Slavnostnímu aktu předání byli přítomni — předsedkyně KPV Naděžda Kavalírová, místopředsedové — Mirko Šťastný, Jan Hajný, Zdeněk Kovařík, Jiří Málek, dále členové předsednictva Josef Podpěra, Milan Nerad, Rudolf Macek, Ivan Kieslinger a další představitelé KPV.
Cenu předával ministr zahraničí pan Cyril Svoboda.

Zdůvodnění:

Konfederace politických vězňů ČR je dobrovolná organizace sdružující politické vězně komunistického režimu bývalého Československa.
Konfederace politických vězňů je tvořena žijícími občany České republiky, kteří byli
komunistickým režimem po roce 1948 vystaveni nebývalému teroru jako byly popravy, mučení, dlouholetý žalář, konfiskace majetku, ale i společenská a sociální diskriminace. Z původních cca 450 000 postižených dnes podle odhadu organizace žije necelých 8 000. Jsou to lidé, kteří stělesňují kontinuitu demokratické tradice v naší zemi a kteří coby „spravedliví“ v biblickém smyslu ukazují, že věřit v demokracii se z dlouhodobého hlediska vyplácí.
Ze společenského hlediska je třeba považovat činnost Konfederace politických vězňů za občanskou aktivitu, která přispívá k dobrému jménu České republiky v zahraničí. Dnešní civilizace si stále ještě na počátku nového milénia vytýká za cíl co nejcitlivěji
reflektovat dvacáté století. Toto století nebylo jen stoletím nevídaného technického rozvoje a konce studené války, ale i stoletím masových represí a státních vražd. Konfederace sdružuje mnohé z těch, kdo v nebezpečném čase bojovali a nyní jsou i přes pokročilý věk a nezřídka podlomené zdraví ochoti aktivně sdílet svou životní zkušenost v českém i mezinárodním kontextu. A jelikož není možné vyjmenovat, natož ocenit všechny jednotlivě, patří se je alespoň ocenit v zastoupení organizace, s níž se ve velké míře identifikují.

Po slavnostním aktu předání bylo společenské setkání s ministrem zahraničí a ostatními oceněnými v prostorách Černínského paláce.

Dalšími laureáty ceny GRATIAS AGIT byli :
Madeleine Albrightová — USA, Kenneth Belshav — Irsko, Sir Anthony Colman — Velká Británie, Josef Čermák — Kanada, Eva Dvořáková — Slovinsko, Xavier Galmiche — Francie, Kao Sung — Ming — Tchaj-wan, Tomáš Kosta — ČR/Německo, Kateřina Neumanová — ČR, Jiří (Georg) Nováček — Rakousko, Petra Procházková — ČR, Jaroslava Moserová—Davidová — ČR, Jeho Veličenstvo Norodom Sihamoni, král Kambodže — Kambodža, Josef Škvorecký a Zdena Salivarová — Kanada, Tomáš Špidlík — Vatikán, Helena Voldánová — Argentina, Ivan Wilhem — ČR, Orhan Yuce — Turecko, Americký Sokol — USA, Glass Gallery Hittfeld — Německo, Univerzita zahraničních studíí — Jižní Korea, pánové prof. Jae-il Kwon a Prof. Kyu-Chin Kim.

………………………… …
Po roce 1989 vznikla v naší zemi řada prestižních ocenění, kterými bylo postupně zaplňováno vakuum z doby komunistické diktatury. Mnozí obětaví lidé, kteří se svou prací zasloužili o věhlas českých rukou a myšlenek, za minulého režimu sklízeli jen nevděk. K odstranění — či alespoň zmírnění — této absurdní nespravedlnsti se pokusilo také přispět Ministerstvo zahraničních věcí. V roce 1997 zřídilo Cenu GRATIAS AGIT , kterou pravidelně „vzdává dík“ jejím laureátům.

Mnozí z oceněných jsou naši krajané, které sice osud zavál do všech koutů světa, přesto však nezapomněli na svůj původ, vždy se k němu hrdě hlásili a šířili slávu malé země v srdci Evropy, jejíž velikost se neměří rozlohou ani počtem obyvatel. Zvláštní poděkování patří přátelům České republiky, kteří vedle své profese, bez nároků na odměnu, ve volném čase propagovali či propagují naši vlast a pomohli ji významnou měrou zviditelnit na mapě světa. Hlubokou úctu si zaslouží také mnohá zahraniční i tuzemská občanská sdružení v neziskovém sektoru, která posilují porozumění a přátelství mezi příslušníky našeho a jiných národů.

Velmi si vážíme každé individuální inciativy ve prospěch naší země, rozvoje hnutí krajanů a přátel České republiky ve světě, stejně jako nadšení tuzemských organizací či spolků zaměřených na zlepšování vzájemných mezilidských vztahů ve spojitosti se jménem České republiky. Výrazem této úcty je mimo jiné každoroční předání křišťálového glóbu zasloužilým osobnostem a organizacím, které nejvýznamnějším způsobem zviditelňují Českou republiku v zahraničí.

Za připomenutí stojí i ona lehkost, s jakou lze zneužít a proti lidem obrátit i taková, na první pohled pozitivní slova, jako je práce, pracující či solidarita. Jak lze s jejich pomocí šířit nenávist a ospravedlňovat perzekuci nevinných. Jak lze tuto oslavu změnit v demonstraci lidského ponížení a občanské bezmoci.

Někdy se zdá, jako by v naší veřejnosti vzpomínky na tuto dobu slábly a jako by sama naše veřejnost na ni nechtěla vzpomínat. Jenom proto se stalo, že o práci a o jejím svátku mohli v uplynulých letech na tomto místě hovořit někteří naši spoluobčané s nostalgií po dobách totality a s nenávistí ke svobodě a demokracii, díky nimž — paradoxně — i oni sami své názory dnes nemusejí skrývat. Proti těmto postojům je třeba rozhodně vystupovat a jsem rád, že jste to Vy, lidé, kteří mají nezpochybnitelné morální právo tak činit, kdo naši veřejnost na tyto věci neúnavně upozorňují a kdo ji učí nezapomínat na naši komunistickou minulost.

Pro mnohé z nás, kteří jsme v éře komunistické totality žili, leží na tomto dni stín vzpomínek, které mají hořký obsah. Proto je dobře, že jste se letos ke svému shromáždění sešli právě zde, na Letenské pláni, na tomto symbolu komunistického zneužívání svátku práce jak v minulosti, tak i v letech nedávných. Věřím, že Vaše aktivity povedou naši společnost k hlubšímu přemýšlení o minulosti a současnosti, a že nám všem budou varováním, poučením i inspirací.

Václav Klaus

V Praze dne 1. května 2006