„Poptávka je už uspokojena. Kauz je podstatně méně,“ komentuje stav mluvčí Jan Srb. Většina zločinů je po roce 1989 v současné době už promlčena.

Paměť národa Historikové však ani tady ÚDV nešetří. ?V úřadu pracuje asi sto lidí. To znamená, že na jeden vyřešený případ vycházejí přibližně dva lidé, kteří se jím po řadu let zabývali,? vypočítal Radek Schovánek.

V podobné instituci na Slovensku přitom pracuje o čtvrtinu méně lidí, nadto však například provádí lustrace a spravuje archiv, který zpřístupňuje badatelům.

Řešení vidí historikové ve vytvoření Ústavu paměti národa, který by podle polského či slovenského vzoru shromáždil dokumenty bývalé Státní bezpečnosti a vojenské rozvědky pod jednu střechu.

Část dokumentů má v tuto chvíli civilní rozvědka, ministerstva vnitra, obrany a spravedlnosti a další instituce roztroušené po republice. Podle mluvčího ÚDV Jana Srba však sjednotit archivy není potřeba.

Badatel Radek Schovánek s tím nesouhlasí: „Je rozdíl, když si můžete některé informace zjistit rychle na počítači nebo v kartotéce, než když o ně několik měsíců složitě a často neúspěšně žádáte různé instituce.“

Podobná instituce v tuto chvíli funguje už v Maďarsku, Německu, Polsku, Rumunsku nebo na Slovensku. Návrh zákona o Ústavu národní paměti, který připravilo sedmnáct senátorů, bude za několik týdnů projednávat Sněmovna.

odkazy

• 46782-jan-srb-mluvci-udv.jpg — 13,71 kB Zobrazit | Uložit
• 46788-dvanacty-sbornik-udv.jpg — 11,20 kB Zobrazit | Uložit
• 46785-dvanacty-sbornik-udv.jpg — 2,69 kB Zobrazit | Uložit
• 46797-publikum.jpg — 2,57 kB Zobrazit | Uložit
• 46803-jiri-jance-namestek-reditele-udv.jpg — 2,78 kB Zobrazit | Uložit
• 46791-jan-paumer.jpg — 3,05 kB Zobrazit | Uložit
• 5420-komunisticka-ostraha-hranic.jpg — 5,07 kB Zobrazit | Uložit
• další odkazy — www.svetbezko­munismu.cz Z.K.-leden 2006

Třeba tak, že vyhlédnutá osoba byla vyprovokována k ozbrojenému útoku na některého komunistického funkcionáře, jindy stačilo k zatčení pár slov nebo vět. Nepředstavitelně surové výslechy s vynucenými podpisy nepravdivých doznání pak StB umožnily poslat před soud skupinu lidí, kteří se vzájemně usvědčovali z činnosti, kterou neprováděli, často ani nemohli provádět, a ze záměrů, které nikdy neměli. Jedním z míst, které vynikalo zvláště surovými metodami vyšetřování, byla úřadovna StB v Uherském Hradišti.

Otiskujeme v doslovném znění část dopisu, v němž odsouzený J.M. žádá předsedu Krajského soudu v Uherském Hradišti o obnovu procesu. Žádost je datována v květnu 1958:

„Je také nutno, abyste znal aspoň část zákroků vůči mně při vyšetřování, neb vyzvědačství jsem se nikdy ani myšlenkou nedopustil. Pan Grebeníček mě mlátil býkovcem, kopal do břicha a přirození, až mě dostal na zem. Na této mi pan Jitřenka šlápl na krk a postavil se na tuto nohu. Pan Grebeníček zakroutil hlavou a pan Jitřenka povolil šlápnutí.

Pan Obdržálek na mě házel deku, abych neviděl, kdo mě mlátí. Sám mě srazil pěstí, kterou mě udeřil po srdci, na zem. Kolik ran a facek jsem dostal od Jitřenky, Grebeníčka, Žáka, Obdržálka, Řezníčka a jiných je strašné. Vzali mě do kola, kde jich bylo 8 — 9 osob a bili ze všech stran, až mě dostali na zem, hodili na mě deku a pan Žák po mně šlapal. Pan Jitřenka mně šlápl kramflekem na prsty u nohy a otočením mi serval kůži ze 4 prstů.

Krvácející rány ošetřil lékař Slabý a na druhý den tutéž nohu pošlapal, až obvaz z ran strhal a sešlapal dole. Lékař řekl, že pak nemá cenu nohy léčit. Bití na šlapky a záda bylo takové, že vše bylo jedna podlitina. Nohy naběhly tak, že byly jak černé pytle. Puchýře na nich stříhal lékař. Přál jsem si smrt jako vysvobození…“

Je třeba zdůraznit, že podobnými metodami vynikaly i ostatní vyšetřovny Státní bezpečnosti, každá z nich měla svůj specifický způsob, jak donutit vyslýchaného k doznání nebo přiznání k činu, který nikdy neprovedl. Pověstný byl též hradčanský „domeček“.

Sadistické výslechy se nevyhnuly ani ženám. Jako vyšetřovatelka StB v Brně vynikala pozdější prokurátorka a soudkyně Státního soudu Dr. Dohnálková, jejíž specialitou bylo přikládání hořící cigarety na prsy mladých děvčat. Čím hezčí děvče, tím hůř pro ni. Dr. Dohnálková tak kompenzovala komplexy, mající původ v jejím nevábném vzhledu. Komunistické vyšetřovací orgány i justice si byly vědomy, že sadistické výslechy prováděné Státní bezpečností odporují platným zákonům, přesto je mlčky přecházely.

Jedním z mála pokusů o pravdivé zjištění vyšetřovacích metod StB bylo lékařské vyšetření zatčených, které provedl v březnu 1949 šéflékař KV SNB v Brně za přítomnosti vyšetřujícího soudce Státního soudu v Brně. Na příkaz tehdejšího předsedy Státního soudu v Brně JUDr.

Horňanského se uskutečnilo zjištění faktického stavu fyzického i psychického zatčených, kteří prošli výslechy uherskohradišťského bicího komanda. Citujeme část doslovného znění této zprávy: Šetření se konalo v oddělené místnosti přímo ve věznici okresního soudu v Uherském Hradišti. Přítomni byli pouze podepsaní se zapisovatelem Státního soudu. Stalo se tak u příležitosti prohlášení usnesení o zavedení přípravného vyšetřování a uvalení řádné vazby vyšetřovací. Zjištěno bylo:

Jiří Malášek, 1909, školní rada min. školství: Udává, že při výslechu byl insultován pěstmi do hlavy, takže krvácel značně z nosu. Byl položen obličejem dolů a tlučen pravděpodobně gumovými obušky hlavně v krajině hrudní, bederní, zadnice a v průběhu obou nohou. Zmíněné krajiny po několika dnech vykazovaly jednolitý hematom barvy velmi tmavé. Zvláště byl tlučen na obou chodidlech, kde vznikly puchýřovité hematomy.

Byl prý nucen dělat dřepy a při pádech byl kopán. Byl odveden do jiné místnosti, kde musel ponořovati holé nohy do studené vody. Dále bylo užito během vyšetřování elektrického proudu, a to tak, že mu byly vloženy do obou bot elektrody, pravděpodobně aluminiové a boty takto opatřené musel obout na boso. Byl položen na postel, načež přes zvláštní aparaturu byl několikrát zapínán proud ze sítě. Cítil prý v celém těle nesnesitelnou bolest a křeče. Během vyšetřování několikrát omdléval a byl při tom poléván studenou vodou.

Tento výslech trval do druhé hodiny ranní. Po výslechu byl položen na železné lůžko a každá ruka připoutána zvlášť americkými pouty ve vzpažené poloze k železné tyči hlavy postele. Poněvadž znovu omdléval, byla mu jedna ruka uvolněna. Následkem tohoto počínání zvracel prý po 17 dní veškerou potravu, a to zpočátku i tekutiny. Zvracel prý několikrát i krev. Dále močil krev. Byl ošetřován lékařem a do 7. 2. nevstal z lůžka. Ošetřující lékař mu nařídil držet dietu asi do dubna.

Bohuslav Koukal, 1905, úředník, bývalý politický vězeň: Čtyřikrát bylo použito insultace tlučením na chodidla. Doposud znatelné jizvy na ploskách obou nohou. Jedenkrát při vyšetřování užito opakovaného elektrického proudu. Způsob insultace a užití elektrického proudu jako ad 1.

Pavel Dědičík, 1906, profesor: Vyslýchán třikrát, tlučen do obličeje, tlučen přes obě šlapky. Následné otoky nohou s těžkými hematomy. Užito elektrického proudu. Kopán do zad. Nyní léčen na zánět ledvin. 14 dní nemohl chodit. Těžko chodí. Paresthaesie obou nohou, více vpravo. Na nohou ještě patrny známky insultace. Tělesně sláb, značně bledý, sešlý. V chůzi nejistý, potácí se. Trpí nespavostí, stálými strachy. Nervosní záškuby obličejových svalů. Třes celého těla, nálada plačtivá.

Následuje řada dalších obětí, diagnóza u všech podobná. V průvodním listě, kterým zjištěné skutečnosti sděluje dr. Horňanský ministerstvu spravedlnosti, v závěru konstatuje, že skutečnosti je horší než mrtvé litery a konstatuje také, že „soudcové zdejšího oddělení Státního soudu těžko by mohli převzít mravní odpovědnost za souzení lidí, jejichž pochybné doznání bylo vynuceno takovými prostředky, jak ve zprávě uvedeno“.