Na Rozhovorech bylo předneseno německými a českými odborníky celkem 11 odborných přednášek z oborů geologie, těžby uranové rudy, historie těžby uranové rudy v NDR a ČSSR, nucené a otrocké práce v uranových dolech po 2. světové válce a z historie a problematiky Jáchymovské hornické nemoci. Za největší přínos k problematice považuji přednášky Dr. R. Karlsche (Humboldtova universita Berlín) na téma — Zářící minulost — rozvoj těžby uranu v Sasku a v Čechách 1945 — 1955?, ing. Rudolfa Tomíčka (tč. poslance parlamentu ČR) na téma — Těžba uranu v Horním Slavkově? a profesora Dr. Ing. K-H. Jacoba (Technická universita Berlin) na téma — Historie Schneebergské nemoci?, jak je v německé odborné literatuře nazývána Jáchymovská hornická nemoc. Kromě toho přednesl P. Tomek (ÚDV Praha) v přednášce s titulem — Jáchymov jako osud? jako příklady osudu tří vězňů. Jeho výběr byl zřejmě ovlivněn dostatkem materiálů u konkrétních lidí, ale podle mého názoru se nejednalo o typické případy. U. Haag z Hornického muzea v Příbrami informoval o nově otevřené externí expozici muzea v bývalém TNP Vojna. Sám jsem přednesl (na žádost pořadatele v němčině) v programu neuvedenou a dodatečně pochopením pořadatele zařazenou přednášku na téma: — Rozbor pracovních rizik při otrocké práci vězňů v Jáchymovských uranových dolech v období 1949 — 1960? (viz příloha). Závěrečná diskuse byla věnována několika připomínkám k historii a ekologii těžby uranu.. Situace v našich a sasko-duryňských uranových dolech byla z hlediska pracovního i zdravotního rizika v padesátých letech srovnatelná a rizika byla tehdy prokazatelně vysoká. V Německu se však nejednalo ve srovnání s ČSR o otrockou práci vězňů nebo dobrovolnou práci civilních zaměstnanců JD, nýbrž vždy o nucenou práci nejdříve válečných zajatců a později běžných občanů, kteří byli pro zaměstnání v podniku Wismuth A.G. (německá obdoba JD) vybíráni a k práci nuceni místními úřady z celé Východní okupační zóny Německa a později z NDR. (H. Procházka)
Příloha
Rozbor pracovních rizik při otrocké práci vězňů v Jáchymovských dolech v letech 1949?1960 RNDr. Hubert Procházka, CSc.
Po skončení druhé světové války byla Evropa na Jaltské konferenci rozdělena na dvě zájmové sféry a Sovětský Svaz přitom prosadil svůj strategický zájem o Československo a jeho uranové doly. V oblasti Jáchymova byly tyto doly otevřeny ve středověku hrabětem Šlikem a až do XIX. století se v nich těžilo jen stříbro. Jiné vytěžené rudy a horniny včetně smolince se vyvážely jako hlušina na odpadní haldy. Po objevu radioaktivity a po izolaci Ra-226 z jáchymovského smolince byla na začátku XX. století zahájena v omezené míře těžba jáchymovského smolince, z něhož se radiochemickou separací získávalo Ra-226. Podobnou historii měly i doly na Příbramsku a doly v Sasku na severní straně Krušných hor. Z běžných vyšetření horníků uranových dolů už ve třicátých letech XX. století vyplývalo, že práce při těžbě a prvotním zpracování smolince je zdraví škodlivá, že se jáchymovští horníci dožívají průměrného věku 33 let, že během života trpí řadou organických a funkčních poruch nebo chorob a že příčinou jejich smrti je často kombinace rakoviny plic se silikózou. Proto byl soubor zmíněných specifických onemocnění u těchto horníků nazván jako Jáchymovská hornická nemoc (JHN) resp. v Německu jako Schneeberger Krankheit. Výzkumem této nemoci se začala zabývat nadace, založená osobním darem 300 000 Kč presidenta T.G. Masaryka. V ní se u nás problémem JHN zabývali zejména profesoři Karlovy university František Běhounek, Heřman Šikl a Pelnář a primář jáchymovských lázní Dr. Markl. V Německu stejnou problematiku řešila zejména skupina vědců v Ústavu Maxe Plancka, tehdy ještě Ústavu císaře Wilhelma, vedená profesorem Rajewskym. Z těchto výzkumů již před válkou jednoznačně vyplynulo, že příčinou JHN je vysoká expozice horníků radioaktivitě z přírodního uranu a z jeho rozpadových produktů ve formě radonu, uranových aerosolů a ozáření z přítomných přirozeně radioaktivních materiálů. První souborné vyšetření zdravotního stavu jáchymovských horníků však provedl až v letech 1939?40 Dr. A. Brandt z ústavu pracovní hygieny berlínské university, který zde uplatnil své zkušenosti z vyšetřování německých horníků z uranových dolů v okolí Aue a Schneebergu. U jáchymovských horníků popsal Brandt změny v krvetvorbě již po dvouleté expozici. Dále zjistil, že většina z nich trpí silikosou a že první nálezy zhoubných nádorů v respiračním traktu se u nich převážně vyskytují až po nejméně 10 letech od začátku dlouhodobé expozice (Brandt, 1940). Po válce převzal kontrolu nad těžbou uranu v Krušnohoří Sovětský Svaz a pomocí společných podniků Jáchymovské doly, s.p., na české straně a Wismuth A.G. na německé straně vytěžil v letech 1948 až 1
autor článku: Procházka Hubert RNDr
