Archiv pro rok: 2006

Stalo se v Jihomoravském kraji

Připomínám významné dny 2006

1. leden — Nový rok — den obnovy českého státu
27. leden — Den památky obětí holokaustu
8. březen — Mezinárodní den žen
12. březen — vstup Čs. republiky do NATO
17. duben — pondělí velikonoční
1. květen — Svátek práce — setkání KPV na Letné
5. květen — květnové povstání českého lidu
8. květen — Den osvobození
26. — 27. květen — Jáchymovské peklo
27. červen — Dne památky obětí komunismu
červen — Žofín 2006 — setkání politických vězňů
05. červenec — Den slovanských věrozvěstů
06. červenec — Den upálení Jana Husa
2. září — muklovská pouť na Svatém Hostýnu
28. září — Den české státnosti
28. říjen — Den vzniku Československého státu
11. listopad — Den válečných veteránů
17. listopad — Den boje za svobodu a demokracii
24. prosinec — Štědrý den
25. prosinec — 1. svátek vánoční
26. prosinec — 2. svátek vánoční

Navštivte také naše Akce!

17. listopad v Hradci Králové

Zúčastnili se — zástupce krajského úřadu pan Plass, Magistrátu Města pan primátor Divíšek, PTP, Selské jízdy, Mladí konzervativci a další organizace. Přítomno i přes nepříznivé počasí bylo více než padesát občanů.

Tento významný den, je vzpomínka nejen na 17. listopad 1939, ale i na 17. listopad 1989, který nesmí být zapomenut. To nebylo jen ?cinkání? klíči, ale počátek zrodu nové demokracie a následně i nového státu.

U pomníku „Obětem komunismu“ pronesl hlavní projev místopředseda KPV — ČR a předseda pobočky Zdeněk Kovařík. Zúčastnili se zástupce krajského úřadu pan Plas, Magistrátu Města pan primátor Divíšek, PTP, Selské jízdy a další.

Vážení přítomní, Sešli jsme se dnes u pomníku „Obětem komunismu“ přede dnem státního svátku Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodního dne studentstva.

V polovině příštího roku začne období volebních zkoušek našich občanů. Budou to volby do poslanecké sněmovny a na podzim volby do zastupitelských orgánů. Zdálo se před patnácti lety, že demokracie v naší zemi už je a že není třeba za ní dále bojovat. Není to jednoznačné. Minulé volby do zastupitelských orgánů naší republiky ukázaly, že se dějiny mohou s pozměněním opakovat. Občané, voliči a také poslanci a stoupenci sociální demokracie jakoby zapomněli na období nadvlády komunistů v letech 1948 až 1989.

Jednají a vyjednávají s nimi o současné i budoucí vládní politice a co je zarážející, že sociální demokraté jsou ochotni vyjednávat s kýmkoli, jen proto, aby se co nejdéle udrželi u vládní a politické moci. Voliči už zapomínají na to, že komunisté nás dovedli do čtyřicetileté totality policejního státu, rozkradení majetků, továren, zemědělských usedlostí a drobných živností, což následně nazvali — znárodňování a združstevňování. Dovedli nás do bezpráví, násilí a vybudování koncentračních táborů, táborů nucených prací, vojenských technických praporů PTP a věznění nežádoucích lidí. Po roce 1948 už o svých předvolebních slibech nemluvili.

Jednali ve jménu tak zvané ?lidové demokracie? a podle vlastních zákonů dovedli naši zem až k ekonomickému a politickému kolapsu. Totéž se opakuje v současné době, kdy socialisti a komunisté zaštítěni hlavně v České straně sociálně demokratické, hospodaří s našim státním majetkem. Hospodaří tak, jak byli zvyklí hospodařit minulých 40 let. Rok co rok vlády sociální demokracie se zvyšuje zadlužení státu, a při tom nikdo ze současné vlády za nic nebere odpovědnost. Bohužel i s tím se zvyšuje korupce, protože chybí důsledné dodržování práv a povinností které jsou základní součástí řízení státu. Stávající vláda jsouc si dobře vědoma podpory nezodpovědných koaličních politiků, rozhoduje bez odpovědnosti. Byl slibován zákon a pořádek a současnost je jiná.

Zatím se přesvědčujeme o tom, že se rozšiřuje administrativní státní aparát, že jsou peníze z daní občanů nezodpovědně rozhazovány za projekty, na které později každý občan této země doplatí. Vzpomeneme-li na nedávné události okolo jmenování nového ministra zdravotnictví, vidíme a přesvědčujeme se o bezkonceptním a provizorním řešení, tak závažných problémů, které se v konečných důsledcích dotýkají nás všech. K tomu patří i temné hospodaření s rozpočtem v armádě, ministerstvu sociálních věcí, ministerstvu zdravotnictví, ministerstvu zemědělství ohledně navrácení zabavených majetků a i na ministerstvu zahraničí.

To už není demokracie. To je samovláda jedné strany a jejich podporovatelů. Taková je naše současnost, kterou si občané ve volbách zvolili. Je to z jejich strany asi stýskání po starém socialistickém ne — pořádku. Je také velice ostudné, když se armáda a vláda chce na poslední chvíli „postarat“ o válečné veterány zřízením domů pro veterány. K tomu je teprve donutila nezbytná amputace nohy dvojnásobného veterána, generála Rudolfa Pernického. Jeho nemocniční martirium konečně přinutilo jak prezidenta, tak i ministra obrany k jednání. Nejvyšší státní vyznamenání, které obdržel letos k 28. říjnu mu již dávno a plným právem náleželo.

Vzhledem k obavě z opětného komunistického vládnutí, Konfederace politických vězňů prohlašuje, že političtí vězni komunistického režimu v bývalém Československu organizovaní v Konfederaci politických vězňů ČR přijali všemi hlasy na svém Sněmu v Praze dne 18. října následující prohlášení:

My, jako pamětníci komunistické diktatury, jednohlasně a s plnou odpovědností před zákonem prohlašujeme, že komunistická ideologie je zrůdná a její organizace, t.j. komunistické strany bez ohledu na to, zda se jedná o KSSS, KSČ, KSS nebo KSČM, jsou organizacemi zločineckými.

Tyto organizace a jejich členové k získání moci používali brachiální násilí, vraždy, loupeže, nevybíravou likvidaci práv svobodných občanů a jsou připraveni ve jménu totalitní moci a diktatury proletariátu tak činit znovu, čehož důkazem je, že se nikdy nezřekli komunistické doktríny a násilných prostředků vlády, že nikdy neodsoudili leninskou a stalinskou ideologii. Rovněž dnešní pokračovatelé v KSČM neučinili od roku 1989 nic, co by svědčilo o snaze napravit způsobené křivdy a škody a to je dostatečný důkaz současných cílů dnešních komunistů.

Vážně varujeme reprezentace demokratických stran a státní představitele naší republiky před jakoukoli snahou nalézt konsensus vůči komunistům a přijmout jakoukoli jejich politickou pomoc a spolupráci. Taková cesta je předznamenána krachem demokratického a svobodného státu, takovou cestou rozhodně jít nechceme, takovou budoucnost jsme si nepředstavovali.

Toto prohlášení bylo předáno ČTK a dalším periodikám, ale žádná z nich to nezveřejnila. Že by se snad báli následků po zveřejnění, nebo už existuje cenzura ? My, zástupci organizací a ostatních občanů, kteří byly v nedávné minulosti perzekuováni, musíme toto připomínat a varovat před zneužíváním demokratických svobod k vlastním prospěchům. Demokracie není dar, je to zodpovědnost nás všech, pro všechny a hlavně pro naší budoucnost. Proto jsme se zde sešli, abychom to veřejně připomínali. Máme na to právo, To není poučování, ale důrazné varování proti současné občanské pasivitě a politické lhostejnosti.

Následoval projev pana Plase, náměstka hejtmana, který 17. listopad nazval dnem připomnění minulosti a respektu k těm, kteří neskolili hlavy.

Následoval krátký projev zástupce studentů — mladých konzervatistů, který poděkoval za možnost zúčastnit se těchto setkání a možnosti vystoupit se svými názory.

zapsal Z. Kovařík — listopad 2005

Jáchymovské šachty

Jednotlivé šachty byly mezi sebou pod zemí propojeny chodbami

překopy — v případě důlní havarie byla možnost nouzové úniku přes jinou, propojenou šachtu.
V jednotlivých dolech byl zamezen přístup k těmto spojovacím chodbám.
Byl střežen, případně uzavřen „katrem“ — mřížové dveře.
K těmto chodbám byl zamezen přístup pro vězně.

Nesmíme zapomínat! Zamyšlení.

Zákon č. 198/93 Sb. byl přijat parlamentem České republiky dne 9. 7. 1993. Dovolte nám, abychom připomněli znění zákona ve zkrácené podobě. § 1: Komunistický režim a ti, kdo ho aktivně prosazovali, jsou plně odpovědni za zločiny uvedené v odstavci a) až e) zákona. § 2: Režim založený na komunistické ideologii byl zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný. Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou. § 4: Každý, kdo byl komunistickým režimem nespravedlivě postižen, perzekuován a nepodílel se na skutečnostech § 1 odstavce 1 tohoto zákona si zaslouží účast a morální zadostiučinění.

Pokládáme za svou povinnost stále připomínat dobu nedávno minulou. Vedení současné KSČM usiluje znovu získat vedoucí postavení ve společnosti. Proto stále připomínáme zločiny, kterých se za 40 let dopustila.

Vážený pane hejtmane, vážený pane primátore, věříme, že naše obavy o šťast-nou budoucnost našeho národa chápete, a proto naši žádost pečlivě zvážíte.

Patnáctileté volání Konfederace politických vězňů o potrestání viníků zodpo-vědných za zločiny, kterých se dopustili za svého působení ve strukturách ko-munistické strany, se nekonalo a nekoná! Václav Havel to posvětil tlustou čarou za minulostí.

Chceme věřit společně se všemi slušnými lidmi, že komunistům novou příleži-tost nedáme, že bude dán průchod právu a spravedlnosti. Mějme stále na paměti, že naše vyrovnání se s minulostí nebude posuzovat jen historie, ale i generace, které přijdou po nás!

Karel Páral bývalý politický vězeň č. 010378

Září 2005 Z.K.

Státní svátek v Hradci Králové

Po důstojném aktu, položení věnců a květin k pomníku prvního prezidenta Tomáše Gariqua Masaryka, moderátor pozval k mikrofonu primátora Města Hradce Králové pana Ing. Otakara Divíška, který mimi jiné vzpomněl jednoho z “mužů 28. října 1918″ — Antonína Švehlu. Následovala vřelá slova paní biskupky církve Československé husitské z Ostravy a na její výzvu k následnému dvouminutovému tichu, uctění památky zesnulých, ztichla celé náměstí!

Slova bratra biskupa a člena KPV, MONs Dominika Duky jen ztvrdila význam celého shromáždění.

Potom následovala druhá část oslav u nedalekého pomníku Třem odbojům u místní Sokolovny, kam přešli všichni účastníci. Položením kytic k pomníku byl zahájen program, kde hlavní sovo měl předseda pobočky Konfederace politických vězňů Zdeněk Kovařík.

Vážení hosté, dámy a pánové. U tohoto pomníku se scházíme proto, abychom vzpomněli, a uctili památku těch, kteří se nedočkali prvního 28. října v roce 1918. Oni byli spoluzakladateli našeho státu a jim patří první pocta a čest, za to, že svobodná Československá republika začala existovat, rozvíjet se přes všechny počáteční potíže až do rozměru demokratického, samostatného, suverénního a respektovaného státu.

Nezapomínejme na ně, musíme být v našich vzpomínkách a dějinách na ně hrdí.

Vzpomeňme i na ty, kteří byli druzí a v boji je následovali proti nacistickému nepříteli, který chtěl vymazat z mapy světa nejen náš stát, naši republiku, ale i naše národy, občany, kteří v tomto státě tvořili dějiny i tehdejší současnost. Postavili se hrdě v boji za novou svobodu na frontách východní i západní Evropy i na bojištích v Africe. Nebyli sami, protože vnitřní domácí odboj se s nimi postavil bok po boku s odhodláním vydobýt opět ztracenou svobodu. V Hradci Králové je symbolem a připomínkou pro trvalou paměť památník I. II. a III. odboje zde u Sokolovny. Vryjme si do paměti vytesaná jména, místa bojů i utrpení. Mají nás varovat i naplňovat hrdostí, nezapomeňme na ně. Jsou v nich vytesány příběhy, životy a naděje mnoha tisíc hrdinů i obětí.

Neodmyslitelně mezi hrdiny a oběti obou světových válek patří i hrdinové a oběti III. odboje. Odboje proti komunistické zlovůli a zločinnosti k tomuto národu. A to tím spíše, že mnoho těch, kteří bojovali na bojištích obou světových válek, za naši státnost, byli za svoje záslužné činy ještě potrestáni a souzeni jako váleční zločinci, nebo vlastizrádci těmi, kteří naší republi-ku, naši samostatnost prodali komunistům a tehdejšímu Sovětskému svazu. Nesmíme zapomenout na jména těch, kteří dokonce dvakrát ve svém životě bojovali za svobodu a byli za to následně popraveni. Jména — generál Heliodor Píka, doktorka Milada Horáková a dalších více než 240 nespravedlivě odsouzených a popravených komunistickou justicí jsou varováním a připomínkou těm, kteří by chtěli zapomenout. Více než 240 tisíc dalších odsouzených, desetitisíce mladých lidí — vojáků nasazených do pracovních praporů, tisíce občanů internovaných v táborech nucených prací, a dalších 200 000 emigrantů. To jsou velice varovná čísla pro nás i naše děti. Pozor, toto je nedávná minulost, kterou si ještě pamatujeme, ale zapomínáme na ni.

Toto by měl připomenout druhý památník, památník obětem komunismu na Riegrově náměstí.

Oba tyto památníky nám sice připomínají boje za svobodu a demokracii, ale v zákonech a myslích chybí stále ještě právní uznání všech třech odbojů.

Proč.

Protože se bojíme nazvat zlo, zlem, a jednou pro vždy se řádně vyrovnat s minulostí a pojmenovat a odsoudit zločince. Je to neúcta k lidskému životu a neúcta těm, kteří životy a svoje zdraví za svobodu ostatních položili.

To je dluh, který musíme, i když dodatečně splatit.

O to Vás žádáme.

Za všechny účastníky III. odboje — Konfederaci politických vězňů, svazu členů PTP, TNP a ostatní, kteří nebyli pojmenováni ale důsledky komunistického režimu poznali, přeji Vám život v pokoji a splnění nadějí svobodných občanů velkého evropského společenství s budoucností, že již nikdy nebude třeba hrdinů a zmařených životů pro svobodu nás všech.

Naše země je ve svobodné a společné Evropě s jistotou bez dalších válek.

Važme si toho, ale nezapomínejme na minulost.

Přeji Vám mnoho krásných dnů a děkuji Vám za pozornost.

Následoval projev náměstka hejtmana pana Miroslava Plasse, který shrnul význam oslav tohoto dne u tohoto pomníku.

Závěrečnou státní hymnou se návštěvníci rozloučili s účinkujícími.

Obou slavností se zúčastnili mimo výše jmenovaných i europoslanec Ing. Oldřich Vlasák, senátor MUDr Karel Barták, náměstkové primátora, velitelé hradecké posádky a jejich zástupci, představitelé hradeckých církví, svazu PTP, YMCY, účastníci — důstojníci SBS druhého odboje, obce legionářské, Masarykovy společnosti a klubu Dr. Milady Horákové a další.

(Zapsal Zdeněk Kovařík — říjen 2005)

Nastal konec filmové historie komunistických zločinů?

Realizované celovečerní filmy

TAKŽE AHOJ (režie Vít Olmer — 1970)
HRA O JABLKO (režie Věra Chytilová 1976, cena Stříbrný Hugo v Chicagu — 1977)
MEZCZYZNA NIEPOTRZEBNY (režie Laco Adamik — 1981)

Realizované dokumenty (scénář a režie)

HOVOŘÍ PLZEŇ, SVOBOSNÁ PLZEŇ (1990)
DROGOVÁ VÁLKA (ČST 1991)
JÁCHYMOVSKÁ STIGMATA (ČST 1991 — ocenění FITESU 1991, cena za dokument Japonsko Kagoshima, též v anglické verzi)
ŘEKL JSI ĎÁBLOVI NE (ČST 1992)
POMNÍK HELIODORA PÍKY (1993)
BEZ MILOSTI (ČT 1998-CENA Trilobit Fitesu 1998 a cena Nadace Patrie 1998, též anglická verze)
ZPRÁVA O KRÁLI ŠUMAVY (ČT 2000, oceněn jako nejlepší „solitérní dokument“, Cena Excelence Chicago Sister 2001)
ZAČÍT SPOLU (ČT 2001)
PŘEDÁVÁNÍ STÁTNÍCH VYZNAMENÁNÍ (Pražský Hrad 28.10.2001)
AMERICKÁ PROTIRAKETOVÁ OBRANA (konference duben 2001 Trója, pouze v angličtině)
VĚŽ SMRTI (ČT 2002 — II. Cena Mezinárodního festivalu v Ústí nad Orlicí, též v anglické verzi)

Nadorazy

Věrni zůstaneme — (ČT 1997),
Referent výchovy I (ČT 1997),
Referent výchovy II (ČT 1998),
Výslechový orgán (ČT 1997),
Malá ryba (ČT 1997),
Těsně, ale přece (ČT 1997),
Neznámý srpen (ČT 1998),
Zvláštní norma pro Aloise G. (ČT 1998),
Zametené stopy — (ČT 1998),
Nepohodlný suvenýr (ČT 1998),
Král Šumavy (ČT 1998),

Z další tvorby souhrnně

Vlastizrada,
Leopoldov,
Babice,
Uherské Hradiště,
Milada Horáková — 50 let,
Stop komunismu v právním státě,
Mrtví a zapomenutí,
Úřad dokumentace a vyšetřování,
Věrni zůstaneme II.,
Charta 77,
Anticharta,
Jan Palach,
Jan Zajíc,
P. Raichl: Přežil svoji smrt,
Úplate

Z.K. srpen 2005

Jáchymovská pekla: Nepoznaná minulost zločinů komunismu

Výstavbu OTK, zkušební provoz a trvalý provoz zajišťovali pouze vězni, kteří byli nejdříve převáženi z tábora BRATRSTVÍ a VYKMANOV — C? a postupně byl jimi obsazen první ubytovací objekt a uvedena do provozu kuchyň a ostatní objekty tábora — L?. Technologické, zpracovatelské a expediční objekty byly dokončeny v listopadu roku 1950. Do této doby byla postavena — Věž? (7), do které byl zabudován výtahový systém — vrátek — pro do-pravu materiálů k následnému dělení pro odebírání vzorků rud, postaven objekt pro — velký drtič?, objekt — malé drobilky č.2.? (6) u věže. Následoval objekt — velké drobilkyč.3 (13) u vstupního skladu chudé rudy — překladní dvůr (14), objekt expedičního skladu barelů (8) , objekty expedičních betono-vých bunkrů pro souhrnné ukládání volně ložené uranové — ?chudé? -rudy (15), kompletní kolejiště — vnitřní vlečky (9) se třemi páry drážních kolejí. Pak následovala instalace technologického zařízení do jednotlivých objektů drobilky č. 2 a č. 3. Toto se z počátku sestávalo z technologicky nutných — drtičů? pro rozmělnění uranových rud na poža-dovanou drobnou strukturu (granuláty do 5 mm) , přenosných dopravních pásových transportérů. Ba-rely s upravenou a vytříděnou rudou byly primitivně plněny lopatou, na potřebnou váhu dotloukány palicemi a otvory barelů byly zavářeny. Expedice byla zpočátku prováděna jen nákladními auty. Se zvyšováním výroby byly už v březnu 1951 přistavovány železniční vagóny, sestavené v transportní vlak — Věrtušku? a tak začala pravidelná přeprava mezi OTK — VYKMANOV a Čierná při Čope. V této překládací stanici byly barely vykládány a následně překládány do ruských širokorozchodných vagónů, tak jako volně uložený smolincový materiál. Počátkem roku 1951 byli převezení vězňové z táborů BRATRSTVÍ a tábora — C? v počtu cca 100 vězňů, který byl postupně zvýšen v březnu 1951 na základní stav nejméně 150 vězňů. V průběhu roku 1951 byl postaven další obytný barák (vězňové ho museli postavit sami po vlastních pracovních směnách v tzv. brigádách) a tak se stav vězňů, pracujících v závodě OTK VYKMANOV — L? zvýšil na průměrný stav 300 vězňů.

OTK VYKMANOV — Technologický popis a schema

1. Místopisný a technologický popis.

1.1 Umístění: Plocha A — TNP — L? — VYKMANOV II. Plocha B — OTK VYKMANOV Plocha C — TNP — C? — VYKMANOV I. 1.2 Popis budov (schema č. 1): 1 — Vjezd + vrátnice 2 — Vstupní mezisklad pro smolinec a silně zrudnělou horninu 3 — Radiometrické stanice 1?3 4 — Mezisklad před boxy 5 — Skladovací boxy pro neupravenou silně zrudnělou horninu 6 — Drobílka č.2 — mezisklad a zpracování smolince a vzorků silně zrudnělé horniny 7 — Věž — prvotní úprava silně zrudnělé horniny 8 — Expediční sklad pro upravený smolinec a silně zrudnělou horninu 9 — Vlečka ČSD 10 — Objekt kanceláří a laboratoří (zaměstnanci pouze Rusové) 11 — Umývárna 12 — Provozní dílna 13 — Drobílka č.3 — zpracování vzorků chudé rudy 14 — Vstupní sklad chudé rudy 15 — Expediční sklad chudé rudy

DOPLNIT LETECKÝM FOTO SMÍNKEM !!!!! schema č. 1 TÁBOR A ÚPRAVNA — VYKMANOV II. — L? v období 1951 — 1953

strážní věž Oplocení mezi táborem VYKMANOV © a VYKMANOV OTK — ?L? strážní věž

Plocha — B — OTK — VYKMANOV

14 — záložní ukládka chudé rudy

radiometrická stanice 3.3 kolejiště pro nakládku vozíků

průjezdná komunikace

14 — vstupní sklad chudé rudy

umývárna provozní dílna

vrátnice — 10 — -1? průjezdná komunikace laboratoř a kanceláře vjezd do drobilka č. 2 závodu

příjem smolince dopravní pás kolejničky s vozíky skladovací bunkry velký drtič 3.2 radiometrie

trafo

průjezdná komunikace

vstup do tábora — L?

vjezd do tábora

nová korekce stará korekce

Plocha A — TNP — L? VYKMANOV WC

umývárna

Vstupní branka škrabárna brambor skleník z velitelství zahrada

strážní věž oplocení + dřevěný plot + osvětlený koridor + příkop + signální plot se světlicemi strážní věž

vjezd ČSD a seřazovací — kolejiště 3 koleje s vyhýbkami

1.3 Prvotní zpracování smolince

Prvotní zpracování smolince se provádělo v drobílce č.2 (6) a spočívalo v opakovaném drcení a oddě-lování drobné frakce granulátu, menší než 0,5 cm, na nátřasném separačním sítu. Výsledná frakce pak byla vysypána na hromadu a lopatami ručně pětkrát přehazována — homogenizována. Homogenní gra-nulát byl lopatami ručně plněn do dřevěných vyplechovaných bedniček 45×45×45 cm, v nichž se smo-linec odesílal do SSSR. Hmotnost bedniček byla cca 140 + 15 kg. Za 1 směnu se zpracovávaly 1?3 t smolince.. Celý pracovní postup se prováděl v jednom pracovním prostoru o rozměrech asi 10×15 m bez nuceného větrání, materiál se zpracovával za sucha a při jeho drcení, sítování a ručním přehazová-ní vznikalo množství prachu. V části pracovního prostoru byly před zpracováním složeny bedýnky s neupraveným smolincem a s neupravenými vzorky z věže. V drobílce č. 2 při zpracování smolince a vzorků z věže pracovalo průměrně 8 vězňů v každé směně, nepřetržitě ve třech směnách.

Technologie zpracování smolince objekt — 6 — drobila č. 2:

Schema č. 2.

skládání bedýnek z jednotlivých šachet

LEGENDA dopravník separační síto SKLAD — jednotlivé boxy pro ukládání bedýnek se smolince z jednotlivých šachet Následné vysypávání bedýnek velký drtič DOPRAVNÍK — gumový dopravník, ručně separační přenášený podle potřeby síto SEPARAČNÍ SÍTA — litinová síta s třasáky pro postupné dělení materiálu malý drtič DRTIČE — litinové plátové desky pro drcení materiálu

VZORKOVÁNÍ — podílové odběry zpracovaného dopravník materiálu

PLNĚNÍ BARELŮ — ruční nasýpání materiálu do kruhové a homolové barelů na požadovanou váhu ruční přehazování — min. 7×

ZNAČENÍ A VÍČKOVÁNÍ BARELŮ — každý odběr vzorků barel byl označen pořadovým číslem, laboratoř váha, místo těžby, datum zpracování

plnění barelů EXPEDICE — odvezení barelů do expedičního skladu barelů — 8 — a následné nakládání do vagónů a odvoz do SSSR vážení značení a víčkování a doplňování barelů barelů KULOVÝ MLÝN — pro jemný vzorek laboratoře

popis směru ručního zpracování smolincového substrátu

1.4 Zpracování vzorků silně zrudnělé horniny.

Vzorky silně zrudnělé horniny, oddělované na děličkách ve věži, byly v drobílce č.2 (6) před zpraco-váním skladovány, mlety na prach v kulovém mlýně a předávány do laboratoří (10). Po analýze se vzorek naplnil do zvlášť označeného barelu a přidal se k příslušné šarži do expedičního skladu (8). 1.5 Prvotní zpracování silně zrudnělé horniny

Silně zrudnělá hornina byla převážena v dřevěných bedničkách 45×45×45 cm nákladními auty z třídíren rudy u šachet a v úpravně skládána ručně do vstupního meziskladu (2). Odtud byly bedničky jednotlivě na vozících po kolejničkách posílány přes radiometrické stanice č. 1?3 (3), kde byla změře-na jejich radioaktivita, do meziskladu před boxy (4). Bedničky se smolincem byly převáženy přímo do meziskladu v drobílce č. 2 (6). Do jednotlivých boxů meziskladu se shora sypala každá bednička jedné šarže silně zrudnělé horniny tak, aby celková hmotnost šarže byla 30?50 t. Box byl betonová kobka o velikosti cca 2×4×2,5 m, za-puštěná částečně pod úrovní terénu, nevětraná, osvětlená el. světlem a opatřená sklopnými vraty smě-rem ke středu, kudy probíhal dopravníkový pás (V1). Na každé straně pásu bylo 20?25 boxů (?). Z boxů se radioaktívní materiál nakládal ručně uhelnými lopatami na dopravníkový pás (V1) a po něm se přepravoval kontinuálně do násypky deskového drtiče (granulátoru) (V7), umístěného v 1. patře věže, kde se při recyklaci materiálu postupně drtil až na frakci menší než 0,5 cm. Rozdrcený materiál se od drtiče napouštěl do důlního vozíku (V2), který se vrátkem (V3) vytáhl do 7. patra věže a jeho obsah se vysypal do násypky nátřasného síta (V4), na kterém se z granulátu postupně oddělovala po-žadovaná frakce menší než 0,5 cm. Ta byla dále vedena potrubím (V6/1) přes 4 páry mechanických válcových děliček (V5) v patrech 2. až 5. do násypky třasáku (V8), na kterém se vibračním pohybem plnily plechové barely, v nichž se zrudnělá hornina expedovala do SSSR. Barely o r= 20 cm a výšce 40 cm se plnily na minimální hmotnost 60 kg, kontrolovanou na váze (V10). Po dosažení požadované hmotnosti se barely uzavíraly (?falcovaly?) plechovým víčkem s vyraženým číslem šarže a s pořado-vým číslem barelu v šarži (V11). Uzavřené barely se vozily na skladových vozících — rudlech — do expedičního skladu, kde se (podle šarží) skladovaly ve třech vrstvách nad sebou. Ze skladu se obdob-ným způsobem překládaly do železničních vagónů o nosnosti 20 — 25 tun, přistavených na vlečce ČSD (9). Zásoba nových barelů byla skladována na volných plochách kolem věže. Frakce se zrnem větším než 0,5 cm se od nátřasného síta (V4) vracely samospádem recyklačním po-trubím (V6/2) zpět do násypky drtiče (V7), v níž se mísily s dosud nedrceným materiálem, byly opa-kovaně drceny a vracely se zpět na nátřasné síto (V4). Tento proces se opakoval tak dlouho, až vše-chen materiál měl menší zrno než 0,5 cm. Na děličkách (5) se postupným oddělováním získal průměrný vzorek šarže, který se sbíral vzorkova-cím potrubím (V9). Vzorky šarží se předávaly ke zpracování do drobílky č.2 (6) a odtud do laboratoří (10) k analýze.

Úpravy procesu:

třasák (V8) byl instalován až na jaře 1952, do té doby se granulát, napuštěný do barelů, zhutňoval na předepsanou hmotnost min. 60 kg/barel ručně natloukáním velkými kladivy,
v první fázi provozu (asi do r. 1953) byl hlavnímu drtiči (V7) v 1. patře věže předřazen ještě po mocný drtič pro před úpravu velkých kusů horniny v místě křížení obou částí dopravního pásu (V1), vedoucího z boxů do násypky granulátoru (V7). Po jeho zrušení byl hlavní drtič zesílen a upraven.

V provozu věže se pracovalo nepřetržitě ve třech směnách, v každé směně asi 40 vězňů. Věž měla mezi přízemím a 7. patrem průchozí schodiště pro obsluhu, převážně pevná okna a nebyla vybavena nuceným větráním. Veškerá silně zrudnělá hornina se zpracovávala za sucha, tj. při její při-rozené vlhkosti, která závisela na druhu šachty, roční době a době skladování neupraveného materiálu v boxech.

Expediční sklad (8) měl plochu asi 150×20 m, mezisklady (2, 4) asi 50×15 m.

Schema č. 2 — Popis zařízení ve Věži :

V 1 — dopravní pás pro přísun materiálu z boxů V 6/2 — recyklační potrubí zpět do drtiče V 2 — důlní vozík pro přepravu od drtiče do výtahu V 7 — deskový drtič — granulátor V 3 — vrátek — výtah pro dopravu do Věže V 8 — plnění barelů palicemi od listopadu roku 1952 třasák V 4 — nátřasné síto ve Věži V 9 — potrubí pro odběr vzorků od děliček V 5 — děličky v patrech na oddělování vzorků V 10 — kontrolní vážení hmotnosti barelů V 6/1 — potrubí pro granulát — 0,5 cm do bunkru barelů V 11 — víčkování a značení barelů

Následné — kutálení? a skladování barelů v expedičním skladu pro pozdější nakládání do vagónů a odvoz — ?Věrtušky?

schema č. 3 — Technologie zpracování ve — 7 — VĚŽ

dovoz materiálu V 3 v bedýnkách vrátek výklop vozíku

dopravní kolejničky pro přepravu bedýnek

V 4 nátřasné síto

V 5 — děličky

V 5

V 1 — dopravní pás V 5 V 6.2 zpětné potrubí do drtiče

V 5

V 6.1 — potrubí granulátu

V 1 — dopravní pás V 10 potrubí pro vzorky

doprava barelů pro plnění ve Věži

napouštění důlního vozíku

nakládání do vagónů — ?Věrtuška?

1.6 Prvotní úprava, odběr vzorků a skladování chudé rudy :

Chudá ruda se přivážela v nákladních autech jako volně ložená a skládala se přímo z aut do odděle-ných boxů v zastřešeném prostoru skladiště (14). Po odběru vzorků a jejich zpracování v drobílce č 3 (13) a po jejich analýze v laboratořích (10) se jednotlivé šarže převážely důlními vozíky po svážné pomocí vrátku na visutý výsypník nad expedičním skladem (15), kde se ručně překlápěly a vysypávaly do boxů expedičního skladu. Odtud se nakládaly pomocí dopravních pásů na otevřené nákladní vagó-ny, zakrývané plachtou, k transportu do SSSR. Veškerá manipulace s chudou rudou se prováděla ruč-ně lopatami. Zpracování vzorků v drobílce č. 3 bylo prováděno podobným postupem za podobných podmínek jako u vzorků silně zrudnělé horniny v drobílce č. 2, také počet vězňů na směnu byl v obou drobílkách stej-ný. Na prvotní úpravě a skladování chudé rudy pracovalo asi 20 vězňů ve směně a pracovalo se ve třech směnách .

schema č. 4 — Technologie zpracování chudé rudy — 13 — drobilka č. 3

průjezdná komunikace příjezd nákladních aut s volným materiálem

volné místo pro skládání materiálu při zvýšeném přívozu rudy z šachet

doprava materiálu do drobilky a zpět na bunkry

vysutá vozíková dráha pro sypání do bunkrů

přenosné — mobilní gumové dopravníky pro nakládání do vagónů a ve vagónech

kolejiště s vyhybkami pro nakládání — chudé volné rudy? a nakládání barelů ze skladu — 8

Přibližné množství odvezené rudy z úpravny OTK — VYKMANOV:

Informace — Věrtuška — počet vagónů 20 — 30 = průměr = 25 vagónů V každém vagónu bylo cca 320 barelů, nebo odpovídající váha — volné rudy?. Minimální váha barelu byla 60 kg. ´cca 20 — 24 tun/vagón = skromný průměr 22 tun. Věrtuška = 25 vagónů = 550 tun. v roce 1951 — Věrtuška 1 x za 5 dnů = 73 vlaků = 1850 vagónů = 40.150 tun v roce 1952 — 1 x za 4 dny = 91 vlaků = 2275 vagónů = 50.050 tun od roku 1953?Věrtuška každé 3 dny = 122 vlaků = 3050 vagónů = 67.100 tun 1954 = 122 vlaků = 3050 vagónů = 67.100 tun 1955 = 122 vlaků = 3050 vagónů = 67.100 tun 1956 — skončil provoz — L?? odhad ½ = 61 vlaků = 1525 vagónů = 33.550 tun

celkem odvezeno 591 vlaků = 14.775 vagónů = 323.500 tun

========== 2. Komentář

pracovní doba byla 6 dnů v týdnu po 3 směnách á 8 hodin, v letech 1952 až 1954 se však často pracovalo i v neděli;
vězni pracovali bez jakýchkoli ochranných prostředků a pracovních oděvů;
prádlo, které museli používat i jako ložní, jim bylo měněno 1× týdně;
areál OTK VYKMANOV sousedil na západní straně s TNP — L? a na východní straně s TNP — C?, takže většina radioaktivního aerosolu, který z OTK unikal do okolí, se usazovala v areálech těch-to TNP;
v TNP — L? byly vězni ubytování ve dvou dřevěných barákách, v nichž se v zimě smělo topit v kamnech jen od 18 do 21 hodin. Při pobytu na táboře byl pobyt na světnicích kromě doby, vy-mezené pro jídlo a pro spánek po noční směně, zakázán a vězni museli pracovat venku na růz-ných, vesměs zbytečných úpravách okolí baráků, které si vymýšleli příslušníci SNB;
až do roku 1954 trpěli vězni na TNP — L?, kteří pracovali pouze na OTK VYKMANOV, značnou podvýživou. Denní dávka potravy sestávala ze 150 g chleba/osobu, řídké polévky v poledne a z polední a večerní porce vařených brambor á 100 g, občas doplněné cibulovou omáčkou nebo vařenou zeleninou. Porce cca 50g masa, vesměs vařeného, byla 1× týdně, obvykle v neděli.
od roku 1954 dostávali vězni na TNP — L? tzv.?jáchymovský přídavek?, sestávající ze 400 g měk-kého salámu a 250 g sádla na měsíc a mohli si přikoupit z kapesného (cca 30?40 K/měsíc) 0,5 l odstředěného mléka denně;
periodické kontroly zdravotního stavu vězňů se na TNP — L? neprováděly, místní ošetřovna slou-žila pouze pro ošetření pracovních úrazů a akutních onemocnění;
na OTK VYKMANOV nepracovali v letech 1951?1956 v provozu manuálně žádní civilní zaměstnanci JD. Řízení provozu a jeho kontrolu prováděli výhradně Rusové, pravděpodobně příslušníci NKVD;
v radiometrických stanicích (3) pracovaly vesměs Rusky, vyjímečně a po krátkou dobu i Češky; pravděpodobně civilní pracovnice JD,
jakým způsobem se provádělo měření radioaktivity v radiometrických stanicích (3) v provozu a nebo v laboratořích (10) a jaká byla kriteria pro rozdělování jednotlivých bedniček s materiálem do šarží nám není známo;
není nám také známo, že by v provozní části OTK VYKMANOV bylo v letech 1951?1956 někdy prováděno jakékoli měření radioaktivity nebo prašnosti.

Zpracoval: RNDr. Hubert Procházka, CSc., km.č. A06997

Zdeněk Kovařík — tábor — L? 03.1951 — 09. 1953

ZPRAVODAJ 2/2005

NEPOTRESTANÍ za zločiny z období komunistického režimu

Dosud bylo podáno na příslušná státní zastupitelství 86 (z toho 30 opakovaných) návrhů na podání obžaloby (dále jen NPO) na 107 obviněných.

Na základě těchto NPO bylo podáno 64 (z toho 18 opakovaných) obžalob na 86 osob.

Na základě obžaloby dosud pravomocně rozhodnuto:

k trestům odnětí svobody

Zavadilík Vladimír 4.2.2002 2 roky NEPO

Mácha Ladislav 1.11.1999 2 roky NEPO

Kafka Josef 18.11.1999 10 měsíců s PO na 3 roky

Daniel Jaroslav 24.9.1997 5 let NEPO

Daněk Vlastimil 10.9.1998 1 rok s PO na 18 měsíců

Dolanský Jan 14.10.1999 6 měsíců s PO na 18 měsíců

Hoffmann Karel 13.10.2003 4 let NEPO

Smejkal Václav 24.8.1998 18 měsíců NEPO

Špaček Vladimír 12.10.1999 2 roky s PO na 4 roky

Korbel František 28.9.1998 3 roky NEPO

Wiederlechner Zdeněk 15.3.2002 3 roky s PO na 4 roky

Němec Zdeněk 1.10.2002 3 roky s PO na 4 roky

Mezl Oldřich 13.6.2003 3 roky s PO na 4 roky

Stárek Vladimír 21.10.2002 3 roky s PO na 4 roky

Roudnický Miloš 27.4.2000 20 měsíců s PO na 2 roky

Šimák Jiří 28.5.2002 5 let NEPO

Dudek Zbyněk 28.5.2002 5 let NEPO

jinak rozhodnuto

Tita Mikuláš 13.11.2002 Zproštěn obžaloby

Pešek Jiří 21.12.1999 Zproštěn obžaloby

Grebeníček Alois 31.7.2003 Tr. stíhání zastaveno, neboť obžalovaný zemřel Komrska Zdeněk 20.10.2003 Tr. stíhání zastaveno z důvodu promlčení

Homolka Josef 20.10.2003 Tr. stíhání zastaveno z důvodu promlčení

Melichar Karel 20.10.2003 Tr. stíhání zastaveno z důvodu promlčení

Kocina Karel 10.2.1998 Tr. stíhání zastaveno, neboť obžalovaný zemřel

Václavíček Zdeněk 4.6.1998 Zproštěn obžaloby

Kučera Josef 4.6.1998 Zproštěn obžaloby

Vlačiha Vladimír 8.4.2002 Tr. stíhání zastaveno z důvodu promlčení

Roule Roman 18.3.1998 Zproštěn obžaloby

Hranička Václav 9.6.1998 Zproštěn obžaloby.

Šedivý Alois 9.3.1999 Tr. stíhání zastaveno z důvodu amnestie

Novák Milan 4.9.1998 Tr. stíhání zastaveno, neboť obžalovaný zemřel

Jakeš Miloš 26.6.2003 Zproštěn obžaloby

Mlynář Zdeněk 24.11.1995 Tr. stíhání zrušeno

Soják Zbyněk 29.4.1997 Tr. stíhání zastaveno — skutek není tr. činem

Lenárt Jozef 26.6.2003 Zproštěn obžaloby

Pješčak Ján 4.4.2003 Tr. stíhání zastaveno z důvodu amnestie

Čapka Narcis 15.5.2000 Tr. stíhání zastaveno z důvodu promlčení

Machač Vladimír 15.5.2000 Tr. stíhání zastaveno z důvodu promlčení

Bata Miloš 15.5.2000 Tr. stíhání zastaveno z důvodu promlčení

Obzina Jaromír 5.3.2003 Tr. stíhání zastaveno, neboť obžalovaný zemřel

Román Jan 1.10.2001 Zproštěn obžaloby

Číla Josef 1.10.2001 Zproštěn obžaloby

Čada Pavel 1.10.2001 Zproštěn obžaloby

Jahoda Jaroslav 13.3.2004 Zproštěn obžaloby Hörl Vítězslav 25.6.2002 Zproštěn obžaloby

Štrougal Lubomír 25.7.2002 Zproštěn obžaloby

Vítek Pavel 9.8.2001 Tr. stíhání zastaveno, neboť obžalovaný zemřel

Duba Jaroslav 25.2.2003 Tr. stíhání zastaveno z důvodu amnestie a promlčení

Huleja Mirko 3.2.2003 Tr. stíhání zastaveno — skutek neprokázán Martínek Josef 19.2.2003 Tr. stíhání zastaveno z důvodu amnestie

Šedek Stanislav 19.2.2003 Tr. stíhání zastaveno z důvodu amnestie

Vaš Karel 15.1.2002 Tr. stíhání zastaveno z důvodu promlčení

Čepl Jiří 20.11.2001 Zproštěn obžaloby

Kubec Milan 20.11.2001 Zproštěn obžaloby

Kolář Jan 30.8.2002 Tr. stíhání zastaveno z důvodu promlčení

Němec Jiří 30.8.2002 Tr. stíhání zastaveno z důvodu promlčení

Dostál Miroslav 30.8.2002 Tr. stíhání zastaveno z důvodu promlčení

Klíma Jaroslav 14.12.2001 Tr. stíhání zastaveno z důvodu promlčení

David Jaroslav 19.2.2003 Zproštěn obžaloby

Jung Josef 29.7.2003 Tr. stíhání zastaveno z důvodu promlčení

dosud nepravomocně rozhodnuto Iniciály obžalovaných

M.J. 10.12.2003 Tr. stíhání zastaveno z důvodu promlčení

K.O. 10.12.2003 Tr. stíhání zastaveno z důvodu promlčení

O.J. 15.1.2004 Tr. stíhání zastaveno z důvodu promlčení

J.M. 15.1.2004 Tr. stíhání zastaveno z důvodu promlčení

J.F. 15.1.2004 Tr. stíhání zastaveno z důvodu promlčení

F.J. 15.1.2004 Tr. stíhání zastaveno z důvodu promlčení

M.J. 11.2.2004 Zproštěn obžaloby

Š.J. 5.12.2003 3 roky s PO na 4 roky

R.J. 5.12.2003 3 roky s PO na 4 roky

G.J. 5.12.2003 3 roky s PO na 4 roky

H.Z. 5.12.2003 3 roky s PO na 4 roky

K.V. 5.12.2003 3 roky s PO na 4 roky

P.J. 5.12.2003 3 roky s PO na 4 roky

Ž.P. 5.12.2003 3 roky NEPO

Š.M. 5.12.2003 3 roky s PO na 4 roky

T.L. 5.12.2003 3 roky s PO na 4 roky

Pokračování zločinů komunismu po Listopadu 1989

Směrnice o vyřazování písemností v ministerstvech vnitra s označením MV-adm-I-5, vydaná jako NMV ČSSR ze dne 29. 1. 1974, Směrnice pro používání zpravodajské techniky s označením A-oper-VI-1, vydaná RMV ČSSR č. 20 ze dne 11. 10. 1982, Směrnice o evidenci a registraci svazků zpravodajské techniky a spolupracovníků zpravodajské techniky s označením A-oper-VI-2, vydaná RMV ČSSR č. 20 ze dne 11. 10. 1982, Směrnice pro evidenci, statistiku a administrativu při kontrarozvědné činnosti s označením A-oper-II-1, vydaná RMV ČSSR č. 4 25. 1. 1978. Skartace v období listopad — prosinec 1989 probíhaly ve třech etapách. Nejdříve, v období do 1. 12. 1989, bez jakéhokoliv oprávnění. Na 1. odboru Správy StB Praha prováděli skartace již od 17. 11. 1989 (!), na základě pozdějšího rozhodnutí vedení této správy se posléze skartovávalo od 25. 11. 1989. V druhé etapě, do 8. prosince 1989, probíhaly skartace podle pokynu I. NMV A. Lorence č. j.: NZ-00671/89 ze dne 1. 12. 1989. Ve fázi třetí byly skartace materiálů SNB prováděny již proti výslovnému pokynu I. NMV z 8. 12. 1989, 17.33 hod.

Pokyn generála Lorence ke skartacím byl 1. prosince adresován pouze jednotlivým krajským správám StB a XII. správě SNB (Správa kontrarozvědky Bratislava) a nařizoval vytřídění a neprodlenou skartaci vybraných písemností kontrarozvědných součástí, a to písemností jak archivovaných, tak — živých?. Pokyn byl zdůvodněn údajným nevyhovujícím způsobem zpracovávání, nedostatkem prostorů, neaktuálností některých archivovaných materiálů a ohrožením konspirace. Pouze podle závěrečné věty lze usuzovat na účelovost opatření: — Je potřebné postupovat tak, aby na útvarech nezůstaly materiály, jež by měly vzhledem k současnému politickému uspořádání kompromitující charakter.?

Podle Lorencova pokynu měly být ze svazků tajných spolupracovníků1 zničeny všechny materiály kromě seznamů dokumentů a osob, zpráv o získání, memorand2 , závazků (slibů), kompromitujících materiálů, posledních vyhodnocení a návrhů na uložení svazku. Ze svazků kontrarozvědného rozpracování byly určeny ke skartaci všechny materiály kromě seznamů dokumentů a osob, návrhů na zavedení, vyhodnocení a závěrečných zpráv, u objektových svazků měly být ponechány seznamy dokumentů a osob, návrhy na zavedení, roční vyhodnocení a závěrečné zprávy. Taktické svazky měly být buď ponechány ve stávající podobě, nebo — zničeny jako celek?.

Zachovány měly být také vyšetřovací svazky kromě materiálů operativního významu, svazky fondu Z (tj. — zvláštní?, přístupné jen se souhlasem náčelníka příslušné správy StB) byly určeny k — přehodnocení?. Svazky fondu H (?historický?)3 měly být — …vytříděny a ponechány materiály, které z historických hledisek dokumentují činnost kontrarozvědky?. Archivní materiály k osobám starším než sedmdesát let byly určeny ke skartaci všechny, obdobně jako — živé? svazky tajných spolupracovníků. — Živé? svazky signální, osobní, pátrací a objektové byly určeny k úplné skartaci nebo z nich měly být ponechány základní dokumenty podobně jako u svazků archivovaných4 . Okamžitě měly být skartovány všechny záznamy tzv. zpravodajsko-technických úkonů (dále ZTÚ) PŘESTAVBA (telefonní odposlech), NÁKUP (úkolová prověrka korespondence) a záznamy ze ZTÚ DIAGRAM (dlouhodobý odposlech) měly být vráceny Správě zpravodajské techniky nebo 6. odborům krajských správ StB.

Pokyn byl dne 8. 12. 1989 doplněn dalšími dvěma: č. j. OB-00134/01?89, jenž se s výjimkou vypuštění shora citované věty o kompromitujících materiálech 5 věcně nelišil od pokynu ke skartaci ze dne 1.12. 1989, a dalším pokynem č. j. OB-00153/01?89 avizujícím vydání nového pokynu ve věci skartací a zároveň nařizujícím skartaci původního pokynu č. j. NZ-00671/89 ze dne 1. 12. 1989

Podobnou cestou probíhaly skartace i u těch součástí StB, kterým nebyl pokyn č. j. NZ-00671/89 adresován ani řádně doručen: na Hlavní správě kontrarozvědky (II. správa SNB), Správě sledování (IV. správa SNB), Správě operační techniky (VI. správě SNB, dále jen SOT)6 a Správě vyšetřování StB, jež nebyla Lorencovi podřízena.

Na Hlavní správě kontrarozvědky byla podle vyjádření jejího náčelníka plk. Karla Vykypěla skartace zahájena až 4. 12. 1989, a to na základě pokynu I. NMV, o jehož existenci se Vykypěl podle svého trvzení dozvěděl od náčelníka Správy StB Praha (S-StB) plk. Jiřího Bytčánka dne 1.12. 1989. Následně si jej Vykypěl od S-StB Praha údajně zapůjčil a 4.12. 1989 oficiálně vyžádal na FMV. Téhož dne s ním seznámil podřízené náčelníky a uložil jim jeho splnění na jednotlivých pracovištích.

V rozporu s uvedenými tvrzeními K. Vykypěla vypověděl mjr. Alexandr Brejcha, vedoucí starší referent specialista 2. oddělení 11. odboru Hl. správy kontrarozvědky (?problematika společenské a biologické vědy, stážisté, stipendisté a zahraniční studenti?), při výslechu inspekce MV dne 3. 5. 1990, že byl o pokynu I. NMV FMV informován ústně pravděpodobně již 27. nebo 28. listopadu 1989 a skartace byla dle pokynu ukončena — asi? 5. 12. 1989.

V souladu s Lorencovým pokynem byla skartována většina obsahu operativních materiálů Hlavní správy kontrarozvědky. Dále měly být skartovány duplicitní materiály a — materiály, které ztratily zpravodajskou hodnotu?. Zajímavá je informace příslušníků 7. odboru této správy7 , kde byla již od 17. listopadu pod vlivem předešlých událostí v NDR ničena většina vytypovaných svazků tajných spolupracovníků. Náčelník kontrarozvědky Vykypěl zaslal iniciativně dne 6. 12. 1989 všem náčelníkům správ StB v krajích a náčelníku XII. správy SNB příkaz k okamžité skartaci — živých? i archivovaných spisů osob evidovaných podle nařízení ministra vnitra ČSSR č. 21 z roku 1978 (evidence tzv. nepřátelských osob) včetně jejich evidenčních karet. Skartování bylo na většině pracovišt StB prováděno na drti-čích (též užíván název skartovačka či šrotovník), případně byly písemnosti trhány na malé kousky a veškerý odpad pak pálen v kotelnách objektů MV. Kromě toho dochá-zelo ke skartacím a ničení materiálů i mimo tyto objekty. Např. kontrarozvědka, tedy II. správa SNB, odvezla některé písemnosti ke zničení do papíren Štětí (5. 12. 1989) a do věznice ve Valdicích, kde však skartaci odmítli, takže byla prováděna nejdříve v blíže nezjištěném vojen-ském prostoru (dále v. p.) ve Východočeském kraji (6. 12. 1989) a v dalších dnech ve v. p. Sovětské armády u Mimoně (7. 12.) a v. p. ČSLA Sadská (8. 12.).

V průběhu vyšetřování okolností skartací se ve vyjádření příslušníků kontrarozvědky často objevuje poznámka, že v době skartování vládl na pracovišti značný chaos a pokyny jednotlivých náčelníků si odporovaly a nebyly jednotné. Podle vyjádření příslušníků 1. odboru Správy sledování se prý ke skartaci — rozhodli? pod dojmem informace o existenci instrukcí I. NMV sami, v obavě před zneužitím spisových svazků (odbor byl dislokován v objektu kláštera v Břevnově, kde docházelo v listopadových dnech ke srocování občanů a údajně i k po-kusům o vniknutí dovnitř), ačkoliv jim bylo známo, že za normálních okolností je skartace prováděna jiným způsobem8. Pracovníci jiných správ se vyjadřovali o průběhu skartací již méně otevřeně a odvolávali se převážně na pokyny generála Lorence. Na 3. odboru Správy sledování tak bylo podle těchto — pokynů? ve dnech 5. — 6. 12. 1989 skartováno 179 svazků (včetně těch, obsahujících výsledky sledování V. Havla, J. Dienstbiera, J. Zvěřiny, P. Placáka a dalších)9. Mimo to byly všemi součástmi StB ničeny dokumenty — neoprávněně? — tj. nad rámec daný výše uvedeným pokynem I. NMV z 1. 12. 1989.

Na SOT došlo dle šetření inspekce této správy ze dne 23. 2. 1990 ke skartacím písemností StB na 1. odboru, kde si jeho náčelník pplk. JUDr. Karel Kolínský — … pod vlivem stávající vnitropolitické situace…? vyložil informaci o pokynu I. NMV FMV extenzivně a dal pokyn k — vytřídění a skartaci materiálů na jemu podřízených odděleních.? Jednalo se o materiály svazků ZTÚ k jednotlivým akcím, tzn. z provádění bytových i telefonních odposlechů, tajných technických prohlídek, skrytého pozorování a fotografování. Tyto činnosti byly náplní práce 1. odboru SOT a to na vyžádání StB i VB. Byl skartován prakticky veškerý písemný materiál včetně protokolů. Pikantní je poslední věta vyjádření pplk. Kolínského ke skartacím z 22. 2. 1990: — Při přípravě nových směrnic doporučuji přihlédnout ke zkušenostem z uplynulého období a umožnit skartaci materiálů v podstatně kratších lhůtách? (!)

Na 10. odboru SOT10 byly skartovány svazky ukončených technických úkolů předaných do výroby, a pomocná dokumentace. Mimo materiál skartovaný v objektech správy byl ve dnech 6. a 8. 12. 1989 odvezen vybraný písemný materiál (údajně se jednalo o kopie pracovních postupů, plastové štítky a kazety, uhlový papír, sjetiny z počítače, vyřazené materiály KSČ, koncepty z referentských pracovišť) do objektu MV ve Sv. Janu pod Skalou a tam spálen v kotli na topení.

Skartace na Správě vyšetřování StB (SV StB) byla zahájena na základě pokynu I. NMV, který byl ústně tlumočen zástupcem náčelníka SV StB pplk. JUDr. Vladimírem Dlouhým a upřesněn písemným pokynem č. j. VS 00306/3?89 ze dne 4. 12. 1989 náčelníkem SV StB plk. JUDr. Ondrejem Tomkem. Podle tohoto pokynu měly být skartovány materiály se vztahem k problematice vnitřního nepřítele — stanoviska vyšetřovatelů k předloženým operativním materiálům a jejich vyhodnocení, návrhy operativních součástí na trestní stíhání konkrétních osob, vyhodnocení součinnosti odboru vyšetřování StB Praha s operativními součástmi StB atd. Mimo to byly u všech součástí StB prováděny skartace neoprávněně — to znamená i u písemností mimo vymezení a nad rámec daný výše uvedeným pokynem I. NMV A. Lorence.

SV StB iniciovala skartace i na krajských odborech vyšetřování StB. Dne 4. 12. 1989 vydal zástupce náčelníka SV StB pplk. JUDr. Vladimír Dlouhý krajským odborům vyšetřování šifrou pokyn k započetí skartace vyjmenovaných druhů písemností. V průběhu následujícího týdne pak Dlouhý osobně zajížděl na krajské odbory a rozšiřoval skartaci o další druhy písemností. Dle vyjádření příslušníků odborů vyšetřování však nebyly operativní materiály většinou ničeny, protože představovaly pro vyšetřovatele často jediný doklad pro zahájení trestního stíhání. Dne 8. 12. 1989 měla být skartace na SV StB na základě pokynu I. NMV vydaného v 17.33 hod. zastavena.

Také vedení Správy zpravodajské techniky SNB vydalo pokyn všem šestým odborům krajských správ StB ke skartaci svazků ZTÚ a tajných technických spolupracovníků, kde měly být dle pokynů Správy zpravodajské techniky ponechány jen návrhy na založení, zprávy o získání, sliby a memoranda. Pokynem z 5. 12. 1989 pak bylo nařízeno zničení i zbytku písemností ze svazků. Dále byly skartovány také protokoly T a PT (tajné a přísně tajné) a pomocné materiály. Naopak nezničena zůstala například evidence ZTÚ VÁZA (výběrová prověrka korespondence) a evidence krycích občanských průkazů.

Ve třetí fázi probíhala skartace materiálů SNB, jak již bylo zmíněno, proti výslovnému pokynu generála Lorence č. j. NZ 1331/89 ze dne 8. 12. 1989 (17.33 hod.), jímž byly s okamžitou platností do odvolání zakázány vytřiďování a skartace písemností v působnosti FMV (tzn. i všech správ StB), protože — ničení by mohlo být zneužito proti FMV? (!). Ještě 13. 12. 1989 byla ovšem prokázána skartace např. svazků tajných spolupracovníků Oddělení StB Havlíčkův Brod, nařízená organi-začně — operačním odborem nadřízené Správy StB Hradec Králové. Skar-tace po 8. 12. 1989 probíhaly prokazatelně i na Správě StB Ostrava, a to až do 15. 12. 1989, např. ve v. p. Libavá.

Bývalý první náměstek ministra vnitra ČSSR ing. Aloiz Lorenc byl vyšším vojen-ským soudem v Táboře odsouzen v říjnu 1992 ke čtyřletému trestu odnětí svobody za trestné činy podle -§ 158 (zneužití pravomoci veřejného činitele) a ke ztrátě vojenské hodnosti. Potrestán byl za nařizování a organizaci — preventivní izo-lace? velkého počtu občanů v období říjen 1988 — listopad 1989. Podezření z trestného činu v souvislosti s vydáním pokynu ke skartacím materiálů StB soud určil k samostatnému projednávání pro tehdejší — nedostatky ve vymezení skutku?. K tomuto projednávání však již nedošlo a Lorenc si navíc jako slovenský občan po rozdělení státu neodpykal ani výše zmíněný uložený trest. Nové stíhání slovenských úřadů, zahájené proti Lorencovi v květnu 1995, bylo v lednu 1998 přerušeno.

Bývalý náčelník Hlavní správy kontrarozvědky Karel Vykypěl byl odsouzen ke třem a půl roku odnětí svobody a ztrátě vojenské hodnosti, rovněž však nikoliv za svůj podíl na skartacích.

Skartace písemností státní bezpečností bývalé NDR

Zajímavé srovnání s vývojem v Československu koncem roku 1989 poskytují (na rozdíl od situace v Polsku a Maďarsku11 , kde měly tamní tajné komunistické bezpečnostní služby dost času i prostoru k elegantnímu — protřídění? kompromitující dokumentace) události následující po faktickém zhroucení komunistické moci v NDR po 13. listopadu 1989. Státobezpečnostní složky NDR byly podobně jako československý bezpečnostní aparát rychlostí událostí zaskočeny. Konec komunistického režimu se totiž v NDR dostavil velmi krátce po 9. listopadu 1989, kdy bylo vedení dosud vládnoucí PDS donuceno otevřít pro východoněmecké občany svou západní hranici.

Pokus paralyzovaného, nicméně stále ještě existujícího Ministerstva pro státní bezpečnost (MfS)12 , známého především pod jménem STASI (Staatssicherheitsdienst — státní bezpečnostní služba), o skartaci nepohodlných materiálů proběhl z větší části přibližně ve stejnou dobu jako u nás, tj. na konci listopadu a v průběhu prosince 1989. Nápadný černý kouř vznášející se nad některými sídly správ STASI tehdy vyprovokoval znepokojené občany nejdříve k zablokování a nakonec i spontánnímu obsazení těchto objektů. V polovině ledna 1990 pak občané obsadili i dříve obávané centrum Ministerstva pro státní bezpečnost na Normannenstrasse v Berlíně.

Občanský zásah však přišel příliš pozdě. Podle 17 200 pytlů plných roztrhaných dokumentů (25 km materiálu) připravených ke spálení a nalezených v obsazených budovách si lze pouze přibližně představit, kolik důležitých písemností se STASI v několika týdnech podařilo zprovodit ze světa zcela13. Po horečné skartační činnosti východoněmecké státní bezpečnosti zůstaly její kartotéky značně prořídlé (?proseté?), z některých krajských správ zmizely celé svazky materiálů. Zajímavý je přitom případ Hlavní správy rozvědky (HVA)14 , která dostala od přechodného parlamentu — kulatého stolu? 15 nejen možnost ukončit činnost, ale i zcela legální cestou zničit veškeré své materiály. Část záznamů však HVA v období kolem zániku východoněmeckého komunistického režimu pravděpodobně předala sovětské KGB.

Ministerstvo pro státní bezpečnost bylo v lednu 1990 zrušeno s tím, že již nebude mít žádného právního nástupce — kromě krátkodobě existujícího Výboru pro rozpuštění úřadu Národní bezpečnosti (dále AAdNS). Materiály byly v krajských městech předány do opatrovnictví k tomu účelu zřízených občanských výborů, v hlavním městě Berlíně vedle občanského výboru také bezpečnostní pracovní skupině parlamentu a později i výše zmíněnému AAdNS. Většina zaměstnanců MfS byla k 31. březnu 1990 propuštěna16.

K citelné ztrátě důležitých důkazných materiálů došlo ještě v únoru 1990, a to opět zcela legálně. — Přechodný? parlament tehdy přijal chybné rozhodnutí zničit nosiče elektronických dat STASI pod záminkou, že tím bude zabráněno jejich zneužití. Ačkoliv část elektronických nosičů určených ke zničení přechodnou dobu od totality k demokracii — přežila?, byla tímto pokynem dále velmi ztížena práce Úřadu spolkového pověřence pro materiály (záznamy) Státní bezpečnostní služby bývalé Německé demokratické republiky (tzv. Gauckova úřadu), tedy instituce zřízené v prosinci 1991 ve znovusjednoceném Německu17 za účelem zdokumentování tíživého dědictví východoněmeckého totalitního režimu a také se záměrem a snahou vyrovnat se s ním. Pro tuto dokumentaci bylo — Gauckovu uřadu? svěřeno ke zpracování přibližně 178 km písemností v podobě písemného materiálu, mikrofiší a nosičů elektronických dat. Úřad je pro soustavné a pečlivé zpracovávání a zpřístupňování materiálů MfS téměř královsky zajištěn po stránce finanční, legislativní, personální i bezpečnostní. Má přes 3400 kvalifikovaných zaměstnanců a ze státního federálního rozpočtu je mu každoročně vyčleňováno přes 200 milionů německých marek — například v roce 1996 to bylo 234 milionů18.

Sestavení a rozluštění výše zmíněných 25 km roztrhaného materiálu nalezeného v budově ministerstva na Normannenstrasse a na dalších služebnách STASI nebude pracovníkům Gauckova úřadu trvat — díky nabídkám stále důmyslnějšího softwaru — ?přes sto padesát let?, jak se původně očekávalo, ale období počítatelné řádově jen na roky, což může v poměrně nedaleké budoucnosti výrazně zvýšit úroveň znalostí o činnosti STASI a jejích — spolupracovníků?. Takové vyhlídky pravděpodobně znepříjemňují spánek celé řadě lidí ze spolupráce s Ministerstvem pro státní bezpečnost dosud formálně neusvědčených. V Německu totiž bývalí pracovníci ani spolupracovníci MfS19 nemají na růžích ustláno. Nebo alespoň doposud neměli.

Národní bezpečnostní rada Spojených států amerických (NSC) v roce 1994 Německu přiznala, že CIA získala v chaosu panujícím po faktickém zániku komunistického režimu v NDR do svého držení část dokumentů východoněmecké rozvědky20, o nichž se dlouho předpokládalo, že zmizely do tehdejšího Sovětského svazu. Tyto materiály, s nimiž mohli od roku 1994 přicházet do styku — ovšem pouze v centrále CIA v Langley — i pracovníci Spolkového úřadu na ochranu ústavy (BfV), budou podle uzavřené dohody do jara 2000 do Německa vráceny. Experti — Gauckova úřadu? přitom v prosinci ohlásili rozluštění dvou magnetofonových pásků, jež obsahují 63 000 záznamů o jednotlivých osobách, především o délce agenturní spolupráce21. Zmíněné údaje jsou sice zřejmě obsaženy v materiálech STASI zadržovaných dosud CIA, úspěšné rozluštění dalších zakódovaných elektronických nosičů však může v budoucnu odhalit věci dosud netušené.

Prokop Tomek, Jaromír Budský, pracovníci Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.

Seznam zkratek: AAdNS — Výbor pro rozpuštění úřadu Národní bezpečnosti (r Ausschuß für Auflösung der Nationalsicherheitsdienstes) BfV — Spolkový úřad na ochranu ústavy CIA (Central Intelligence Agency) — Ústřední zpravodajská služba či Hlavní rozvědná služba USA FMV — ministerstvo vnitra ČSSR HVA — hlavní správa rozvědky bývalé NDR (Hauptverwaltung Aufklärung — ?Hlavní osvícená správa?) LN — Lidové noviny MfS — Ministerium für Staats-Sicherheit I. NMR — první náměstek ministerstva vnitra ČSSR NSC (Nacional Security Council) — Národní bezpečnostní rada USA PDS — Partei der Deutschen Sozialisten SOT- Správa operační techniky STASI — Staatssicherheitsdienst SV StB — Správa vyšetřování Státní bezpečnosti v. p. — vojenský prostor ZTÚ — Zpravodajsko-technické úkony