150×20 m, mezisklady (2, 4) asi 50×15 m.
Schema č. 2 — Popis zařízení ve Věži :
V 1 — dopravní pás pro přísun materiálu z boxů V 6/2 — recyklační potrubí zpět do drtiče V 2 — důlní vozík pro přepravu od drtiče do výtahu V 7 — deskový drtič — granulátor V 3 — vrátek — výtah pro dopravu do Věže V 8 — plnění barelů palicemi od listopadu roku 1952 třasák V 4 — nátřasné síto ve Věži V 9 — potrubí pro odběr vzorků od děliček V 5 — děličky v patrech na oddělování vzorků V 10 — kontrolní vážení hmotnosti barelů V 6/1 — potrubí pro granulát — 0,5 cm do bunkru barelů V 11 — víčkování a značení barelů
Následné — kutálení? a skladování barelů v expedičním skladu pro pozdější nakládání do vagónů a odvoz — ?Věrtušky?
schema č. 3 — Technologie zpracování ve — 7 — VĚŽ
dovoz materiálu V 3 v bedýnkách vrátek výklop vozíku
dopravní kolejničky pro přepravu bedýnek
V 4 nátřasné síto
V 5 — děličky
V 5
V 1 — dopravní pás V 5 V 6.2 zpětné potrubí do drtiče
V 5
V 6.1 — potrubí granulátu
V 1 — dopravní pás V 10 potrubí pro vzorky
doprava barelů pro plnění ve Věži
napouštění důlního vozíku
nakládání do vagónů — ?Věrtuška?
1.6 Prvotní úprava, odběr vzorků a skladování chudé rudy :
Chudá ruda se přivážela v nákladních autech jako volně ložená a skládala se přímo z aut do odděle-ných boxů v zastřešeném prostoru skladiště (14). Po odběru vzorků a jejich zpracování v drobílce č 3 (13) a po jejich analýze v laboratořích (10) se jednotlivé šarže převážely důlními vozíky po svážné pomocí vrátku na visutý výsypník nad expedičním skladem (15), kde se ručně překlápěly a vysypávaly do boxů expedičního skladu. Odtud se nakládaly pomocí dopravních pásů na otevřené nákladní vagó-ny, zakrývané plachtou, k transportu do SSSR. Veškerá manipulace s chudou rudou se prováděla ruč-ně lopatami. Zpracování vzorků v drobílce č. 3 bylo prováděno podobným postupem za podobných podmínek jako u vzorků silně zrudnělé horniny v drobílce č. 2, také počet vězňů na směnu byl v obou drobílkách stej-ný. Na prvotní úpravě a skladování chudé rudy pracovalo asi 20 vězňů ve směně a pracovalo se ve třech směnách .
schema č. 4 — Technologie zpracování chudé rudy — 13 — drobilka č. 3
průjezdná komunikace příjezd nákladních aut s volným materiálem
volné místo pro skládání materiálu při zvýšeném přívozu rudy z šachet
doprava materiálu do drobilky a zpět na bunkry
vysutá vozíková dráha pro sypání do bunkrů
přenosné — mobilní gumové dopravníky pro nakládání do vagónů a ve vagónech
kolejiště s vyhybkami pro nakládání — chudé volné rudy? a nakládání barelů ze skladu — 8
Přibližné množství odvezené rudy z úpravny OTK — VYKMANOV:
Informace — Věrtuška — počet vagónů 20 — 30 = průměr = 25 vagónů V každém vagónu bylo cca 320 barelů, nebo odpovídající váha — volné rudy?. Minimální váha barelu byla 60 kg. ´cca 20 — 24 tun/vagón = skromný průměr 22 tun. Věrtuška = 25 vagónů = 550 tun. v roce 1951 — Věrtuška 1 x za 5 dnů = 73 vlaků = 1850 vagónů = 40.150 tun v roce 1952 — 1 x za 4 dny = 91 vlaků = 2275 vagónů = 50.050 tun od roku 1953?Věrtuška každé 3 dny = 122 vlaků = 3050 vagónů = 67.100 tun 1954 = 122 vlaků = 3050 vagónů = 67.100 tun 1955 = 122 vlaků = 3050 vagónů = 67.100 tun 1956 — skončil provoz — L?? odhad ½ = 61 vlaků = 1525 vagónů = 33.550 tun
celkem odvezeno 591 vlaků = 14.775 vagónů = 323.500 tun
========== 2. Komentář
- pracovní doba byla 6 dnů v týdnu po 3 směnách á 8 hodin, v letech 1952 až 1954 se však často pracovalo i v neděli;
- vězni pracovali bez jakýchkoli ochranných prostředků a pracovních oděvů;
- prádlo, které museli používat i jako ložní, jim bylo měněno 1× týdně;
- areál OTK VYKMANOV sousedil na západní straně s TNP — L? a na východní straně s TNP — C?, takže většina radioaktivního aerosolu, který z OTK unikal do okolí, se usazovala v areálech těch-to TNP;
- v TNP — L? byly vězni ubytování ve dvou dřevěných barákách, v nichž se v zimě smělo topit v kamnech jen od 18 do 21 hodin. Při pobytu na táboře byl pobyt na světnicích kromě doby, vy-mezené pro jídlo a pro spánek po noční směně, zakázán a vězni museli pracovat venku na růz-ných, vesměs zbytečných úpravách okolí baráků, které si vymýšleli příslušníci SNB;
- až do roku 1954 trpěli vězni na TNP — L?, kteří pracovali pouze na OTK VYKMANOV, značnou podvýživou. Denní dávka potravy sestávala ze 150 g chleba/osobu, řídké polévky v poledne a z polední a večerní porce vařených brambor á 100 g, občas doplněné cibulovou omáčkou nebo vařenou zeleninou. Porce cca 50g masa, vesměs vařeného, byla 1× týdně, obvykle v neděli.
- od roku 1954 dostávali vězni na TNP — L? tzv.?jáchymovský přídavek?, sestávající ze 400 g měk-kého salámu a 250 g sádla na měsíc a mohli si přikoupit z kapesného (cca 30?40 K/měsíc) 0,5 l odstředěného mléka denně;
- periodické kontroly zdravotního stavu vězňů se na TNP — L? neprováděly, místní ošetřovna slou-žila pouze pro ošetření pracovních úrazů a akutních onemocnění;
- na OTK VYKMANOV nepracovali v letech 1951?1956 v provozu manuálně žádní civilní zaměstnanci JD. Řízení provozu a jeho kontrolu prováděli výhradně Rusové, pravděpodobně příslušníci NKVD;
- v radiometrických stanicích (3) pracovaly vesměs Rusky, vyjímečně a po krátkou dobu i Češky; pravděpodobně civilní pracovnice JD,
- jakým způsobem se provádělo měření radioaktivity v radiometrických stanicích (3) v provozu a nebo v laboratořích (10) a jaká byla kriteria pro rozdělování jednotlivých bedniček s materiálem do šarží nám není známo;
- není nám také známo, že by v provozní části OTK VYKMANOV bylo v letech 1951?1956 někdy prováděno jakékoli měření radioaktivity nebo prašnosti.
Zpracoval: RNDr. Hubert Procházka, CSc., km.č. A06997
Zdeněk Kovařík — tábor — L? 03.1951 — 09. 1953
ZPRAVODAJ 2/2005