Příběh Bohuslava Horáka je příběhem smutného muže. V Československu za sebou nechal manželku Miladu i šestnáctiletou dceru Janu. Proces s Miladou Horákovou mohl za železnou oponou sledovat jen z rozhlasu a odloučení od dcery trvalo téměř dvacet let.

Historici dosud podrobnosti z jeho útěku neznali. Horák je totiž neprozradil ani své dceři. Tajemství vyšlo najevo až 17 let po pádu komunismu, když se reportérovi MF DNES a dramaturgovi dokumentárního cyklu Příběhy železné opony ozvali pamětníci. — více zde

Sdílené osudy
Zemědělský inženýr a doktor technických věd Bohuslav Horák pracoval před válkou v rozhlase. Koncem třicátých let se dokonce stal programovým ředitelem Radiožurnálu.

S manželkou sdíleli své osudy i politickou angažovanost. Za okupace pracovali v odbojové organizaci Petiční výbor věrni zůstaneme, oba zatklo gestapo. Z války, ve které nastoupil k pochodu smrti, se Horák vrací sice živý, ale silně vyčerpán.

Osudy obou manželů zamíchal únor 1948. Horáková se vzdala poslaneckého mandátu a lehko se nežilo ani manželovi. Přestože oba měli náznaky, že se na ně něco chystá, zůstávali v republice. Milada Horáková chtěla bojovat za demokracii doma. „Situace byla zralá na útěk. Nevím, proč jsme ještě čekali,“ vzpomínal později na poúnorovou dobu Bohuslav Horák.

Útěk v domácích botách
Past sklapla koncem září, rok po převratu. „27. září jsem jel s Miladou dolů do města, ona do úřadu a já zase za svými informacemi. Přála si, abych se kolem dvanácté vrátil domů, hlavně kvůli naší Janě. Slíbil jsem jí to. To jsme spolu mluvili naposledy. Rozloučili jsme se dole na Václavském náměstí,“ popsal Horák poslední setkání s manželkou.

Domů se pak skutečně vrátil tak, jak ho žena žádala. Místo ní ale přišla StB. „U vrátek naší zahrady zazvonili dva páni ve špinavých dešťových pláštích. (Hospodyně) Mařenka je vpustila dovnitř. Byli to lidé od StB,“ vypráví dcera Jana.

Bohuslavu Horákovi se podařilo utéct. „Přišel, políbil mne a zmizel,“ vzpomíná dcera na chvíli předtím, že otec v domácích botách zmizel přes terasu zahradou. V tu chvíli ještě věřil, že stihne varovat ženu. Ta už ale byla zatčená.

„Milada byla zatčena asi ve tři hodiny odpoledne ve své kanceláři v Masné ulici. To jsem se však dozvěděl až další den, kdy jsem už bloudil Prahou a hledal nějakou cestu přes hranice,“ napsal Horák. Tak začala jeho cesta do Ameriky.

Dobrodružná emigrace
Horáka se ujal evangelický farář Jan Kučera, který ho skryl u rodiny Jana Hajšmana. Od něj Horákova cesta pokračovala do Meclova u Horšovského Týna. Společně s dalšími uprchlíky ho zde ukryl mlynář a současně převaděč Šimák.

V mlýně strávili uprchlíci — mezi nimi i hrabě Lobkowicz — čtyři dny. Poté se v přestrojení za dřevorubce vydali na valníku traktoru ke státním hranicím.

„Střídal jsem se s otcem při řízení. Dojeli jsme do zakázaného pásma, otec měl propustku, ještě tam byli finančáci. Začalo se dělat dříví, nakládalo se,“ popisuje mlynářův syn, tehdy třináctiletý Josef Šimák, jak se blížili k hranici.

Kontrolu finanční stráže nakonec zvládli jen díky Šimákově pohotovosti. Mlynář se pak s uprchlíky pěšky vydal k tři kilometry vzdálené hranici a úspěšně je dostal za oponu. „Po dvou měsících čekání jsem přešel hranice 1. prosince 1949,“ poznamenal si Bohuslav Horák.

Cesta do Ameriky mu trvala ještě dlouhé čtyři roky. V táboře Valka musel čekat na povolení k odjezdu, které mu komplikovala doma podaná přihláška do KSČ. Do strany se přihlásil v těžké poúnorové době po dohodě s manželkou. Členem se ale nestal a žádost v době zatčení nebyla projednána.

Hluboce ho zasáhlo, že manželka i dcera zůstaly v Československu. „Od chvíle svého útěku vím o Miladě jen z procesu, jemuž jsem naslouchal v lágru Valka jako bezmocný uprchlík. Tehdy jsem také naposledy slyšel její hlas a pak už jen z londýnského rádia zprávu o popravě,“ napsal později. „Milada však zůstává stále na scéně mého života,“ dodává.

Vztah k dceři zase ilustruje vzpomínka mlynářova syna Josefa. „Když pan Horák odcházel s námi na dřevo, vzpomínám si, že se díval na moji sestřičku jak spí. A viděl jsem, jak mu tekly slzy,“ vypráví.

Zdroj: 25. října 2006  15:21 idnes  

Ministerstvo vnitra rozhodlo o rozpuštění občanského sdružení 12. října.

„Důvodem bylo, že Komunistický svaz mládeže ve svém programu uvádí, že bude usilovat o odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků a jeho nahrazení vlastnictvím společenským. To je podle názoru ministerstva vnitra v rozporu s ústavu i listinou základních práv a svobod,“ řekla iDNES.cz mluvčí ministerstva Marie Masaříková.

Komunistický svaz mládeže se může odvolat proti rozhodnutí do třiceti dnů od data, kdy mu bude doručeno.

Mladí komunisté ve vyjádření zveřejněném na internetu tvrdí, že jejich činnost je v souladu se zákony a Ústavou České republiky.

„Rozpuštění ze strany MV ČR chápe čistě jako politický akt. V souladu se zákony této země se tedy rozhodl napadnout toto rozhodnutí soudně,“ naznačuje své další kroky Komunistický svaz mládeže. Rozhodnutí ministerstva považuje za “kriminalizování marxismu“.

„Není náhodou, že rozhodnutí přišlo v době, kdy KSM vede úspěšnou kampaň proti americkým raketovým základnám a také to, že se tak stalo několik dní před volbama,“ řekl iDNES.cz předseda Komunistického svazu mládeže Milan Krajča.

KSČM mladé komunisty podpoří. „Informaci jsme zaznamenali a zabývalo se jí úzké vedení strany. Naše legislativní komise v čele s paní doktorkou Zuzkou Rujbrovou podá správní žalobu. Z toho plyne jistá podpora KSM,“ řekla iDNES.cz mluvčí KSČM Monika Hoření.

Vnitro upozornilo mladé komunisty na rozpory s ústavou už loni. Vyzývali například k násilnému nastolení komunismu. Změny v programu jim tehdy doporučila i KSČM. — více zde

Změny měli mladí komunisté předložit do konce roku 2005, později jim byl termín prodloužen do 3. března 2006. Od té doby se jejich programem zabývali znalci.

„Řadu sporných bodů z programu občanské sdružení upravilo, ale na odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků trvalo,“ vysvětlila mluvčí Marie Masaříková.

Komunistický svaz mládeže vznikl v roce 1990. V současné době má podle svých informací přibližně 600 členů. Jeho předseda Milan Krajča a několik dalších členů jsou zároveň v KSČM. S komunistickou stranou spojuje mladou odnož i společné sídlo v pražské ulici Politických vězňů.

Zdroj: Idnes , 18. 10. 2006 

Expozice se věnuje kořenům nástupu komunismu v tehdejším Československu, struktuře represivního aparátu a jeho obětem. Vyjmenovává popravené politické vězně, líčí procesy a zabývá se i mimosoudními represemi, jakými byly například pomocné technické prapory v armádě pro „politicky nespolehlivé“. Výstava III. odboj v Československu, která byla otevřena v den, kdy byla před 56 roky popravena Milada Horáková, líčí i osudy účastníků odporu proti tehdejšímu režimu, například generálů Františka Moravce a Lva Prchaly nebo bratrů Mašínových.

odkaz: Fotoreportáž z vernisáže včetně proslovu Zdenka Kovaříka, místopředsedy KPV ČR 

Komunistický režim poznamenal osud i autora výstavy Jana Kratochvila: „Našel jsem zde j
edinou fotografii, kde jsme všichni sourozenci spolu. Čekáme, až maminka přijde z výslechu,“ řekl o snímku z roku 1954, na němž je s bratrem Jiřím, pozdějším úspěšným prozaikem, a Josefem, který je fotografem. „Otec odešel na Západ a pracoval pro zpravodajskou skupinu generála Moravce. Matku zavřeli, takže jsme strávili dětství po ústavech,“ řekl Jan Kratochvil. On sám je sochař a věnuje se jako historik československému exilu. V Brně připravuje na příští rok otevření Muzea exilu a rovněž v Brně uspořádal v roce 2003 rozsáhlou výstavu o československém exilu.

Bruselská výstava byla připravena ve spolupráci s poslanci Evropského parlamentu Ninou Škottovou, Petrem Duchoňem a Oldřichem Vlasákem a největší poslaneckou frakcí v Evropském parlamentu, konzervativní Evropskou lidovou stranou — Evropskými demokraty (EPP-ED).

Zahájení výstavy III. odboj v Československu se v Bruselu zúčastnili také členové Konfederace politických vězňů České republiky.

Expozice je z Bruselu převezena do Hradce Králové a od 7. října do 3. listopadu 2006 ji mohou návštěvníci zhlédnout v prvním patře budovy Radnice č.p. 1 na Velkém náměstí v Hradci Králové.

Otevřena bude ve všední dny od 9 do 17 hodin, v sobotu od 10 do 16 hodin.

Výstavu v Hradci Králové, nad kterou převzali záštitu hejtman Královéhradeckého kraje Pavel Bradík a primátor Hradce Králové Otakar Divíšek, uspořádal europoslanec Oldřich Vlasák.